Řeka mnoha jmen: v Tibetu je známá jako Jarlung Cangpo, v Indii coby Brahmaputra a v Bangladéši jí říkají Džamuna
Foto: Shutterstock.com
Megaprojekt
Čína staví největší hydroelektrárnu světa. V sázce je tibetská příroda i miliony životů závislých na vodě z Brahmaputry
Čína rozjíždí jeden z nejambicióznějších projektů své historie – obří vodní elektrárnu v srdci Tibetu. Její cena? Přes tři a půl bilionu korun. Energetický výkon? Nevídaný. A dopady na životní prostředí a osudy lidí v oblasti? Ty, zdá se, vláda v Pekingu neřeší.
ana
Na okraji tibetské náhorní plošiny, kde se divoká řeka Jarlung Cangpo řítí dolů z hor, začíná růst kolos, který má změnit energetickou mapu Číny. Megalomanská stavba, jež s přehledem strčí do kapsy i dosud největší (a též čínskou) přehradu Tři soutěsky, však vyvolává obavy a napětí v celém regionu.
Podle premiéra Li Čchianga se jedná o „projekt století“. A není divu – podle oficiálních čísel vyjde vodní elektrárna Medog na neuvěřitelných 170 miliard dolarů (tedy zhruba 3,6 bilionu korun) a má produkovat až 300 miliard kilowatthodin elektřiny ročně. To je víc než spotřebuje celá Česká republika za čtyři roky.
Kde voda padá, proud teče
Jarlung Cangpo nabízí energetický potenciál, jaký jinde na světě nenajdete. Na jediném 50kilometrovém úseku, v místě zvaném Velký ohyb, klesá o 2000 výškových metrů – a právě tady bude stát nová elektrárna.
Vodní megastavba má být klíčovým dílkem čínské skládačky na cestě k uhlíkové neutralitě. Peking tvrdí, že projekt nejen pomůže snížit emise, ale také vytvoří nová pracovní místa v Tibetu a podpoří navazující průmysl.
Poprvé o projektu informovala státní agentura Nová Čína už koncem loňského roku. Nyní se z plánů stává realita. A svět sleduje, co to přinese: úlevu od uhlíkových emisí, nebo novou environmentální a geopolitickou krizi?
Ekologické otázky bez odpovědí
Zatímco čínské úřady mluví o zelené energetice, ochránci přírody bijí na poplach. Tibet je jedním z nejcitlivějších a nejrozmanitějších ekosystémů planety.
Li Čchiang sice prohlásil, že je „třeba klást zvláštní důraz na ochranu životního prostředí, aby se předešlo ekologickým škodám“, vláda ale zatím neupřesnila ani to, kolik místních bude kvůli přehradě nuceno odejít ze svých domovů, natož jaký konkrétní dopad bude mít stavba na tamní přírodu.
Podle neziskových organizací může projekt „nenávratně poškodit“ celý region a narušit přirozené monzunové cykly, na nichž je závislé místní zemědělství.
A také výrazně zhoršit podmínky pro lidi žijící níže po proudu, především v Indii, kam řeka dále pokračuje pod jménem Brahmaputra, a v Bangladéši, kde je známá jako Džamuna. Jen zdejší rybolov živí miliony lidí.
Dalším problémem bude odbahňování, jímž musí voda z řeky projít, aby bylo možno ji prohnat turbínami. Tzv. hladová voda zbavená sedimentů má po opětovném vypuštění do koryta mnohem vyšší schopnost eroze půdy.
A co když se protrhne?
A obrovským rizikem je i fakt, že stavba vzniká v jedné ze seizmicky nejaktivnějších oblastí. Otřesy o síle 6,8 stupně Richterovy škály tu zaznamenali naposledy letos v lednu. A Tibet i přilehlý indický stát Ásám si ještě pamatují ničivé zemětřesení z roku 1950, při němž zemřelo na pět tisíc lidí.
Indie i Bangladéš už své znepokojení vyjádřily. Za tikající bombu označil přehradu Pema Chandu, předseda vlády provincie Arunáčalpradéš, jejíž hranice leží pouhých 50 kilometrů od vznikající stavby.
Vláda v Novém Dillí navíc uvažuje o stavbě vlastní přehrady, která by pomáhala vyvažovat negativní dopady čínského projektu.
S využitím ČTK
