Uhlí v Česku mizí rychleji, než se ještě nedávno čekalo, zatímco nové zdroje i posilování sítí nabírají zpoždění. Energetika se tak dostává do období, kdy se bude rozhodovat o její stabilitě, bezpečnosti i cenové dostupnosti pro domácnosti a firmy. Právě následující dva až tři roky podle odborníků ukážou, zda transformaci zvládneme bez větších otřesů.

Jiří Matoušek, marketingový ředitel a člen správní rady společnosti Centropol, v rozhovoru otevřeně popisuje, kde dnes český energetický systém stojí a jaké jsou jeho skutečné slabiny. Vysvětluje, proč má Česko stále výhodu v podílu řiditelných zdrojů, proč se bez plynu a jádra neobejde a proč není rozumné spoléhat se výhradně na rychlý nástup obnovitelných zdrojů.

Řeč přijde i na citlivá témata, jako je riziko blackoutů, zkušenost z loňského výpadku elektřiny, rostoucí náklady na stabilitu sítě nebo na to, zda se mají domácnosti smířit s tím, že energie už nikdy nebude tak levná jako dřív. Matoušek nabízí praktické rady, ale i varování: bezpečná energetika něco stojí – podobně jako airbagy v autě.

Pracovní trh v kriziPracovní trh v krizi

Tradiční nábor je mrtvý. Firmám chybí 200 tisíc lidí a klasické inzeráty selhávají, říká „lovec hlav“ Mikulášek

Uhlí v Česku končí rychleji, než se ještě nedávno čekalo, a náhradní zdroje mají zpoždění. Jak bude podle vás vypadat česká energetika v nejbližších dvou až třech letech – a kde dnes vidíte největší slabé místo systému?

Česko má dosud výhodu ve vysokém podílu produkce elektřiny prostřednictvím dobře řiditelných výrobních zdrojů. Podíl elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnách dosahuje 42 procent a 44 procent elektřiny je vyráběno v uhelných blocích. Výroba elektřiny v plynových zdrojích dosahuje sedmi procent, z vodních zdrojů pak získáváme zhruba tři procenta elektřiny.

Z dobře řiditelných zdrojů tak pochází více jak 90 procent elektřiny (90–95 procent). Z nedobře řiditelných zdrojů, které představují primárně solární elektrárny, je to zhruba pět procent a méně než jedno procento dodávají elektrárny větrné. I přesto dokáže výroba elektřiny ze solárních elektráren zvyšovat náklady na řízení rovnováhy v elektrizační soustavě.

S dalším růstem podílu doposud hůře řiditelných obnovitelných zdrojů tak bude spojený i růst nákladů na bilanční rovnováhu. V následujících letech hlavními tématy budou a) kapacita elektrizační soustavy a její slabá místa, b) řízení rovnováhy v elektrizační soustavě a s ním spojená potřeba flexibility a c) garance návratnosti investic do výstavby elektráren plynových, které nutně potřebujeme jako náhradu za postupně odstavované elektrárny uhelné. Modernizace sítí je pak nutná z důvodu udržení vysoké míry bezpečnosti (a robustnosti) naší soustavy.

Vyloženě slabá místa bych nehledal v české energetice. Nacházejí se především vně naší soustavy.

Úplný konec výroby elektřiny z uhlí nenastane „přes noc“, a to ani po oznámení skupiny Sev.en, která od roku 2027 již neplánuje provozovat elektrárny Chvaletice, Počerady a Teplárnu Kladno. Nejméně jeden ze tří zdrojů, které Skupina Sev.en avizuje uzavřít na přelomu letošního a příštího roku, tak velmi pravděpodobně převezme a bude ve specifickém režimu provozovat spolu se svými modernizovanými uhelnými elektrárnami polostátní společnost ČEZ.

Vyloženě slabá místa bych nehledal v české energetice, a to také proto, že jsme nepodlehli ideologickým představám o rychlé náhradě fosilních zdrojů zdroji obnovitelnými, jako se to stalo v Německu. Slabá místa se nacházejí především vně naší soustavy a my se proti nim musíme zajistit a zachovat tak v České republice vysokou míru energetické bezpečnosti.

S tím budou spojené vyšší investice do přenosové soustavy a soustav distribučních, dále do digitalizace, akumulace, zdvojování vedení a podobně. Jako protihodnotu získáme, i v propojené evropské soustavě, občas velmi nízkou cenu elektřiny, kterou nebudou schopny sousední státy umístit do své spotřeby.

Boom končí, byty chybíBoom končí, byty chybí

Nejdražší není materiál, ale práce. Stavebnictví jede na doraz, rok 2026 bude nejistý, varuje šéf Wienerbergeru

Při pozitivním vývoji cen silové elektřiny a také v souvislosti s převzetím nákladů na POZE ze strany státu si v čase dovedeme představit mírný až střední růst regulované ceny elektřiny směrem k posílení energetické bezpečnosti, tedy k systémovým službám a distribuci. Oproti rychlejší modernizaci soustavy či jako zálohu za ztrátové uhelné zdroje, které ovšem potřebujeme udržet v provozuschopném stavu.

