Exministr místního rozvoje Ivan Bartoš
Michal Čížek / Hrot
Komentář
Česko na dně dostupnosti bydlení. Spěchem s novým stavebním zákonem nastupující vláda riskuje opakování chyb předchůdců
Dostupné bydlení bylo jedním z témat voleb, a to nikoli prvních. Nemovitosti zdražují v posledních letech po všech vyspělých zemích, ale Česko se umisťuje už tradičně na těch nejproblematičtějších pozicích a dokumentuje tak asi nejvýrazněji, jak u nás nefunguje správa státu.
hlavní komentátor
Podstatou není, že by lidé měli málo peněz a byly drahé hypotéky. Naopak poptávka stoupá a chybí nová výstavba. Nikoli dotace na hypotéky a bezúročné půjčky mladým rodinám, které měly v různé podobě ve volebních programech snad všechny strany. Tou brzdou je v první řadě stavební řízení.
S tím přicházela před čtyřmi roky Fialova vláda a slibovala řešení novým stavebním zákonem a digitalizací stavebního řízení. Ten zákon nebyl až tak úplně nový. Jeho podvozkem byla verze připravená předchozí vládou Andreje Babiše a jeho ministryní pro místní rozvoj Klárou Dostálovou.
Její nástupce Ivan Bartoš ho poněkud překopal, ale velkou část ponechal i ve své verzi. K tomu spustil onu slibovanou digitalizaci, která měla být pilířem zrychlení stavebního řízení. Dopadlo to fatální blamáží. Dvanácti novelami Bartošova zákona a naprostým krachem a nefunkčností digitálního systému.
Výsledkem je rekordně nízký počet vydaných stavebních povolení v letošním roce. Nové bytové budovy, zahrnující jak rodinné domky, tak větší bytové projekty, získaly letos od ledna do září 7882 povolovacích razítek.
Hasí škody po Bartošovi a říká: Digitální stavební řízení bude fungovat nejpozději koncem roku 2027
Za dvacet let, kdy statistici kategorii sledují, je to poprvé, co se číslo dostalo pod hranici osmi tisíc. Ještě před pěti lety se za stejnou dobu povolilo necelých čtrnáct tisíc domů.
Nic názorně nevypovídá o pokusech minulé vlády a zejména Ivana Bartoše více než tato data. Je proto celkem pochopitelné, že Babišovo hnutí ANO zahrnulo mezi volební sliby rychlé zavedení nového stavebního zákona a podstatné zrychlení povolovacího procesu.
Podle kandidáta na budoucího ministra průmyslu Karla Havlíčka má hnutí připravené paragrafované znění a nová vláda ho schválí hned na prvním zasedání, aby zákon prošel parlamentem a mohl platit od 1.1. 2027.
Podstatnější než rychlost je ale kvalita. Jak nakonec ukázala i Bartošova zpackaná digitalizace. Nový zákon z dílny ANO je vlastně spíše staronový, protože z dominantní části podle všeho kopíruje původní verzi Kláry Dostálové. Vychází tak vstříc zejména velkým developerům. Alespoň podle toho, co zatím bylo z návrhu zveřejněno.
Má se totiž změnit struktura stavebních úřadů, kterých máme momentálně více než šest stovek. Nyní má vzniknout jeden centrální stavební úřad, pod nímž má fungovat čtrnáct krajských úřadů rozvoje území s 205 územními pracovišti v obcích s rozšířenou působností. Ostatní obecní úřady zaniknou.
A nadále má fungovat současný specializovaný Dopravní a energetický stavební úřad, který má povolovat bytové projekty s více než deseti tisíci metrů bytové plochy, jež mají být označeny jako stavby veřejného zájmu.
Velké projekty to bezpochyby urychlí, ale stavby rodinných domků a menších bytových domů se nyní budou muset spoléhat, že se novou strukturu stavebních orgánů podaří personálně obsadit kvalifikovanými lidmi z dosavadních obecních úřadů. Nedostatek pracovníků existuje už dnes a není divu, když nástupní plat tam činí kolem 27 tisíc.
Příklad už existuje třeba v Brně, kde před rokem vznikl Centrální stavební úřad a ke zkrácení lhůt to rozhodně nevedlo. K polovině letošního roku tam leželo zhruba tisíc nevyřízených žádostí podle starého stavebního zákona platného do loňského července a dalších asi pět tisíc žádostí podle nového stavebního zákona.
Každopádně vybudování nové úřednické struktury nebude trvat chvilku a její spuštění může povolovací řízení dále prodloužit a komplikovat.
Nový zákon vzbuzuje navíc už jednou zklamané naděje, když se v něm hovoří opět o principu jeden projekt – jedno řízení – jedno razítko. Tedy že za stavitele vyřídí souhlasy dalších dotčených orgánů státní správy, tedy hygieniků, památkové péče, ochrany přírody atd., jeden úřad rozvoje území.
To je v nějaké formě i v dnes platném zákoně, jen to absolutně nefunguje, a když si stavitel razítka nesežene sám, tak prostě nestaví.
Podobně je to i s fikcí souhlasu: pokud nějaká součást státní správy nebo vodárenská či telekomunikační společnost nevydá stanovisko ve lhůtě, předpokládá se, že souhlasí bez výhrad.
Jednak na prodloužení lhůty stačí požádat stavebníka o jakékoli doplnění či dovysvětlení dokumentace, jednak bez souhlasu třeba vodovodů a kanalizací stavbu stejně nepřipojíte. V tomto směru jsou se stavebním zákonem propojeny další desítky zákonů či vyhlášek, které bude třeba včas upravit.
Staronový zákon má nesporně i řadu pozitiv ve zjednodušení řízení a zejména v územním plánování. Brání tak zčásti současným obstrukcím sousedů či různých spolků.
Než ale spěchat s jeho přijetím, je důležitější přihlédnout k připomínkám jak úředníků, tak stavebníků a projektantů. A důkladně je prodiskutovat. Aby to nedopadlo jako s Bartošovou digitalizací, jejíž škody budeme ještě nějaký čas sčítat.
