Český stavební trh zůstává zpomalený chaotickými novinkami a přetíženými úřady
Hrot 24, vygenerováno umělou inteligencí
Stavebnictví
Poláci razí cestu stavebních jistot. Česko stále přešlapuje na místě
Zatímco Polsko zrychluje stavební řízení díky jasným lhůtám a digitalizaci, český trh zůstává zpomalený chaotickými novinkami a přetíženými úřady. Investoři i úředníci čelí rostoucím nákladům a administrativním komplikacím.
šéfredaktor
Když se v roce 2024 v Česku rozběhla nová pravidla pro stavební řízení, mnozí investoři doufali, že se blýská na lepší časy. Místo toho ale narazili na zcela opačnou realitu. Digitalizace zůstala na půli cesty, právní rámec se neustále mění a povolovací procesy se spíš zpomalily. V některých regionech se dokonce zcela zastavily.
„Legislativní turbulence posledních let, nový stavební zákon a jeho úpravy z roku 2024 spíše zpomalily povolovací procesy v Česku, někde dokonce zcela zastavily,“ potvrzuje Robert Špalek, předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT).
Nejde jen o dojmy. Podle průzkumu mezi více než tisícovkou odborníků z ledna 2024 trvá územní řízení u bytových domů v průměru pět měsíců, stavební povolení přibližně stejně a společné řízení pak zhruba půl roku.
Jenže délka procesu se výrazně liší podle regionu, připravenosti projektu a přetížení jednotlivých úřadů. Výsledkem je právní džungle, kde nikdo neví, co přesně úřad požaduje, jak žádost podat a kdo má doplnit které dokumenty.
Lekce z Varšavy
Zatímco v Česku se digitalizace utápí v technických nedodělcích a nejistotě, Polsko šlape jako dobře namazaný stroj. Tamní stavební právo stojí na pevných základech – jasně dané lhůtě 65 dní pro rozhodnutí, jednotných formulářích a přísné disciplíně. A co je hlavní: digitalizace není jen formální, ale skutečně funguje.
„Polsko si v povolování staveb už několik let systematicky pomáhá dvěma věcmi, které investor v praxi okamžitě pozná. Jasně nastavenými lhůtami a kompletní digitalizací podání,“ říká Tomáš Kaláb z Asociace brněnských architektů a stavitelů (ABRAST).
Podstatou úspěchu není jen webový formulář, ale komplexní online systém. Portál e-Budownictwo umožňuje nejen žádosti vytvářet, ale i odesílat a sledovat. Vedle toho funguje digitální stavební deník a kniha objektu. Sankce za nedodržení lhůt jsou samozřejmostí.
„Klíčový rozdíl mezi českým a polským systémem stavebního povolování spočívá především v předvídatelnosti a rychlosti,“ zdůrazňuje Diana Smakosz ze společnosti Budimex.
Standardizace a lidský faktor
I v Česku se ale začíná mluvit o tom, že právě standardizace může být cestou vpřed. „Z polské cesty si Česko může vzít hlavně to, co bývá nejméně vidět, tedy standardizaci a disciplínu procesu,“ říká František Šudřich z ABRAST.
Pro velká města jako Praha či Brno to znamená sjednotit vstupní podmínky, zpřehlednit dokumentaci a zavést pevné milníky. Překážkou jsou však často samotné stavební záměry. Jejich nedostatečná nebo nekvalitní příprava dělá z jednoduchého papírování noční můru.
„Žádný poctivý stavebník přece nechce co nejrychleji získat jen stavební povolení. Všichni přeci chtějí stavbu především co nejdříve dokončit, zkolaudovat a poté dlouhou dobu bezproblémově užívat,“ připomíná Špalek.
Do toho všeho vstupuje i proměnlivý legislativní rámec. Za pouhý rok a půl od spuštění nového zákona bylo přijato už dvanáct novel a další čekají na schválení. Investoři tak často netuší, jaká pravidla budou platit za měsíc, natož za rok.
Úředníci na hraně vyhoření
Ačkoliv legislativa je základ, klíčoví jsou podle odborníků především lidé. Na stavebních úřadech chybí kvalifikovaný personál a ten stávající čelí neustálému tlaku.
„Jednoznačně se ukázala absence kvalifikovaného personálu na stavebních úřadech, která dosahuje kritických hodnot. Zaměstnanci odcházejí kvůli přepracovanosti a vyhoření,“ dodává Kaláb.
Ani investoři to nemají lehké. Zejména ti menší dnes čelí kombinaci vysokých nákladů, tvrdé konkurence a zdlouhavé administrativy.
„Bytová výstavba v Česku naráží na kombinaci nákladových a regulačních tlaků, které mění i chování investorů. Výstavba proto začíná být pro menší hráče rizikovější a méně výnosná,“ shrnuje Jan Zeman, spoluzakladatel projektu Urbaneo.
Co tedy zbývá? Méně změn na papíře a více změn v praxi. Přehlednost, jasné termíny, standardizace a funkční digitalizace – to vše Česku zatím zoufale chybí. Polská lekce je zřetelná. Teď je jen otázka, kdo v Česku začne konečně psát domácí úkoly.