Ty jsou díky své předvídatelné výrobě a řiditelnosti nutné ke stabilizaci soustavy, kde stále přibývá nevyzpytatelných obnovitelných zdrojů energie (OZE) závislých na počasí. Airbagy v autě jsou obvykle rovněž za příplatek a jsme rádi, když zůstávají nevyužité. Ale jakmile jsou potřeba, zachraňují životy…

V přechodném období nadále poroste význam plynu jako řiditelného zdroje a pilířem stability zůstane jádro.

Odstavení velkých uhelných elektráren, drahé emisní povolenky a nejistota kolem plynu. Co tohle všechno znamená pro běžné domácnosti – máme se připravit na vyšší účty za elektřinu a teplo, nebo už jsme na cenovém stropu?

Emisní povolenka je jednoznačně nejvýznamnějším nákladem, který determinuje cenu elektřiny (pro rok 2028 již EU ETS1 stojí 93 EUR/tunu CO2) a může opět vyvolat růst ceny silové elektřiny Přesto budou mít domácnosti i firmy v roce 2026 i 2027, kromě těch, které zvolily produkt s dynamickou cenou, stabilní či nižší ceny.

Ceny silové elektřiny od roku 2024 klesají, a byť ty velkoobchodní byly v roce 2025 v meziročním porovnání vyšší, ceníky dodavatelů odrážejí příznivý trend. Důvodem je především fungující konkurence, z níž zákazníci profitují, a také delší fixace cen, kterou nyní odběratelé preferují.

KomentářeKomentáře

Odložení EU ETS2 neznamená zmírnění, ale větší tlak na dekarbonizaci

Cena elektřiny s ohledem na cenu emisní povolenky již klesat spíše nebude, u plynu určitý potenciál poklesu ceny v cenících dodavatelů vzhledem k příznivému vývoji cen na velkoobchodních trzích v závěru roku 2025 ještě je.

Jeho cena je rovněž nižší při delší fixaci. Záleží tedy na spotřebě daného odběrného místa, zda se vyplatí snížit si cenu ihned, nebo platit aktuálně cenu o něco vyšší a „počkat“ si na její pokles po skončení fixace.

Po masivním blackoutu ve Španělsku se znovu otevřela otázka energetické bezpečnosti. Jak reálné je podle vás riziko podobného scénáře v Česku a co by se muselo stát, aby k takovému výpadku opravdu došlo?

Česko vloni zažilo rozsáhlý výpadek elektřiny 4. července krátce před polednem, kdy byly postiženy zejména Praha, severní a východní Čechy a část Moravy. Dodávka elektřiny byla plně obnovena mezi 15. a 17. hodinou.

Hlavní příčinou události byla podle vyjádření ČEPS technická porucha – pád fázového vodiče na vedení velmi vysokého napětí V411, což vyvolalo kaskádové selhání přenosové soustavy ČEPS.

Kvůli nadvýrobě z OZE přitom došlo k rychlé redukci výkonu elektrárny Ledvice, což zhoršilo bilanci, výpadek bloku elektrárny Ledvice vedl k odpojení dalších vedení a celkem devíti rozvoden. Výpadek zasáhl přibližně milion odběrných míst a vedl k vyhlášení nouzového stavu.

Určitou zkušenost už tedy máme. Riziko výpadku dodávky elektřiny v rozsahu, jaký postihl Španělsko, je díky robustnosti sítě a skladbě výroby a spotřeby v České republice malé. Ale, jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Výpadek z loňského léta je třeba detailně analyzovat a s využitím získaných poznatků něčemu podobnému předcházet. Jde zejména o odolnost české soustavy vůči vlivům ze zahraničí.

Ukázalo se, jak nutné je správně řídit výrobu z OZE (včetně přeshraničních toků) a mít dostatek výrobních zdrojů, které dokážou rychle reagovat a obnovit stabilitu sítě.

To jsou mimo jiných právě i výše zmíněné uhelné elektrárny, které skupina Sev.en plánuje odstavit. Při rozsáhlém výpadku elektřiny je rovněž nutno počítat s takzvaným „restartem ze tmy“ (anglicky blackstart), což je schopnost obnovit provoz elektrizační soustavy po úplném výpadku bez externího napájení.

Úplný konec výroby elektřiny z uhlí nenastane „přes noc“, a to ani po oznámení skupiny Sev.en.

Většina velkých elektráren nedokáže sama nastartovat, protože k rozběhu turbín, čerpadel a řídicích systémů potřebuje elektřinu. Pokud je síť „mrtvá“, je nutné začít od zdrojů, které se obejdou bez napětí. K tomu slouží blackstartové zdroje – typicky vodní elektrárny (například přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně) nebo speciální jednotky (dieselové generátory, plynové turbíny). Ty dokážou vyrobit první energii pro další elektrárny.

