Jan Berka, hlavní ekonom Portu
Portu / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Povede dolarové déjà vu od Buy America k Bye America?
Opakující se vzorec z loňského roku se znovu objevuje na devizových trzích. Americký dolar oslabuje, a to navzdory relativně příznivému úrokovému diferenciálu. Klíčovou roli tentokrát hrají intervenční spekulace, geopolitika a změna chování investorů.
Jan Berka
Dolar oslabuje. Opět. Po špatném výkonu v loňském roce odstartovaly zelené bankovky ten letošní dalšími ztrátami. Zda budou větší nebo menší než v předchozím roce, nevíme. Rizika ale zůstávají na straně slabšího dolaru.
Za jeho letošním oslabením nestojí vývoj amerických tržních sazeb. Ten by měl naopak – ve srovnání s evropskými sazbami – dolaru spíše pomáhat. Není za tím ani zásadnější změna tržního výhledu sazeb centrální banky, který stále zaceňuje snížení o zhruba půl procentního bodu. Klíčový impuls přišel jinde: podle informací z trhu na popud amerického ministerstva financí, které spolupracovalo s japonským ministerstvem, se obchodníci z newyorské pobočky Fedu dotázali bank obchodujících na devizovém trhu, jaký kurz by jim nabídly při nákupu japonských jenů za dolary.
Fed tak po letech zjišťoval podmínky možné devizové intervence ve prospěch japonské měny. Cílem bylo vyslat do trhu signál, že Amerika a Japonsko spolupracují. Japonsku to pomohlo uklidnit kurz jenu, Amerika tím mohla předejít možnému výprodeji na dluhopisovém trhu. Pokud by totiž Japonsko chtělo intervenovat ve prospěch jenu, jednou z možných variant, jak získat potřebné dolary, by byl prodej amerických státních dluhopisů.
I přesto, že nešlo o intervenci, samotný dotaz rozhýbal spekulace, které navíc přišly do prostředí převládajících rizik slabého dolaru. Vše nakonec korunoval prezident Trump, když uvedl, že je s kurzem dolaru spokojený a v jeho oslabení nevidí žádný problém. Tím v podstatě potvrdil to, o čem se dlouhodobě mluví: že Trump chce slabší kurz podporující americké exportéry.
Oslabení spotového kurzu dolaru nezůstalo jen u japonského jenu, ale přeneslo se i na ostatní páry. Dolar tak letos oslabuje proti měnám zemí skupiny G10, ale i proti velké části rozvojových měn, včetně koruny. I na opčním trhu výrazně posílily sázky na slabý dolar a do hry se vložilo také zajišťování devizového rizika u investic do dolarových aktiv. Právě to je ono dolarové déjà vu: zvýšená poptávka po zajištění byla klíčovým faktorem oslabení americké měny v první polovině loňského roku.
V souvislosti s výše popsaným se rozjely i spekulace o konci dolaru jako hlavní rezervní měny. Někteří to dokonce dotáhli až k tomu, že slabý dolar bude spouštěčem výprodeje ostatních dolarových aktiv, od akcií až po dluhopisy. My nesouhlasíme s obojím. Dolar se dlouhodobě drží na podílu přes 55 % globálních devizových rezerv. Podíl sice velmi pozvolna klesá, nepočítáme však s jakýmkoli zrychlením. Jednoduše proto, že k dolaru neexistuje alternativa – ať už na úrovni mezinárodního obchodu, plateb či samotného investování.
Strach z toho, že se z Buy America stane Bye America, je podle nás přehnaný. Loni se tyto spekulace objevily zejména po uvalení recipročních cel. Nevyplnily se však. Oficiální zahraniční instituce (například centrální banky) byly za posledních 12 měsíců do listopadu 2025 čistými prodejci amerických cenných papírů v objemu zhruba 51 miliard dolarů. Soukromý zahraniční sektor naopak čistě nakoupil kolem 1,5 bilionu dolarů – přibližně 600 miliard do akcií a 900 miliard do dluhopisů. Taková je realita podle dat amerického ministerstva financí (TIC).
Nečekáme, že by zahraniční poptávka po dolarových aktivech letos zásadně oslabila. Její součástí ale nepochybně bude častější zajišťování kurzového rizika, což může udržovat tlaky na slabší dolar. Jeho využití v globální ekonomice by to ale nemělo jakkoli omezit.
Autor je hlavní ekonom Portu
Máte co říci? Pošlete nám svůj komentář na komentare@hrotmedia.cz
