Na dohodu nejvíc nadávají ti, kdo by otevřenou obchodní válkou ztratili nejméně, píše Pavel Páral
Brian Jason / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Ponižující obchodní dohoda EU s Trumpem? Nerovný výsledek ale odpovídá ekonomické realitě
Opakovaně nyní slyšíme, kterak je celní dohoda s Donaldem Trumpem nevýhodná a ponižující, když jsme akceptovali patnáctiprocentní clo a k tomu dovoz energií za tři čtvrtě bilionu dolarů a investice evropských firem v USA za šest set miliard. Otázka je, jestli existovala lepší varianta než tato, která podle odhadu bude stát Evropu tři desetiny procenta růstu HDP ročně.
hlavní komentátor
Vyjednávání bývá vždy o dvou stranách, které mají nejen různé schopnosti vyjednávat, ale také schopnost se vyrovnat s případnou obchodní válkou. A také o tom, která v ní může přijít o více. Výhoda byla evidentně v obou případech na americké straně.
Především je to Evropa, která má vysoký přebytek obchodu. V roce 2024 Spojené státy dovezly z EU zboží v hodnotě přibližně 606 miliard dolarů (skoro 13 bilionů korun) a vyvezly zboží v hodnotě přibližně 370 miliard dolarů (necelých osm bilionů korun).
Tento druh nerovnováhy je pro Trumpa vyjednávací výhodou. Ukazuje, že USA potřebují do Evropy vyvážet méně než Evropa do USA. Odpovídá to i tomu, kdo kolik v Evropě hořekuje.
Zatímco Francouzi, kteří nemají s USA tak velký obchod a riskovali by celní válkou méně, mluví o ponížení a o tom, že měly být využity nejtvrdší nátlakové prostředky, které EU má, německý kancléř Friedrich Merz, jehož země má na krku největší díl evropského přebytku, považuje dohodu za solidní kompromis.
Nakonec jsou pro Němce cla 15 procent lepší než od dubna platících 25 procent na auta, které například sebraly VW ze zisku podle pololetních výsledků 1,3 miliardy eur (cca 32 miliard korun).
Také to připomínané desetiprocentní clo v obchodní dohodě se Spojeným královstvím odráží skutečnost, že zde nejsou jen specifické vztahy, ale i americký přebytek obchodu.
Naše dohoda odpovídá zhruba japonské, kde jsou nastavena také patnáctiprocentní cla. To samozřejmě nic nemění na tom, že dohoda je výhodnější pro USA.
Je tedy lepší nevýhodná dohoda než celní válka? To vidíme na Číně. Ta se nejdříve po odvetě dostala na 145 procent, což je faktické embargo, po vyjednávání jsou nyní cla plošně na padesáti procentech. A to jsou USA závislé na čínském dovozu kovů vzácných zemin, takže Číňané mají čím „argumentovat“.
A že to není spravedlivé? Upřímně si přiznejme, že různé netarifní překážky nejen pro Američany v Evropě využíváme hojně dlouhá léta. A v USA kvůli tomu léta skřípou zuby.
Není divu, když pak nyní americký ministr obchodu Howard Lutnick oslavuje, že EU akceptuje americké standardy u automobilů a má dohodu za vítězství.
Spekulace o sumách, za něž nakoupíme plyn ropu, uhlí a jaderné palivo či je budeme investovat v USA, jsou přitom nejspíše liché. Obě strany dobře vědí, že jde dominantně o rozhodování soukromých subjektů.
Kromě toho, že není ani jasné, zda američtí producenti plynu a ropy budou vůbec mít kapacitu na realizaci takto naplánovaných obchodů. Trump ale má své slavné vítězství a dokázal, jak „skvělý“ je vyjednávač.
Není nutné si myslet, že na současné americké obchodní politice je cokoli pozitivního. Ale ekonomové už před dvěma stoletími věděli, že vysoké celní bariéry škodí ekonomice a odpovídat na protekcionismus vlastním protekcionismem vede jen k tomu, že prohrají oba.
A ještě jedna věc je podstatná. Ta „ponižující“ dohoda by mohla Evropě pomoci, pokud by se nyní trochu poučila o svém vlastním protekcionismu a dotáhla i přes odpor Francie dohodu Mercosur o obchodu s latinskoamerickými státy. A Brusel konečně začal řešit překážky obchodu uvnitř Unie.
Na tom údajně společném trhu fungují různé netarifní regulace od hygienických předpisů, kterými se třeba v Česku bráníme proti dovozu levnějších potravin, až po regulace obalů a nejrůznější národní detailní předpisy, které přepočteny na ekvivalentní clo činí uvnitř společného trhu EU podle expertů EK 45 procent a v případě obchodu se službami i více než sto procent.
Pokud chceme pomoci evropským firmám zatíženým americkými cly, rozhlédněme se nejdříve po vlastním dvorku.