Obnova pak probíhá postupně: nejprve se napájí vlastní spotřeba elektrárny, pak se roztočí turbína a generátor, a následně se připojují další bloky a části sítě. Síť se „staví“ jako domino – od malého ostrova k celku. Bez této schopnosti by po rozsáhlém blackoutu nebylo možné obnovit dodávky elektřiny, protože všechny zdroje by čekaly na napětí, které nikde není. Dlouhé stráně jsou tak pro obnovu klíčové.

Česko má zatím relativně stabilní mix s jádrem a uhlím, ale ten se bude rychle měnit. Jak najít rovnováhu mezi tlakem na zelenou energetiku a potřebou spolehlivých, řiditelných zdrojů, aby síť zůstala stabilní i v zimních špičkách?

Energetiku je především potřeba globálně odideologizovat. Na základě praxe a prvních odhadů bychom mohli v budoucnu zvládat přibližně 20procentní podíl výroby elektřiny z OZE při zachování energetické bezpečnosti. Možná později i více, k tomu je ale potřeba čas na získání zkušeností a nesmíme rozhodně spěchat.

Ještě před třemi lety byla elektroenergetická soustava velmi stabilní. Tvořilo ji několik hlavních, řekněme tradičních zdrojů v podobě dvou jaderných a kolem deseti velkých uhelných elektráren, a k tomu nižší desítky velkých solárních zdrojů.

Letecký byznysLetecký byznys

Jsme připraveni koupit celé Aero Vodochody, L-39 je pýchou českého letectví, říká Movsesyan z Omnipolu

Nyní jsou do soustavy zapojeny kromě velkých také statisíce malých zdrojů až mikrozdrojů a je tedy logické, že řídit takto složenou síť je neporovnatelně náročnější. Je proto naprosto zásadní investovat do její bezpečnosti, udržet si zdravý rozum, dobře promýšlet jednotlivé kroky, počítat s jejich dopady a hlavně nespěchat.

Potřebujeme stabilní zdroje, jako je jádro, a další takzvané „točivé“ zdroje, kde výroba elektřiny probíhá s využitím generátoru, jako jsou kromě uhelných elektráren třeba kogenerační jednotky.

Vedle toho je nutné investovat do akumulace ve formě baterií, ať už velkých bateriových úložišť, nebo prostřednictvím agregace flexibility také do využití malých baterií například domácích fotovoltaik.

Kdybyste měl lidem poradit, jak se na příští roky v energetice připravit – co dává smysl víc: fixace cen, vlastní výroba, úspory, nebo prostě smíření se s tím, že energie zůstane dražší než v minulosti?

Ceny energií se dostaly na úroveň z roku 2021, kde se jejich hladiny mohou víceméně ustálit. Cena emisní povolenky, která determinuje cenu elektřiny, nicméně roste. Proto můžeme u elektřiny doporučit delší fixaci klidně na tři roky.

Cena plynu v cenících dodavatelů má šanci dále klesat, přesto nebude chybou fixace na dva roky. U vyšších spotřeb kolem 30 MWh za rok je potřeba zvážit, zda se vyplatí nižší cena hned s fixací na dva roky, nebo při fixaci na jeden rok nyní platit cenu vyšší s výhledem na její pokles v následujícím roce.

Vzpomeňme ale, jak výrazně dokáže s cenou plynu zahýbat byť i jedna negativní zpráva typu útoků na lodi v Rudém moři nebo omezení plavby Suezským průplavem, o vývoji rusko-ukrajinského konfliktu nemluvě.

Energetiku je především potřeba globálně odideologizovat.

Od věci proto jistě nebudou rozumné investice do snižování spotřeby energií, vždy ale na prvním místě musí zůstat bezpečnost a zdraví. Pozor proto například na přílišné snížení teploty ohřevu vody nebo vytápění. U větších investic typu zateplení objektu nebo výměny oken pečlivě vybírejte instalační firmu.

Z našeho pohledu stále dává smysl zemní plyn pro ohřev vody i vytápění, proto rozhodně nerušte plynovou přípojku, pokud ji máte. Vývoj jde stále dopředu a není vyloučeno, že jednou přijdou ke slovu i domácí kogenerační jednotky a budete si ze zemního plynu vyrábět vlastní elektřinu i teplo.

Máte-li tu možnost a je vám to sympatické, diverzifikujte své energetické zdroje a k hlavnímu zdroji vytápění plynem či elektřinou přidejte záložní v podobě například krbových kamen.

Pokud uvažujete o domácí fotovoltaice či tepelném čerpadle, věnujte dostatek času výběru spolehlivé instalační firmy. Je-li to jen trochu možné, volte solární elektrárnu s bateriovým úložištěm. Při výpočtu návratnosti nezapomeňte na náklady na servis a údržbu, které tepelné čerpadlo a FVE vyžadují.

Budoucnost retailuBudoucnost retailu

Obchodní centra nejsou mrtvá, musejí se ale změnit, tvrdí Jiří Medřický z investorů Redstone