„Rozpočtově odpovědný“ Marian Jurečka (vlevo) chce v době klesající inflace masivně navyšovat platy státních zaměstnanců, zatímco Ivan Bartoš, po nímž zkolabovala digitalizace stavebního řízení, slibuje rychlejší výstavbu
Alexandros Michailidis / btwcapture / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Kampaň jak z Marsu: desítky miliard pro erár a zrychlující stavby. Proč se koalice patlá ve vlastních neúspěších?
Blíží se konec srpna a představení státního rozpočtu na rok 2026 ministrem financí. Ten má vláda do konce září, tedy nejpozději tři dny před volbami, schválit a poslat k projednání do Poslanecké sněmovny. A zdá se, že strany, které se podílely či stále podílejí na vládě, podléhají panice a domnívají se přitom, že rozmazávání vlastních neúspěchů jim nějak pomůže k chybějícím preferencím, píše v komentáři Pavel Páral.
hlavní komentátor
Jak jinak si vysvětlit například aktuální návrh ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) na opravdu masivní navýšení platů státních zaměstnanců v rozmezí od pěti do třinácti procent. V roce, kdy inflace dosáhne v průměru hodnoty kolem dvou a půl procenta ročně a v příštím roce má dál klesat.
Ti, kdo před čtyřmi lety na podzim jásali, že budou mít rozpočtové odpovědnou vládu usilující o malý a efektivní stát, mohou aktuálně zamáčknout slzu.
Je sice pravda, že schodky rozpočtu klesly a zadlužování zpomalilo na polovinu oproti tempu kabinetu Andreje Babiše (ANO), ale úsporná opatření se již vyčerpala a podle všech předpokladů by další snižování deficitů vyžadovalo už příští rok další konsolidační balíček.
Hlubších reforem s dlouhodobějšími účinky jsme se kromě změny parametrů penzijní reformy nedočkali. A právě efektivnější a levnější chod státu s méně zaměstnanci, ale schopnějšími a výkonnějšími měl být jednou z klíčových změn. Ale není.
A Marian Jurečka to teď ještě veřejně rozmazává svým návrhem, který by výdaje na platy státních zaměstnanců zvedl o 23,5 až 45,1 miliardy korun.
Zaměstnanců placených z rozpočtu je 489 tisíc, což je o šest tisíc více, než bylo v roce 2021, kdy se Babiš loučil se Strakovkou a vláda hlásala mantru úspor na svém provozu.
I letos přibude na výplatní listině státu nějakých třináct stovek míst. A už letos se ve státním sektoru zvedly platy o slušných dvacet miliard. Přitom tato položka je druhou nejvyšší, po vyplácených důchodech, a při hledání úspor by měla být první na řadě.
Jak vidno, není a Spolu zřejmě doufá, že navýšené tarify jim přinesou víc hlasů, než ztratí mezi rozpočtově odpovědnými voliči. Nutno říct, že je to zcela mylná úvaha. Ale možná v to nedoufá a hodlá to příští vládě trochu zavařit.
Dalším takovým volebním tahákem, tentokrát už nevládních Pirátů, je slib postavit za čtyři roky dvě stě tisíc bytů a každý byt má být o milion levnější, protože s tím bude méně byrokracie.
A to už je zrovna od téhle strany tahák opravdu z Marsu. Že by voliči měli opravdu tak krátkou paměť?
Jestli někdo měl šanci změnit něco na nedostatečné bytové výstavbě a tragickém povolování staveb, byli to právě Piráti. Byl to jejich dřívější předseda a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, kdo reformoval stavební zákon a spustil digitalizaci stavebního řízení, která skončila gigantickým fiaskem, jehož odraz vidíme v aktuálních statistických datech.
Stavební produkce za první pololetí vzrostla o 8,5 procenta. Takže sice se staví, ale ze zásob starých stavebních povolení. A nebude to mít nejspíš příliš dlouhé trvání.
Ve stejném období totiž vydaly stavební úřady jen 37 tisíc nových stavebních povolení, což je o pětinu méně než před rokem, a stejně klesla i hodnota povolených staveb.
Povolování velkého bytového projektu prostě trvá i deset let. Slib Pirátů stavět od příštího roku navíc padesát tisíc bytů nejvíce připomíná příběh o Červené karkulce a nemoudré rozmazávání čehosi rozšlápnutého na chodníku.
