Evropa ztrácí konkurenceschopnost a její průmysl se pomalu přesouvá tam, kde jsou náklady nižší. Jak zareaguje šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová?
koláž Hrot24 / Shutterstock.com
Konec klimatické jednoty
Evropa naráží na realitu: drahá elektřina dusí zelené sny Bruselu
Brusel sliboval levnou a čistou energii. Místo toho přišly drahé účty, útlum továren a politická vzpoura.
editor
Evropský závazek snížit do roku 2040 emise o 90 procent se začíná rozpadat pod tíhou účtů za elektřinu a strachu z deindustrializace. To, co mělo být triumfem ekologické transformace, se mění v politickou bouři.
Ještě před pár lety byla Evropa lídrem světového boje proti klimatickým změnám. Dnes se však jednotný tah na branku vytrácí, píše v analýze světový energetický web Oilprice.com.
Státy, které měly být tahouny přechodu na čistou energii, se ozývají s varováním, že tempo transformace už není udržitelné – ekonomicky ani politicky.
Reklamy slibovaly, že přechod na větrné a solární zdroje zlevní energii. Skutečnost? Účty rostou. Obnovitelné zdroje totiž potřebují záložní výrobu a ta musí být dotována, aby byla k dispozici ve chvílích, kdy nefouká a nesvítí. Státy proto zvyšují daně z elektřiny, aby mohly celý systém udržet v chodu – a běžní lidé platí víc než kdy dřív.
Zdražování energií se přelévá do všech odvětví ekonomiky. Evropa ztrácí konkurenceschopnost a její průmysl se pomalu přesouvá tam, kde jsou náklady nižší. Vzniká tak paradox: snaha o dekarbonizaci urychluje odliv výroby do zemí mimo EU, často s mnohem vyšší uhlíkovou stopou.
Zvláštní roli v tom hraje závislost na dovozu surovin a komponent z Číny. Zatímco Peking zvládá přechod na zelené technologie díky vlastní výrobě, Evropa musí draze nakupovat vše od panelů po baterie. To podkopává nejen ekonomiku, ale i politickou podporu klimatických plánů.
Nespokojení už nejsou jen voliči, ale i vlády. Slovenský ministr životního prostředí Tomáš Taraba podle webu Oilprice.com označil cíle EU pro rok 2040 za „ideologické návrhy, které ztratily kontakt s realitou“ a ohrožují evropský průmysl.
Pod tlakem kritiky už Brusel začal ustupovat. Zákaz prodeje aut se spalovacím motorem od roku 2035 bude revidován – údajně kvůli „novému vyhodnocení dosažitelnosti“. Do hry se vrací i obchodování s uhlíkovými kredity, které mají umožnit splnění cílů bez nutnosti přímého omezování emisí.
Jenže přidávat nové mechanismy, které dále zdražují energii, problém spíše prohlubuje. Evropská komise zároveň rozšiřuje systém emisních povolenek na dopravu a domácnosti, čímž ještě zvyšuje tlak na běžné občany.
Nadcházející klimatická konference COP30 bude pro EU zatěžkávací zkouškou. Po letech moralizování ztrácí Brusel důvěryhodnost i jednotu. „Potřebujeme dekarbonizaci, ale nesmí to znamenat deindustrializaci,“ varoval nedávno německý ministr financí Lars Klingbeil.
Evropa stojí před volbou: buď zmírní své klimatické ambice, nebo riskuje hlubší ekonomickou krizi a ztrátu politické stability. To, co mělo zachránit planetu, by nakonec mohlo potopit kontinent.
