Zásadní ekonomické důvody pro přijetí eura nenašla ani Národní ekonomická rada vlády, píše Pavel Páral
Foto: Shutterstock.com
Nekonečná vytrvalost euronadšenců je zase vedle. Euro nám nic dobrého nepřinese
Proč v Česku nezavádět euro? Odpověď je jednoduchá: protože je to proti vůli většiny voličů, míní Pavel Páral. Ostatně podobný osud si zvolilo hned několik zemí EU a žádná toho rozhodnutí nelituje, píše ve svém komentáři.
hlavní komentátor
Až budeme řešit financování Dukovan, které budeme zajišťovat úvěrem, možná se vrátíme k debatě o tom, jestli euro nedává větší smysl. Tvrdí ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN).
Právě jeho partaj s Piráty jsou jediní, kdo před volbami společnou měnu adorují a považují své snahy o její zavedení za důležitou součást volební kampaně. A zvláště Dvořák v tom vyniká.
Ano, na první pohled se zdá, že kdybychom už měli euro, tak si budeme půjčovat levněji, protože na euru jsou nižší úrokové sazby, a proto si také firmy zvykly čerpat půjčky v této měně. Výhodné je to hlavně pro exportéry, kteří se tak vyhýbají kurzovému riziku.
Tato situace ale existuje nyní a není nikde psáno, že potrvá. A dluhopisy na Dukovany budou ve velmi dlouhých splatnostech a elektrárna je má splatit do třiceti let od svého spuštění v roce 2036.
Úrokové sazby přitom nezávisí jen na měně a příslušné sazbě centrální banky, kdy ECB je nyní na dvou procentech, zatímco ČNB na třech a půl. Podstatné je také ratingové ohodnocení, které má dnes lepší než Česko jen třetina členských zemí eurozóny.
Průměrný státní dluh eurozóny činí něco kolem devadesáti procent HDP a stále roste. A hlavně se zbrojením a neústupným bojem za Green Deal poroste.
Zvláště když se rozhodlo dělat dluhy i Německo, které se drží šedesátiprocentního dluhu, ale nyní chce půjčkami krýt investice o rozsahu až bilionu eur právě do modernizace armády a do infrastruktury, z velké části zelené.
Česko je na 43 procentech HDP, což ale také poroste. Dluhy Francie a jižního křídla eurozóny jsou na hraně udržitelnosti a nikdo nechce pomyslet na nějakou dluhovou krizi.
Z toho důvodu je vážnou otázkou, zda za pět až deset let, kdy budeme muset čerpat největší díl půjčky na Dukovany, bude mít euro nějak výrazně příznivější úročení než koruna. Nehledě na to, že v dlouhém čase bude koruna vůči euru zhodnocovat, jak například vidíme v posledním půlroce.
Aktivity propagátorů eura vzrostly zejména po finálním rozhodnutí poté, co na začátku července podpořila drtivá většina europoslanců i ministři financí zemí EU vstup Bulharska do zóny společné měny. To se tak stane 21. členem eurozóny. Když uspěla nejchudší země EU, tak proč ne Česko.
Odpověď je jednoduchá. Protože je to proti vůli většiny voličů. Euro má podporu něco mezi dvaceti a třiceti procenty, zbytek je proti.
A zásadní ekonomické důvody pro přijetí nenašla ani Národní ekonomická rada vlády, když na její zadání dělala příslušnou analýzu. Dospěla k závěru, že přínosy a náklady jsou z ekonomického hlediska vyrovnané a jde pouze a jen o politické rozhodnutí.
Mimochodem vstup Bulharska byl logický, ale také trochu nedůstojný. Logické je to proto, že země má už od roku 1997 striktní a tuhý měnový režim. Říká se mu currency board, což rozumný český překlad nemá. Je to v zásadě druhá nejpřísnější verze fixního kurzu měny hned po měnové unii typu eurozóny.
Bulharský lev byl po měnových problémech 90. let takto pevně připoután nejdříve k německé marce, následně k euru. A toho se už 28 let drží, což přineslo větší makroekonomickou kázeň a stabilitu.
Poprvé bylo zavedení eura naplánováno v nejchudší zemi Unie už na rok 2018, ale evropské orgány vstup bez nějakého velkého vysvětlování zablokovaly. A když přišly covid a válka na Ukrajině, země přestala plnit kritéria a musela čekat až do letoška.
Často zaznívají dotazy, zda Česko bude vstupovat jako poslední nebo nedej bože vůbec euro nezavede. Nicméně podobný osud jako my si zvolili nejen Maďaři a Poláci, ale také Dánové a Švédi. A žádná z těchto zemí nelituje a nechystá se změnit názor.
