Hliník ve skladu
Shutterstock.com
Letadla, obrana, auta
Zelený paradox: Evropa zavírá hutě, ale daní dovoz „špinavého“ hliníku
Produkce primárního hliníku se v Evropě za poslední dekádu propadla o více než čtvrtinu a kontinent je dnes téměř zcela závislý na dovozu. Rychle rostoucí poptávka po vysoce pevných slitinách tak naráží na tvrdou realitu drahé energie, geopolitiky a regulací.
editor
Globální trh s vysoce pevnými hliníkovými slitinami má do roku 2030 vyrůst na 115 miliard dolarů (skoro 2,5 bilionu korun). Poptávka roste zejména v letectví, obraně, automobilovém průmyslu a stavebnictví. Evropa však do této expanze vstupuje výrazně oslabená.
Evropská unie ročně spotřebuje zhruba 13,5 milionu tun hliníku, ale vlastní primární výroba se propadla na pouhých 950 tisíc tun. To znamená strukturální deficit přes 90 procent. Od roku 2010 klesla produkce v západní a střední Evropě o více než čtvrtinu, především kvůli vysokým cenám elektřiny.
Symbolickým příkladem je slovenská huť Slovalco, kterou společnost Norsk Hydro uzavřela poté, co se výroba při spotřebě 13 až 15 MWh elektřiny na tunu stala ekonomicky neudržitelnou. Plány na znovuotevření narážejí na technickou realitu: po odstávce je nutné nákladné kompletní přestavění výrobních van.
Ruská nafta je zpátky ve hře: exporty prudce rostou a tlačí ceny dolů
Nedostatek se netýká jen samotného hliníku, ale i tzv. „vitaminů“ – přísad nezbytných pro vysoce pevné slitiny. Čína dnes kontroluje zhruba 95 procent světové produkce hořčíku, bez nějž nelze vyrábět slitiny používané v obrněné technice nebo letectví. Podobně napjatá je situace u zinku, jehož zásoby na burze LME na konci roku 2025 klesly na minimum.
Situaci dále komplikuje uhlíkové clo CBAM, které EU od tohoto roku uvaluje na dovoz energeticky náročných kovů. Vzniká tak paradox: Evropa zavřela vlastní relativně nízkoemisní hutě, ale nyní zdaňuje uhlíkově náročný dovoz, na němž je existenčně závislá.
Hliníková krize
Recyklace problém plně neřeší. Vysoce pevné slitiny vyžadují přesné chemické složení, které je u recyklovaného šrotu obtížné zajistit. V letectví tak zůstává primární výroba nenahraditelná.
Bez levné energie, stabilních dodávek surovin a nové průmyslové strategie zůstane evropský hliník úzkým hrdlem zelené i obranné transformace. Strategická autonomie EU se tak v tomto klíčovém materiálu dál vzdaluje realitě.