Guvernérkou Evropské centrální banky je Francouzka Christine Lagardeová
Shutterstock.com
Nerovná hra
Euro jako iluze moci? Tvrdá data ukazují, že střední Evropa má v EU jen minimum vlivu
Přijetí eura neznamená lepší pozici u vyjednávacího stolu v rámci EU či eurozóny. Neznamená navíc ani silnější negociační kartu, všímá si agentura Bloomberg. Region střední a východní Evropy stále obsazuje jen zhruba tři procenta klíčových funkcí EU, píše v analýze ekonom Lukáš Kovanda.
HLAVNÍ EKONOM TRINITY BANK, ČLEN NÁRODNÍ EKONOMICKÉ RADY VLÁDY
Stoupenci přijetí eura v České republice s oblibou hlásají, že vstup do eurozóny by Česku zajistil silnější pozici v rámci EU či „lepší místo“ u unijního stolu – tedy silnější vyjednávací kartu. Pohled na data ovšem nic takového nedokládá.
Představitelé západní části EU dominují ve 20. letech z hlediska obsazení klíčových unijních postů a funkcí ještě výrazněji než v minulém desetiletí, navzdory tomu, že se v posledních patnácti letech eurozóna významně rozšířila východním směrem. Rozrostla se po roce 2010 postupně o Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Chorvatsko a letos také o Bulharsko.
Západní země EU jednoznačně dominují také při obsazování postů v šestičlenném řídícím orgánu Evropské centrální banky, její výkonné radě, pod níž spadá měnová politika všech zemí eurozóny. Nynějšími členy rady jsou Francouzka, guvernérka ECB Christine Lagardeová, dále pak Němka, Španěl, Ital, Nizozemec a Ir.
Kromě těchto lidí ještě v historii ECB, píšící se od roku 1998, stanuli ve výkonné radě banky čtyři občané či občanky Německa, přičemž po čtyřech zástupcích měla rovněž Itálie, tři Francie, dva Španělsko a po jednom Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Finsko, Portugalsko, Rakousko a Řecko.
Východní blok stojí stranou
Tedy žádná ze zemí, o něž se eurozóna rozšířila po roce 2001, svého zástupce v nejužším vedení ECB dosud nikdy neměla. Jde o Slovinsko, Kypr, Maltu, Slovensko a zmíněné Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Chorvatsko a Bulharsko.
S výjimkou posledně dvou jmenovaných, Chorvatska a Bulharska, už jsou všechny další země členy eurozóny přes deset let, takže i při osmiletém mandátu členů výkonné rady ECB uběhlo dost času, aby se v něm jejich zástupce mohl stihnout objevit.
A to zejména v případě zástupce Slovinska, Kypru, Malty, Slovenska a Estonska, kteréžto země jsou v eurozóně vesměs dokonce již déle než patnáct let.
S letošním vstupem Bulharska do eurozóny tak už země bývalého východního bloku z doby studené války 20. století představují celou třetinu všech zemí eurozóny, přesto dosud nikdy neměly jediného svého zástupce ve vedení ECB, jak si v dnešní analýze všímá agentura Bloomberg.
Rozhodně ale nejde jen o pozice ve vedení Evropské centrální banky. Nejnovější, předloňské vydání studie rakouské neziskové organizace European Democracy Consulting k obsazování klíčových funkcí v EU (viz zde: GRELO2024 – EDC) konstatuje „dramatické zhoršení reprezentace občanů zemí střední a východní Evropy“ v rozhodujících funkcích institucí a úřadů Evropské unie.
Od rozšíření EU obsadili zástupci západní a jižní části EU podle téže studie dohromady hned přes 80 procent rozhodujících unijních funkcí.
Konkrétněji, v letech 2021 až 2023 zástupci zemí západní části EU nově obsadili 60 procent klíčových unijních funkcí, zatímco zástupci zemí střední části EU jen dvě procenta a ti ze zemí východní části EU čtyři procenta.
Přitom pokud by funkce byly přidělovány skutečně spravedlivě a rovnoměrně, měly by zástupci zemí střední a východní části EU obsazovat dohromady 40 procent funkcí, tedy zhruba třináctkrát více, než se jim ve skutečnosti podařilo.
Západ drží pozice
Zvláště paradoxní je, že s rozšiřováním eurozóny východním směrem se situace ještě zhoršuje. Vždyť daná čísla pro zástupce střední a východní části EU jsou ještě nižší než v minulém desetiletí, zatímco podíl zástupců západní části EU stoupl na zmíněných 60 procent z úrovně předchozího sledovaného tříletého období, 2018 až 2020, která odpovídala 35 procentům.
I v přepočtu na obyvatele země západní části EU například v roce 2023 stále obsazovaly více než 1,5násobek jejich spravedlivého podílu, zatímco země střední a východní části EU jen mírně přes 0,25násobku jejich spravedlivého podílu.
Rozšiřování eurozóny východním směrem tedy zatím rozhodně neznamená, že by její střední a východní část mohly do jejího chodu výrazněji promlouvat.
Totéž platí i pro instituce celé EU (nikoli tedy pouze eurozóny), kde stále dochází k dramaticky nedostačující – a ještě k tomu v posledních letech slábnoucí – reprezentaci občanstva zemí střední a východní části EU, bez ohledu na to, zda země těchto částí EU eurem platí či nikoli.
