Babišova vláda chce podle všeho rozvolnit schválené změny penzí. Je to jistě líbivé opatření a v tomto volebním období nebude státní kasu stát skoro nic, míní Pavel Páral
photocosmos1 / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Důchodová krize už straší i Brusel, jen Praha je v klidu. Babiše to trápit nemusí, zatím bude mít z čeho rozdávat
Souhrou řady okolností bude teď český důchodový systém několik let v přebytku. Budoucí Babišovu vládu tedy penzijní reforma nemusí pálit – průšvih nastane až po roce 2030, tedy po konci jejího mandátu, upozorňuje Pavel Páral ve svém komentáři.
hlavní komentátor
Evropská komise zvažuje, že důchodovou reformou podmíní výplatu části peněz z příštího rozpočtu EU jednotlivým členským státům. Má to ochránit finance zemí Unie před hrozící demografickou krizí.
Tři vysocí úředníci Komise sdělili bruselskému serveru Politico, že ekonomická a finanční legislativa Evropské komise se aktuálně zabývá možností podpořit skřípající státní důchodové systémy jednotlivých zemí tím, že jim doporučí politiku důchodového spoření.
Pokud budou hlavní města EU tato doporučení pro jednotlivé země ignorovat, může se stát, že od roku 2028 nedostanou svůj plný podíl ze sedmiletého rozpočtu EU.
Je sice otázkou, zda takový krok může projít, když důchody jsou výlučně v kompetencích členských zemí a samotný rozpočet na roky 2028 až 2034 zdaleka nemá definitivní podobu.
Nicméně tyto nápady bruselských úředníků vypovídají o hloubce demografické krize, kterou EU prochází a která hrozí rozpadem veřejných financí.
Cíl Bruselu je navíc dvojí. Spoření má zmírnit tlak na státní pokladnu, aby se důchodci udrželi nad vodou, a pomoci vytvořit kapitálový trh ve stylu USA tím, že se dlouhodobé úspory lidí začnou využívat na investice.
Není překvapením, že se tak děje v době hluboké fiskální krize ve Francii, kde prezident Macron pozastavil svou penzijní reformu předpokládající navýšení důchodového věku z 62 na 64 let. Prosadil ji před dvěma lety i přes demonstrace, při nichž ve francouzských městech hořely ulice.
Co se bude dít v Německu, pokud se tam vláda pokusí prosadit návrh spolkové ministryně hospodářství Katheriny Reicheové na zvýšení penzijního věku na neuvěřitelných 73 let, je poměrně snadné předvídat.
Aktuálně se u našich západních sousedů zvyšuje důchodový věk z 65 na 67 let a podle plánů na reformu by růst měl pokračovat až do roku 2060, kdy by dosáhl na zmíněnou hranici. Takže by se to týkalo už dnešních třicátníků.
Němci přitom mají už třípilířový systém, kde fungují vedle průběžného systému a penzijního připojištění i podnikové spořicí fondy zajišťující lidem část důchodu. Nicméně demografickou krizi to zjevně zatím moc neřeší.
Babišova vláda podle všeho hodlá jít spíše Macronovou cestou a chce silně rozvolnit schválené změny penzí. Je to jistě líbivé opatření a v tomto volebním období nebude státní kasu stát skoro nic.
Opětovné snížení důchodového věku a jeho zastropování na 65 letech začne totiž být problém až po roce 2030, kdy již dlouho platné navyšování důchodového věku dosáhne právě oněch 65 let a mělo by pokračovat dál.
Také navýšení valorizací, kdy se podle nastupující vlády mají penze opět zvyšovat o inflaci a polovinu růstu reálné mzdy místo aktuální třetiny, zatím nebude nic stát. Miliardové náklady začnou vznikat teprve, až se dorovná propad reálných mezd od roku 2019.
Zatím se penze valorizují jen podle inflace. K vyrovnání propadu by mohlo dojít v roce 2027. Ke zvýšené valorizaci by tak vláda musela sáhnout nejdříve k začátku roku 2029, tedy na konci svého mandátu.
Navíc v nejbližších letech, zhruba do roku 2035, než začne odcházet do penze generace Husákových dětí, bude český penzijní systém souhrou řady okolností v přebytku.
Ten podle propočtů Národní rozpočtové rady nastoupá až na půl procenta HDP, což je v dnešních cenách zhruba 45 miliard korun. Takže chvíli bude z čeho rozdávat.
Teprve potom demografie vývoj překlopí a deficity porostou. Při zrušení nyní platné reformy až ke čtyřem procentům HDP, tedy nějakým 350 miliardám ročně, které budou chybět na důchody. To jsou ale časové horizonty, které nastupující vládu netrápí.
Program budoucí dominantní vládní strany ANO neřeší zdroje na penze za dvacet a více let. Nicméně dříve se třeba místopředseda hnutí Karel Havlíček vyjadřoval, že by řešením mohl druhý pilíř v podobě dobrovolného nebo povinného fondu.
Jenže tento systém, založený už Nečasovou vládou, pomáhal Babiš premiéru Sobotkovi likvidovat už v roce 2015. A nyní je na vybudování systému, který by skutečně pomohl tím, že si i nižší příjmové skupiny naspoří na významnější část důchodu, příliš málo času.
To samozřejmě neznamená, že by nějaké fondy neměly vzniknout. Jen budou jako náhrada zvyšování důchodového věku ještě méně platné, než zmíněné německé podnikové spoření.
