Ilustrační foto: Shutterstock.com
Síla národní měny
Buďme rádi, že máme korunu. Francie se utápí v dluhu, kvůli euru za něj zaplatí i řadoví Slováci nebo Chorvaté
Francie prochází nejtěžšími hodinami páté republiky. Nikdy minimálně od roku 1958 na tom nebyla tak prachbídně. Premiéři se tam střídají jako panáčci na orloji, avšak žádný nenachází recept, jako alespoň započít s ozdravováním veřejných financí. A ratingovým agenturám už došla trpělivost.
HLAVNÍ EKONOM TRINITY BANK, ČLEN NÁRODNÍ EKONOMICKÉ RADY VLÁDY
Agentura Standard & Poor’s v pátek druhé největší ekonomice eurozóny zlomově zhoršila rating, ze „známky“ AA- na A+. Francii tedy přeřadila do nižší kategorie, pouze „jednoáčkové“, než ve které se nachází „dvouáčkové“ Česko.
Právě podle Standard & Poor’s čelí Francie největší politické nestabilitě od zřízení páté republiky roku 1958, přitom si neví rady, jak zkrotit své vysoké deficity veřejných financí a zbrzdit tempo zadlužování.
Letos by měl schodek Francie činit podle Standard & Poor’s 5,4 procenta hrubého domácího produktu, což zhruba odpovídá schodku Česka z covidového roku 2020, který činil 5,6 procenta HDP.
Podobně Francii do horší ratingové kategorie, než v které je Česko, přeřadila před několika týdny agentura Fitch Ratings. Je to tedy v těchto dnech úplně poprvé v historii, kdy má Francie horší rating než Česko ne pouze u jedné, ale vlastně už u většiny světově významných ratingových agentur.
Dvojí zlomové zhoršení ratingu Francie vytváří mocný tlak na růst nákladnosti obsluhy jejího již tak závratného dluhu. Ulevovat jí od nákladů dluhu budou ale na svůj vlastní účet i řadoví občané Estonska, Slovenska, Chorvatska, Lotyšska či třeba Rakouska.
Pokud by totiž tyto země eurozóny platily svými národními měnami, měly by dnes inflaci nejspíše citelně nižší, protože by si mohly stanovit úrokové sazby dle svých potřeb. Takhle ale mají inflaci popořadě 5,4 procenta, 4,6 procenta, 4,6 procenta, 4,2 procenta a 3,9 procenta. Tedy (více než) dvojnásobnou v porovnání s Českem, platícím korunou, s inflací dvě procenta.
Proč nejsou úrokové sazby v eurozóně vyšší, třeba jako ty v Česku? Proč Evropská centrální banka nastavuje základní (depozitní) sazbu na úrovni dvou procent, kdežto Česká národní banka stanovuje svoji základní sazbu na hodnotu 3,5 procenta?
Protože při vyšší sazbě ECB by se ještě výrazněji prodražil dluh předlužené Francie, ale také třeba Itálie. Estonci, Slováci, Chorvaté, Lotyši či i Rakušané tak citelně rychlejší inflační ztrátou kupní síly svých mezd a úspor, než jakou by zaznamenali s národními měnami, přispívají předluženým Francouzům či Italům na jejich dluhy.
Česko si svoje úrokové sazby díky koruně stanovuje samo, takže Češi nemusí chudnout, aby látali dluhy Francouzů či Italů. Detailněji to vše ilustruje případ Chorvatska, nejmladšího člena eurozóny. Její řady rozšířilo roku 2023.
Dokud měli Chorvaté vlastní měnu, kunu, vykazovali vyšší základní úrokovou sazbu, než jaká byla v eurozóně. Díky tomu měli inflaci srovnatelnou, nebo dokonce nižší.
S přijetím eura Chorvati odevzdali nastavování své základní úrokové sazby do Německa. Přirozeně tedy splynula s tou v eurozóně. A zhruba od té doby mají Chorvati výrazně vyšší inflaci.
Chorvati by potřebovali vyšší úrokovou sazbu, aby se zmírnila jejich inflace, tedy tempo ztráty kupní síly jejich mezd a úspor. Ale tu jim frankfurtská Evropská centrální banka nenastaví, neboť by tím zvýšila náklady dluhu předluženým Francouzům či Italům.
Francie či Itálie tak platí nižší úroky ze svého obřího dluhu, ale přispívají jim na to i Chorvati (a Slováci, Estonci, Rakušané…), prostřednictvím znatelně rychlejší ztráty kupní síly svých mezd a úspor.
Naštěstí pro stoupence eura se inflace v Chorvatsku vždy dá svést na něco jiného, třeba na tamní nenasytné obchodní řetězce nebo hoteliéry.
