Zatímco množství výzev pro Unii narůstá, členské státy se přou o příspěvky, dotace i rozpočtové priority (ilustrační obrázek)
koláž Hrot24 / Shutterstock.com
Sedmadvacítka v plamenech
EU na hraně. Příští rozpočet může selhat dřív, než vůbec začne platit
Odborníci varují: pokud EU razantně nezmění strukturu a objem svého rozpočtu, nebude schopna reagovat na výzvy jako klimatická krize, konkurence USA a Číny či válka na Ukrajině. Většina vlád přesto odmítá sáhnout hlouběji do kapsy.
editor
Evropská komise chystá nový víceletý finanční rámec (MFF) pro období 2028–2034, a to v době nebývalé geopolitické i ekonomické nejistoty. Válka na Ukrajině, rivalita mezi USA a Čínou, klimatické výzvy a vysoké ceny energií nutí EU přehodnotit své priority.
V plánu je „zjednodušení“ systému přidělování peněz a podpora strategických oblastí – například obrany. Jenže jedna věc chybí: peníze, upozorňuje web Euractiv.
Analytici se shodují, že bez zásadního navýšení objemu rozpočtu – který aktuálně činí 1,2 bilionu eur (zhruba 30 bilionů korun) – nelze náročné výzvy zvládnout.
Tento rozpočet představuje pouze jedno procento hrubého národního důchodu (HND) Evropské unie, což je souhrnný ukazatel veškerého příjmu vytvořeného občany a podniky v rámci dané ekonomiky, včetně zahraničních aktivit. Pro srovnání: federální rozpočet USA tvoří přibližně 23 procent HND.
Podle bruselského think-tanku Bruegel by rozpočet EU musel činit alespoň dvě procenta HND, tedy zhruba 2,4 bilionu eur (asi 60 bilionů korun), aby bylo možné zacelit investiční mezeru ve výši 800 miliard eur (cca 20 bilionů korun), na kterou upozornil bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi.
Ale zásadní růst rozpočtu je vysoce nepravděpodobný. Německo vyšší příspěvky kategoricky odmítá. Francie, Itálie i Španělsko bojují s vysokými dluhy a deficity. A nové tzv. „vlastní zdroje“ EU zatím přinášejí jen malé částky a často narážejí na odpor členských států, které se zdráhají přenechat Bruselu další pravomoci.
Komplikací navíc je, že od roku 2028 začne EU splácet dluh 650 miliard eur (16 bilionů korun), který si vzala na pandemický záchranný program NextGenerationEU.
Ten měl pomoci restartovat ekonomiku po covidu. Jen roční splátky budou činit 25–30 miliard eur (cca 620–740 miliard korun), tedy pětinu rozpočtu. I kdyby tedy rozpočet zůstal stejně velký, reálně by měl o pětinu nižší investiční sílu.
Evropská komise chystá strukturální změnu – místo dosavadního dělení na zemědělství, regiony a „ostatní“ navrhuje nový třístupňový model. Zemědělská politika (CAP) a kohezní fondy by se sloučily do tzv. národních a regionálních partnerství, jejichž financování by bylo podmíněno reformami a dodržováním právního státu.
Vedle toho má vzniknout Evropský fond konkurenceschopnosti, který by měl podporovat klíčové investice do zelených a digitálních technologií, inovací a obrany.
Podle expertů ale musí mít tento fond alespoň 300 miliard eur (7,5 bilionu korun), jinak bude jeho dopad jen kosmetický. A na takový objem se bez osekání jiných kapitol nebo navýšení rozpočtu nedostane.
Otázka přerozdělení rozpočtu ale okamžitě naráží na politické mantinely. Francie se postaví proti omezení zemědělských dotací – je jejich největším příjemcem. Polsko a další státy východní Evropy nechtějí přijít o kohezní peníze.
Maďarsko bude blokovat všechny návrhy, které podmiňují čerpání podpor právním státem, nebo dlouhodobou pomoc Ukrajině. A protože rozpočet EU vyžaduje jednomyslné schválení, i jeden stát může celý plán zablokovat, připomíná Euractiv.
Odborníci tak varují, že se může stát to nejhorší: nejenže bude rozpočet příliš malý, ale bude navíc špatně poskládaný. „Bude nejen nedostatečně objemný. Je velké riziko, že nebude ani dobře strukturován,“ shrnuje Zsolt Darvas z think-tanku Bruegel.
EU se tak v příštím rozpočtovém období může ocitnout v paradoxní situaci: v době globálních krizí, války na východě a konkurence ze strany USA a Číny bude mít méně prostředků na investice než kdykoli v minulosti.
