Dukovany už loni notifikaci získaly, šlo o souhlas ohledně výstavby jednoho bloku. Po rozhodnutí, že se budou stavět dva, musí vše proběhnout znovu
Shutterstock.com
Dukovany nestačí. Úkolem nové vlády bude zarazit zákaz uhlí, jinak se nedostatku elektřiny nevyhneme
V Bruselu leží žádost o schválení státní půjčky pro dostavbu Dukovan, tzv. notifikaci. Ta zásadně ovlivní budoucí ceny elektřiny, navíc zdlouhavý proces vyjednávání může zpozdit a prodražit celý projekt. Jedinou možností, jak zabránit nedostatku elektřiny v nejbližších letech, je zastavit zákaz uhlí a provoz uhelných elektráren v případě potřeby dotovat. I na to ale potřebujeme souhlas Evropské komise, upozorňuje ve svém komentáři Pavel Páral.
hlavní komentátor
Oficiální žádost o schválení státní pomoci pro stavbu pátého a šestého bloku dukovanské jaderné elektrárny podal u Evropské komise těsně před volbami ministr průmyslu Lukáš Vlček.
Kroku předcházely týdny intenzivních jednání ministerských úředníku s týmem EK. Nyní Vlček věří, že se jednání podaří dokončit nejpozději koncem příštího roku.
Dukovany získaly už jednu notifikaci v dubnu roku 2024. Šlo ovšem o souhlas s podporou výstavby jen jednoho bloku. Po rozhodnutí, že se budou stavět dva bloky najednou za více než čtyři sta miliard korun půjčených od vlády, musí vše proběhnout znovu.
Vyjednání původní notifikace přitom trvalo více než dva roky. Takové protahování si ale nemůžeme moc dovolit.
Betonování základů elektrárny sice má začít až v roce 2029, ale předtím musí proběhnout přípravné práce, jako je výstavba ubytování pro zaměstnance stavby, úprava přístupových komunikací, aby šly přivážet velké díly pro technologii elektrárny a mnoho dalšího.
A na to musí stavitel, společnost Jaderná elektrárna Dukovany 2, čerpat půjčku od státu, což je podmíněno právě souhlasem Bruselu. Prvních osmnáct miliard je už součástí státního rozpočtu na příští rok.
Podstatou schvalované státní pomoci je právě tato státní půjčka, kterou začne JEDU 2 splácet až po uvedení elektrárny do provozu.
Poskytnutí této půjčky podmiňuje EK četnými omezeními. Již ona první notifikace byla u nás četnými experty na energetiku kritizována jako nevýhodná.
Například bývalý zmocněnec vlády pro jadernou energetiku Jaroslav Míl upozorňoval na požadavek Evropské komise, aby nový jaderný zdroj nevytlačoval ze soustavy výrobu z tzv. obnovitelných zdrojů energie.
To totiž znamená, že naše jaderná elektrárna by měla být jako zdroj základního zatížení provozována a regulována podle výroby nestabilních zdrojů. Což by upřednostňovalo dodávky dotovaných přebytků z větrných a fotovoltaických elektráren z Německa.
Komise také zkrátila dobu trvání přímé cenové podpory z 60 na 40 let, to však znamená zkrácení návratnosti investice o třetinu a neobejde se to bez zdražení produkce elektřiny. Problematická byla i některá další ustanovení notifikace.
Je nicméně pravdou, že za ty dva roky se v Evropě přístup k jaderné energetice změnil a díky posunu Německa po nástupu kancléře Merze je nyní jádro považováno za bezemisní zdroj. Takže by nová notifikace mohla být méně přísná.
Každopádně dotažení výstavby nových jaderných bloků do této fáze je jedním z největších úspěchů končící vlády.
Nicméně i když se podaří spustit nové jaderné zdroje ve stanoveném, dost optimistickém termínu v roce 2036, tak to neřeší akutní situaci, kdy nám hrozí nedostatek vlastní výroby a dovozy elektřiny jsou ve hvězdách.
A k řešení je potřeba rovněž notifikace EK, níž vláda zatím moc nepohnula. Jde o vyřešení problému konce uhelných zdrojů v nejbližších letech, což si nemůžeme dovolit.
Podle poslední zprávy ČEPS o zdrojové přiměřenosti letošní rok měl být posledním, kdy ještě budeme čistými vývozci elektřiny v rozsahu zhruba dvou terawatthodin. V dalších letech začne převažovat dovoz nad vývozem.
Důvodem je skutečnost, že se podle dosavadních propočtů skoro všechny naše uhelky kvůli drahým emisním povolenkám propadnout do ztrát a skončí do roku 2030 a s nimi i uhelné doly.
Budeme mít ale odkud dovážet? To je otázka, která se zatím ve veřejném prostoru příliš neklade, ačkoli by měla.
Exportní země se totiž začínají bránit vysávání těmi, které stojí na obnovitelných zdrojích. A situaci, kdy nesvítí slunce a nefouká, ždímají své sousedy a tím jim zvyšují cenu elektřiny.
Omezovat vývozy do Německa či Dánska hodlá například Norsko, ale i Švédsko a diskuse na toto téma se vedou i ve Francii.
Když bude foukat a svítit sluníčko, bude se k nám tlačit energie z německých OZE skoro zadarmo nebo i za záporné ceny, a tím zhoršovat ekonomiku klasických zdrojů, kterých ale budeme mít v případě bezvětří a zatažena na pokrytí nezbytného zatížení sítě výrazný nedostatek.
Na počátku třicátých let budeme podle současných výpočtů potřebovat dovézt kolem dvaceti procent spotřeby elektřiny. A to i když začnou být dokončovány nové paroplynové elektrárny.
Ty navíc mohou mít zpoždění kvůli našim obvyklým obstrukcím se stavebními povoleními, a navíc se dosavadní dodávky plynových technologií u největších firem z oboru natáhly pod vlivem vysoké poptávky ze tří na pět až sedm let. A bude hůře.
V případě nedostatku elektřiny na evropském trhu kvůli nevyhovujícímu počasí by to vedlo k jejímu dalšímu nemalému zdražování. A my bychom kvůli odstavení uhlí, které nám dosud zajišťovalo čtyřicet procent spotřeby, byli v cenových tabulkách jako obvykle zjevně na čele.
Jedinou možností, jak zabránit očekávatelnému nedostatku elektřiny, je nyní odstavení uhlí zakázat a provoz uhelných elektráren v případě potřeby dotovat. K tomu sice už máme zákon, ale potřebujeme souhlas Evropské komise, který bude patrně obtížné získat.
Další notifikace na uhlí je jedinou cestou, jak odvrátit nedostatek elektřiny v nejbližších letech. To bude bude muset být prioritou nové vlády.
Žel nezáleží to jenom na ní. Podstatné bude, zda bruselští úředníci pochopí, že Green Deal má své hranice.
