Kevin Warsh, nominovaný do čela Fedu
Zdroj: Nano Banana Pro / Fed, koláž Hrot 24
Warsh jako šéf Fedu: Trump hledal muže kompromisu s mediální přitažlivostí
Americký prezident dnes nominoval Kevina Warshe na předsedu americké centrální banky – Fedu. Warsh, který v jeho vedení působil už v letech 2006–2011, představuje kompromisní kandidaturu, která má zajistit stabilitu a konsensus v rozhodování o úrokových sazbách.
HLAVNÍ EKONOM TRINITY BANK, ČLEN NÁRODNÍ EKONOMICKÉ RADY VLÁDY
Americký prezident dnes do čela americké centrální banky – Fedu – nominoval Kevina Warshe, který v jejím širším vedení už působil, v letech 2006 až 2011.
Z hlediska trhů rozhodně nejde o úplné překvapení, byť část investorů do poslední chvíle sázela na to, že prezident do křesla nominuje ještě někoho „více holubičího“, jako je donedávna favorit nominace Kevin Hassett, šéf Národní ekonomické rady USA, tedy vlastně prezidentův ekonomický šéfporadce. Proto například zlato na Warshovu nominaci reaguje poklesem. Ještě více holubičí Hassett by podle trhů spíše než Warsh výrazněji oživil inflační tlaky v americké ekonomice, proti nimž se investoři jistí právě třeba nákupem zlata.
Většina investorů Hassetta vnímala jako už až příliš radikálního, a to až tak, že by nemusel pro své záměry v čele Fedu získat dostatečnou podporu jeho širšího vedení. Možné zásadní střety Hassetta s kolegy ve vedení Fedu by mohly podrýt důvěryhodnost celé instituce a vnést na trhy nejistotu a tím třeba i zapříčinit jejich vleklejší propad. To Trump nechtěl riskovat, zvláště s blížícími se volbami do Kongresu, takže jde o klíčový důvod, proč dal nakonec přednost Warshovi. I když trhy berou v potaz i další důvody, od těch závažnějších až po povrchní typu toho, že fotogenický Warsh vypadá lépe než ostatní možní kandidáti na televizních obrazovkách.
Warsh je ale opravdu hlavně v uvedeném smyslu konsensuálnější než Hassett. Pro Trumpa tak představuje „zlatou střední cestu“. Tedy muže, který je odhodlaný snižovat úrokové sazby Fedu, bude-li to jen trochu realistický možné, ovšem včetně tedy toho, že bude schopen přesvědčit o takovém kroku ostatní, méně odhodlané kolegy z vedení Fedu. U Hassetta už hrozilo, že by šel kontraproduktivně „za hranu“. Vlastně za hranu možného.
I Warsh ovšem každopádně představuje rozchod s dosavadní linií symbolizovanou stávajícím šéfem Jeromem Powellem a předtím vlastně i Benem Bernankem a Janet Yellenovou. Warsh je například kritikem opatření typu kvantitativního uvolňování, které Fed uplatňoval po podstatnou část minulého desetiletí. V českých podmínkách by Warsh zřejmě kritizoval i jeho obdobu pro malou a otevřenou ekonomiku, jíž je kurzový závazek, jaký uplatňovala i Česká národní banka, v letech 2013 až 2017.
Warsh tak zosobňuje definitivní odklon od měnové politiky desátých let tohoto milénia. Kritika nekonvenční měnové politiky minulého desetiletí, například právě kurzového závazku, se ozývá také alespoň od části současného vedení ČNB a globálně v rostoucí míře i z odborných a akademických kruhů. Takže na mezinárodní scéně dochází obecněji k přehodnocení měnové politiky desátých let, pro nějž je Warshova nominace celosvětově dosud nejzásadnějším impulsem.
