Friedrich Merz
Shutterstock.com
Strategická slepota?
Merz přiznal zásadní jadernou strategickou chybu, ale napravovat se nic nebude
Německý kancléř Friedrich Merz (CDU) na konci minulého týdne poněkud „objevoval Ameriku“. Ve svém projevu pro Německou hospodářskou a průmyslovou komoru v Dessau označil odchod od jádra za „zásadní strategickou chybu“. Už v roce 2023, kdy byly odstaveny poslední tři německé jaderné reaktory, přitom podle tehdy provedeného průzkumu veřejného mínění věděly dvě třetiny německých obyvatel, že je to špatně.
hlavní komentátor
Tehdejší ministr Robert Habeck ze strany Zelených s podporou koaličních sociálních demokratů a FDP si nechal udělat zřejmě cinknutou analýzu, která tvrdila, že Německo odstavení zvládne bez problémů. Tehdy opoziční CDU/CSU už tenkrát marně žádaly o posunutí tohoto kroku o několik let.
Ukázalo se, že měly pravdu, a to, že je Německo bez jádra, se podepisuje i na skutečnosti, že Merzův kabinet musel připravit obří dotace na podporu cen energie pro podniky prudce ztrácející konkurenceschopnost.
Za rok svého vládnutí však nová vláda neudělala žádný krok, který by umožnil alespoň některé jaderné elektrárny opět zprovoznit. Naopak – jejich rozebírání vytrvale pokračuje. A politici, včetně těch pravicových, tvrdí, že návrat je nemožný. Stávající německá ministryně hospodářství a energetiky Katherina Reicheová už vyloučila, že by mohlo k opětovnému uvedení do provozu dojít.
Podle různých zveřejněných studií, například z Fraunhofer-Institutu, Radiant Energy Group, Nukem či Westinghouse, přitom vyplývá, že by teoreticky mohl být obnoven provoz až osmi elektráren, které ještě nebyly příliš rozebrány. Nejčastěji se realisticky diskutují hlavně poslední bloky odstavené v roce 2023 – Isar 2, Neckarwestheim 2 a Emsland – ale i některé o něco starší, například Brokdorf nebo Grohnde.
Jako důvod, proč se nelze vrátit, je uváděna především nákladnost obnovy, nedostatek personálu, ale zejména atomový zákon, který provoz jádra v Německu zakazuje. K jeho zrušení by byla potřeba spolupráce CDU s koaličními sociálními demokraty, pro něž je náprava strategické chyby nepřijatelná. Politické důvody pro setrvání v hlubokém energetickém omylu jsou zjevně příliš silné.
Samozřejmě by to také stálo dost peněz, ale bylo by to rychlejší a efektivnější než stavba nových jaderných elektráren, jejichž přípravy se navíc německá vláda stále bojí, ačkoli ví, že jsou potřeba. Místo toho jen fantazíruje o jaderné fúzi nebo malých SMR reaktorech, na nichž už pracuje většina průmyslového světa.
Že obnovení starých elektráren funguje, ukazují například USA, kde by měl být už v příštím roce spuštěn první reaktor elektrárny Three Mile Island v americkém státě Pensylvánie. Jaderná elektrárna Three Mile Island se nechvalně proslavila havárií druhého bloku v roce 1979, nicméně její první blok pokračoval v provozu až do roku 2019. Vše se odehrává v čistě privátním byznysu – práce na znovuobnovení provozu umožnila dohoda vlastníka Constellation Energy se společností Microsoft, která plánuje výkon elektrárny využít k pokrytí spotřeby svých datových center.
V Německu se ale dál odmítají poučit z ekonomických důsledků své Energiewende, kterou i sám Merz označuje za „nejdražší energetickou transformaci na světě. Neznám žádnou jinou zemi, která by si to dělala tak složité a zároveň tak nákladné jako Německo,“ řekl nyní průmyslníkům v Dessau.
Jiné to ale asi v dohledné době nebude. Jeho vláda se nyní dohodla s Evropskou komisí na výstavbě nových dotovaných plynových elektráren o výkonu 12 GW, což je šest našich Temelínů. Hotové by měly být na počátku příští dekády. Německo potřebuje k větrníkům a solárům nutně řiditelné zdroje. Problém je, že stále platí povinnost stavět tyto elektrárny tak, aby byly schopny od roku 2045 spalovat vodík, protože zemní plyn bude zakázán.
Všichni experti už dávno vědí, že vyrábět vodík elektřinou z obnovitelných zdrojů a spalovat ho v elektrárnách je ekonomicky neúnosné a vedlo by to k astronomickým cenám elektřiny v řádech vyšších stovek eur za MWh. Žádné technologie, které by to dokázaly zlevnit na přijatelnou úroveň, nejsou na obzoru. Politici si tak dál sní své vernovské sny a miliardami podporují vodíkové projekty. To, že šlo o „zásadní strategickou chybu“, budou za pár let muset přiznávat až jejich nástupci.
