Raketa proti raketám PAC-3
Vizualizace: Lockheed Martin (oficiální PR)
Zbrojní zakázky
Trump rozbíjí zkostnatělý zbrojní byznys. USA chtějí chrlit munici ve velkém a levněji
Americké ministerstvo obrany spouští nový model zbrojních zakázek. Krátkodobé kontrakty má nahradit dlouhodobé plánování, přičemž zbrojaři budou nově muset investovat vlastní kapitál. Pentagon si změnu jako první vyzkouší s firmou Lockheed Martin při výrobě raket PAC-3 MSE.
Redaktor junior
Americká obranná průmyslová základna je dlouhodobě zkostnatělá. Po konci studené války se počet hlavních dodavatelů klíčových zbraňových systémů zredukoval z více než padesáti na pouhých pět.
Výsledkem je výroba technologicky špičkových, ale objemově velmi omezených zbraní, často s využitím zastaralých součástek, výrobních procesů a bez výraznějších inovací.
Oproti tomu komerční sektor těží z masové výroby, rychlejšího technologického vývoje a klesajících nákladů s každou další generací produktů.
Americké ministerstvo obrany začalo měnit způsob, jakým pořizuje vojenskou techniku již v loňském roce. Série dílčích reforem, od zrychlení softwarových zakázek přes omezení byrokracie až po posílení pravomocí akvizičních manažerů, měla jeden společný cíl: dostat výzbroj k armádě rychleji a ve větších objemech.
Tyto kroky vycházely z exekutivního příkazu 14265, který Pentagonu uložil modernizovat obranné akvizice a oživit průmyslovou základnu.
Změna s největším dopadem ale přišla až nyní, na začátku letošního roku. Pentagon opouští model krátkodobých a kolísavých zakázek a přechází k dlouhodobému plánování výroby zbraní a munice. Cílem je stabilizovat produkci, rozhýbat investice v průmyslu a zvýšit tempo dodávek.
Prvním praktickým testem nového přístupu se stala dohoda s firmou Lockheed Martin na výrobu protiraketových interceptorů.
Základem změny je nový akviziční systém, který Pentagon formálně popsal a zveřejnil v listopadu. Ministerstvo obrany Spojených států v dokumentu otevřeně konstatuje, že dosavadní způsob zadávání zakázek nedokázal vytvořit stabilní výrobní kapacity, zejména v oblasti munice.
Nový model proto staví na víceletých rámcových dohodách, předvídatelných objemech a sdílení investičního rizika mezi státem a průmyslem. Firmy mají získat jistotu dlouhodobé poptávky, stát na oplátku vyšší výrobní tempo a lepší kontrolu nad dodávkami.
„Systém zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany, jak jej znáte, je mrtvý,“ prohlásil ministr války Pete Hegseth ve svém (více než hodinovém) projevu před zástupci průmyslu 7. listopadu na Národní vojenské akademii ve Washingtonu, D.C.
„Budeme stabilizovat poptávkové signály. Firmám budeme zadávat větší a delší kontrakty na prověřené systémy, aby měly jistotu, že mohou investovat do rozšiřování výrobních kapacit,“ uvedl Hegseth.
Čekání na rozpočet
Podle něj má nový přístup zrychlit výrobu, zkrátit dodací lhůty a snížit náklady díky vyšším objemům. Stabilní výroba má rovněž usnadnit dodávky i spojencům, kteří čelí stejným problémům s dostupností munice.
Prvním praktickým testem nového přístupu se přitom stala rámcová dohoda s firmou Lockheed Martin na výrobu protiraketových interceptorů PAC-3. Sedmiletý rámec má zvýšit roční kapacitu zhruba ze 600 kusů na přibližně dva tisíce.
Lockheed se zároveň zavazuje investovat do rozšíření výroby, přičemž stát a firma budou sdílet úspory vyplývající z vyšších objemů a efektivnějších procesů. Finální kontrakt bude ještě podmíněn schválením rozpočtu Kongresem.
Volba munice jako pilotní oblasti není náhodná. Právě výroba munice patří dlouhodobě k nejslabším místům americké obranné průmyslové základny. Produkce je objemová, technologicky méně komplexní než u nových zbraňových systémů a zároveň extrémně citlivá na kolísání zakázek. Stabilní víceleté kontrakty zde mají nejrychleji ukázat, zda nový model dokáže rozhýbat investice a zvýšit tempo výroby.
Změna akvizičního systému má širší dopady na celý zbrojní průmysl. Firmy získávají možnost plánovat výrobu v delším horizontu, ale zároveň ponesou větší odpovědnost za investice, dodávky i dodržování termínů. Pentagon tím dává jasně najevo, že chce zbrojní výrobu řídit jako strategické průmyslové odvětví, nikoli jako sérii jednorázových nákupů. Dohoda s Lockheed Martin se tak stává precedentem, podle kterého se mohou v příštích letech řídit další zbrojní zakázky.