Pro některé je čistý vodík palivem budoucnosti, otázkou je, zda tomu odpovídá ekonomická realita
Shutterstock.com
Čistá energie
Evropa, USA i Austrálie ustupují od zeleného vodíku. Ekonomika projektu nefunguje
Zelený vodík měl být klíčem k bezemisní budoucnosti, místo toho ale zažívá globální útlum.
editor
Před měsícem podepsal americký prezident Donald Trump zákon s názvem One Big Beautiful Bill Act, který zásadně mění podmínky pro rozvoj zeleného vodíku. Ačkoli neodstraňuje daňovou úlevu pro výrobu čistého vodíku, výrazně zkracuje časové okno pro získání nároku na ni.
Nový termín pro zahájení výstavby projektů je ve Spojených státech 31. prosince 2027 – o pět let dříve než původně plánoval zákon o snižování inflace z roku 2022.
Tato změna zásadně ohrožuje ekonomickou životaschopnost mnoha vodíkových projektů, zejména v Louisianě, kde se nachází 46 aktuálně způsobilých projektů, píše globální ekonomický portál Oilprice.com.
Mezi největší patří plán společnosti Clean Hydrogen Works na výstavbu vodíkové a amoniakové elektrárny za 7,5 miliardy dolarů (157,5 miliardy korun) a projekt firmy Air Products za 4,5 miliardy dolarů (94,5 miliardy korun).
Útlum vodíkového sektoru ale nesouvisí pouze s politikou a pouze se současnou americkou administrativou. Celosvětově desítky firem přehodnocují investice kvůli slabé poptávce, vysokým nákladům na výrobu a nejistotě ohledně infrastruktury.
Americká startupová firma Hy Stor Energy loni zrušila svou objednávku na více než jeden gigawatt elektrolyzérů od norské společnosti Nel.
Projekt vodíkového hubu v Mississippi sice formálně nepadl, ale firma kvůli zpoždění a tržním překážkám odložila investici do dalších kapacit.
Letos v únoru oznámila společnost Air Products z Pensylvánie zrušení několika projektů, včetně plánované továrny na zelený vodík v New Yorku za 500 milionů dolarů (10,5 miliardy korun) a projektu udržitelného leteckého paliva v Kalifornii.
EU na hraně. Příští rozpočet může selhat dřív, než vůbec začne platit
Jde o součást širšího odepisování investic v hodnotě 3,1 miliardy dolarů (65,1 miliardy korun). Firma tvrdí, že se soustředí na projekty s větším potenciálem návratnosti.
Vývoj v Evropě není o nic růžovější. Shell loni zrušil plán na nízkouhlíkový vodíkový závod v Norsku kvůli absenci poptávky. Krátce poté oznámila podobné rozhodnutí také norská státní firma Equinor. „Trh pro modrý vodík se zatím nevytvořil,“ uvedl mluvčí Shellu.
BP letos v dubnu oznámila, že ustupuje od vodíkových plánů a dá přednost zkapalněnému zemnímu plynu (LNG) v dopravě. Tento týden pak BP oznámila odchod z projektu AREH (Australian Renewable Energy Hub), kde měla v Austrálii vzniknout jedna z největších světových fúzí obnovitelných zdrojů a zeleného vodíku v hodnotě 36 miliard dolarů (756 miliard korun).
Největší evropská energetická společnost Iberdrola oznámila v roce 2023 výrazné snížení investic – její plán na výrobu 350 tisíců tun zeleného vodíku ročně byl zredukován na 120 tisíc tun, a to kvůli zpoždění financování.
ArcelorMittal, lucemburský výrobce oceli, opustil projekt konverze dvou německých oceláren na vodík. A to i přesto, že od státu získal nabídku na dotaci 1,3 miliardy eur (32,8 miliardy korun) na plánovanou 2,5miliardovou investici (63 miliard korun).
Na přelomu zimy také Repsol oznámil snížení svého cíle pro elektrolyzéry až o 63 procent. Z původně plánovaných 1,9 GW se nový cíl pohybuje mezi 0,7 a 1,2 GW. Firma jako důvod uvedla vysoké náklady a regulace.
Podmínky tvrdě zasáhly i australský trh. V září 2024 Woodside Energy, největší nezávislý těžař ropy a plynu v Austrálii, zrušil plány na dva vodíkové projekty – jeden doma, druhý na Novém Zélandu.
V březnu letošního roku odstoupil z projektu také gigant Trafigura, který měl v Port Pirie vybudovat zelenou vodíkovou elektrárnu za 750 milionů australských dolarů (přibližně 10,3 miliardy korun).
Také vláda australského státu Queensland letos stopla financování obřího vodíkového závodu za 12,5 miliardy australských dolarů (přibližně 171,5 miliardy korun), připomíná Oilprice.com.
Projekt měl být dokončen do roku 2028 a stát se jedním z největších a technologicky nejpokročilejších zařízení v oblasti zeleného vodíku v zemi.
Poslední ranou byl konec japonského projektu Kawasaki Heavy Industries, který v australském Latrobe plánoval výrobu vodíku z uhlí. Firma projekt odpískala kvůli časovým a nákladovým tlakům.
Globální trend ukazuje na hlubší problémy vodíkového sektoru. I bez zkrácení daňových úlev v USA se ukazuje, že byznys model mnoha projektů není životaschopný.
Vysoké investiční náklady, chybějící infrastruktura a nízký zájem o odběr znamenají, že i s podporou států je cesta k reálnému nasazení zeleného vodíku nejistá.
Naděje, že zelený vodík rychle nahradí fosilní paliva v klíčových sektorech, se tak zatím nenaplňuje.
Z ambiciózní vize se stává opatrná taktika – a možná i dočasný ústup. Je otázkou, zda se tento slibný, ale technologicky náročný sektor znovu odrazí ode dna.
