ANO vedené Andrejem Babišem a Karlem Havlíčkem je jen jednou ze stran, které zahrnuly zestátnění ČEZ do svého volebního programu
Nicolas Economou / Vladimír Prokop / Michaela Jílková / Shutterstock.com, koláž Hrot24
ANO chce levnější elektřinu, ale nebude to zadarmo. Náklady na zestátnění ČEZ skončí na hrbu daňových poplatníků
Hnutí ANO v rámci předvolebního boje slibuje levnější elektřinu, cesta k ní však vede přes drahé půjčky, stovky miliard dluhů a zmražené dividendy ČEZ. Nakonec to stejně všechno zaplatí daňový poplatník, upozorňuje ve svém komentáři Pavel Páral.
hlavní komentátor
Na předvolebním stole se opět ocitlo zestátnění energetické společnosti ČEZ. Hnutí ANO to pokládá za krok, který umožní snížit ceny elektřiny, a zahrnulo to do svého volebního programu.
Místopředseda hnutí Karel Havlíček v této souvislosti připomněl nedávno v rozhovoru pro Hospodářské noviny, že „v roce 2022 jsme zažili prudký růst cen – 300, 400 i 500 eur za MWh a i více. Hlavní argument vlády proti zásahu do trhu tehdy byl, že v ČEZ je třicet procent minoritních akcionářů, kteří nám vyhrožují a mohli by se soudit“.
Z čehož lze vyvodit, že hlavním smyslem navrhované operace má být právě vládní zasahování do trhu za účelem snížení ceny energie, která je v Česku skutečně jedna z nejvyšších v Evropě.
Na vině nelichotivého srovnání je ale především to, že řada zemí ceny pro spotřebitele od krize v roce 2022 dotuje na účet státního rozpočtu. I tady by to v podání ANO nedopadlo jinak. A nejspíše by to stálo ještě více peněz než se momentálně odhaduje.
O výkupu třiceti procent akcií ČEZ od minoritních vlastníků a faktickém postátnění našeho energetického gigantu mluví už nějaké tři roky a vážně ho zvažovala i končící vláda především kvůli financování dostavby Dukovan, které si ČEZ nemohl dovolit vzít na hrb, protože by se předlužil.
Nakonec se Fialův kabinet rozhodl od ČEZ koupit jenom dceřinou společnost, která bude Dukovany stavět, a poskytl jí úvěrové financování přes státní rozpočet v celkové výši 420 miliard korun.
Havlíček nyní celkem oprávněně říká, že kromě Dukovan je třeba stavět ještě Temelín, malé reaktory a také hodně investovat do nových paroplynových elektráren, a tudíž je lepší minoritáře z firmy zcela vykoupit a financování zjednodušit. Je na tom nepochybně mnoho pravdy, ale je to hodně drahé.
Podstatou výkupu má být to, že to zaplatí ČEZ. Náklady většina expertů odhaduje na dvě stě miliard korun. Jenže cena akcií v posledních měsících razantně vzrostla a těch dvě stě miliard momentálně odpovídá skoro přesně tržní kapitalizaci oněch třiceti procent. Je otázkou, zda se minoritáři s nabízenou cenou odkupu odvozenou od kurzu na burze spokojí.
Z toho, co se v poslední době dělo kolem akcií společnosti na burze, lze vyvozovat, že největším minoritářem je finanční skupina Pavla Tykače, která i se svými spojenci může disponovat více než deseti procenty akcií, což z jim dává mimořádnou vyjednávací sílu.
Stát totiž potřebuje ovládnout devadesát procent akcií, aby mohl zbytek akcionářů nuceně vytlačit, což se mu na trhu nyní jen těžko povede a bude muset s Tykačem vyjednávat.
Že požadavek na cenu bude zřetelně vyšší, je jasné. Kdyby to byla jen třetina navíc k burzovní ceně, tak by to bylo dalších skoro sedmdesát miliard.
ČEZ si bude muset tak jako tak na výkup půjčit s nemalým úrokem. To zastaví výplatu každoroční dividendy do státního rozpočtu. Letos to má být zhruba dvacet miliard korun, s nimiž erár počítá a potřebuje je ke krytí běžných výdajů.
Po letošním konci windfall daně by mohly být dividendy v příštích letech i mnohem vyšší, ale jejich použití na splácení úvěru na výkup by vázalo zdroje na investice.
A především ty paroplynové elektrárny se musí začít stavět velmi brzy, protože mají nahradit odstavované uhelné zdroje, které se kvůli emisním povolenkám začínají propadat do ztráty a nepůjdou ekonomicky provozovat.
Stát tedy bude muset poskytovat zestátněnému ČEZ mnohamiliardové půjčky prakticky hned, protože společnost může mít už příliš malou kapacitu zvyšovat své zadlužení. Cena za výkup minoritářů z ČEZ tak nakonec skončí velmi rychle na bedrech daňových poplatníků.
Kromě toho ANO hodlá také zasáhnout do regulované složky cen elektřiny tím, že chce převést náklady na obnovitelné zdroje zcela na stát, což představuje nějakých dalších dvacet až třicet miliard korun ročně do roku 2030 kdy končí garantované ceny pro předražené soláry stavěné do konce roku 2010.
A také chce brzdit náklady na investice do sítí důslednějšími kontrolami toho, nakolik se oprávněně promítají do cen pro spotřebitele.
Je jistě pravda, že touto cestou lze ceny energií řídit a stlačit níže, ale není to prostě sleva zadarmo.
