Skupina Sev.en českého miliardáře Pavla Tykače definitivně odstaví své elektrárny, na snímku ta v Počeradech
koláž Hrot24 / Michal Čížek / Shutterstock.com
Strategické rozhodnutí
Konec uhlí? Spíš iluze. ČEPS povolil zavření Počerad a Kladna, Česko ale míří do energetické pasti
Správce přenosové soustavy ČEPS odsouhlasil žádost skupiny Pavla Tykače Sev.en o definitivní odstavení elektráren v Počeradech a Chvaleticích a zastavení výroby elektřiny v kombinované teplárně v Kladně.
hlavní komentátor
Zachovány mají být pouze dva bloky o výkonu dohromady 410 MW ve Chvaleticích. A to nikoli pro nedostatek zdrojů energie, ale spíše pro stabilitu sítě a schopnost těchto bloků startovat ze tmy a obnovovat dodávky po blackoutu. Jiný, pro tyto účely použitelný zdroj v této části Česka totiž není.
Končí tak uhelné bloky o výkonu kolem dvou gigagawattů z dosud provozovaných 8,6 GW a klimatičtí aktivisté jásají nad důkazem, že uhlí fakt už nebude třeba. Ten jásot je ale trochu předčasný.
Možnost odstavení elektráren připouštěli energetičtí experti už před rokem. Co bude ale dál, je ve hvězdách. Následná ekonomická past, kdy rostoucí cena emisních povolenek znemožní ziskovou výrobu v klíčových uhelných elektrárnách společnosti ČEZ, se blíží. A ty už jen tak odstavit nebude možné.
ČEPS totiž posuzoval dodávku elektřiny jen pro rok 2027 a pouze pro případ odstavení Počerad, Chvaletic a Kladna. Rozhodnutí tak vůbec neznamená, že nedávná zpráva evropského sdružení provozovatelů přenosových sítí ENTSO, která upozorňovala na možnou chybějící dodávku elektřiny v Česku v roce 2028, neměla pravdu.
ENTSO vycházelo z toho, že budou odstaveny skoro všechny ekonomicky neprovozovatelné zdroje a v Česku pak může být až devatenáct hodin v roce nepokryto dodávkami elektřiny – ať už z domácí výroby, nebo z dovozu. S novými zdroji u nás nemůžeme ve větší míře v nejbližších letech moc počítat, takže jde hodně o dostupnost dovozu.
Zpráva ENTSO v této souvislosti posuzuje situaci v celé Evropě, ale počítá i s tím, že budou nějaké zdroje přibývat, jak plánují energetické firmy a vlády dotčených zemí. Plány jsou velkorysé, avšak realita vypadá jinak.
Například Německo plánovalo postavit do roku 2030 plynové elektrárny o výkonu dohromady dvacet gigawattů. Od Evropské komise má povoleno jen dvanáct GW – a ještě nemá schválenou nezbytnou státní podporu.
Takže se výstavba zpožďuje a první zdroje budou podle optimistů zprovozněny až v roce 2031. Němečtí experti očekávají, že kvůli tomu nebude možné odstavit poslední tamní uhelné elektrárny podle plánu do roku 2030.
V Česku chceme také stavět plynovky, ale s EK není vyřízeno nic a dodavatelé jsou plně vytížen, takže od schválení výstavby někdy v snad blízké budoucnosti bude trvat tak sedm dalších let, než začnou dodávat první elektřinu.
Dostatek energie ve střední Evropě v nejbližších letech ohrožuje i neplnění německého plánu na výstavbu dalších větrníků. Do roku 2030 jich u našich západních sousedů má chybět 30 GW výkonu oproti plánu, s nímž počítají analýzy zdrojové přiměřenosti, jako je ta od ENTSO.
Loňský plán vysoutěžit podporu pro větrníky v Německu o výkonu 13 GW byl splněn jen z poloviny. U nás je to s větrníky ještě horší. Problémem je totiž stále stoupající potřeba dotací pro obnovitelné zdroje.
Zima učí Evropu, že sázka na větrnou energii je obrovskou chybou
Německé ministerstvo hospodářství dokonce plánuje podle posledních informací serveru Montel zastavit všechny soutěže na budování větrných parků na moři, které dosud fungovaly bez dotací, protože aukce naráží na nezájem stavitelů.
Obnovitelné zdroje navíc bojují s nedostatečnou kapacitou energetických sítí a přibývá míst, kde je nebude možné v nejbližších letech připojit. V nejvážnější situaci je Nizozemsko, ale problémy hlásí už i Německo.
Takže další rozhodování o uhelných elektrárnách, které bude u nás do roka a do dne na stole, vzhledem k vývoji cen emisních povolenek, už nebude tak snadné.
Spíše se dá předpokládat, že po zavření Počerad stojíme před zatažením za záchrannou brzdu a měli bychom se smířit s tím, že dotace nebudou požírat jen soláry a větrníky, ale i dožívající uhelné elektrárny