Vymyslí nová vláda něco lepšího než Zbyněk Stanjura?
Foto: Alexandros Michailidis / Shutterstock.com
Přetahovaná o cejch „rozpočtové neukázněnosti“: Měla by dosluhující vláda předložit rozpočet na rok 2026?
Odpověď na tuto otázku bude do značné míry odrážet politické preference každého občana. Stoupenec nynější, končící vlády řekne, že je správné, aby zodpovědnost za hospodaření v příštím roce – a hlavně za možný, ba pravděpodobný vyšší schodek – nesla tedy už vláda nová. Ať si tedy navrhne svůj rozpočet, když beztak budoucí vládní členové považují stávající návrh za „cár papíru“.
HLAVNÍ EKONOM TRINITY BANK, ČLEN NÁRODNÍ EKONOMICKÉ RADY VLÁDY
Příznivci stran, které pravděpodobně novou vládu sestaví, ovšem odvětí, že přece sami nynější dosluhující ministři, hlavně tedy ministr dopravy, připouští, že v rozpočtu není dost peněz, zejména na dopravní stavby. A že by tedy opětovné předložení návrhu rozpočtu již nové Sněmovně tento jeho zásadní nedostatek stvrdilo.
Stvrdilo by tedy to, že v rozpočtu opravdu nějaké ty desítky miliard chybí. A že tam chybí ještě „péčí“ dosluhující vlády, nikoli proto, že sliby vlády nové jsou až příliš výdajově rozmáchlé, jak občas také zaznívá.
Jak to tedy je? Označit návrh rozpočtu ještě před volbami za „cár papíru“ se z dnešního pohledu jeví jako nahrávka na smeč protistraně.
Ta takový výrok nyní ráda označí za důkaz absence alespoň trochu konstruktivního přístupu. Což jí samotné dává záminku jednat též nekonstruktivně. Přičemž ovšem takto nekonstruktivní přístup je vlastně nedílnou součástí širšího záměru, jenž se rozběhl již před volbami.
Dosluhující vláda totiž před volbami předložila rozpočet, o němž sama po volbách prohlásila, že v něm chybí desítky miliard na dopravní stavby. Pokud by tam tyto desítky miliard nechyběly, sama by nejspíše porušila ještě před volbami zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.
Jenže před volbami zkrátka vsadila na to, že se radši bude stylizovat do takového kabinetu, který je rozpočtově odpovědný. Pokud by totiž předložila návrh rozpočtu, jenž by plně pokrýval výdaje na dané dopravní stavby, zase by nedostával zákonu o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, protože by jeho deficit byl prostě už až přílišný.
Navíc by začínal cifrou „3“, a nikoli jen „2“, jako když navržený schodek činí 286 miliard korun. Vyšší deficit, začínající cifrou „3“, ve spojení s porušením zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti by její potenciální voliče oslovily jen stěží. Naopak, mnohé voliče by mohly od volby stran čtyřkoaliční vlády odradit.
Takže končící kabinet si prostě řekl, že předloží návrh rozpočtu s nerealisticky nízkým schodkem, a teprve když setrvá u moci i po volbách, pro další čtyři roky, situaci vyřeší.
Buď navýší schodek a poruší zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, nebo prostě „peníze někde najde“. Jak se ministr dopravy už po volbách dušoval, že se to zatím vždy podařilo.
Už nezmínil, že v minulých letech mohlo být „nalézání peněz někde“ snazší. To proto, že vláda třeba loni podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu využila peníze uvolněné na řešení zářijových povodní a ty, které jí zajistila daň z neočekávaných zisků, z valné většiny, totiž v objemu bezmála 40 miliard korun, na jiné účely, než jsou povodně, nebo než je úleva od drahých energií (kterou zavedení daně z neočekávaných zisků původně zdůvodňovala).
Shodou okolností je oněch zhruba 40 miliard sumou, která nyní chybí na dopravní stavby v návrhu rozpočtu na příští rok.
Rozpočet by tedy měl docela pravděpodobně o desítky miliard vyšší schodek, než je ten nyní navržený, i kdyby ve vládnutí po volbách pokračoval kabinet stávající. I kdyby tedy nebyly plněny žádné sliby vlády, jež má naopak řídit zemi nyní, v důsledku nedávných voleb.
Zdá se tedy, že obě strany – jak vláda končící, tak ta sestavovaná – dobře vědí, že zcela bez ohledu na volební sliby schodek prostě musí být znatelně vyšší, než je ten navržený.
Sledujeme tedy ze všeho nejvíce politickou přetahovanou o image; o to, kdo za navýšený schodek převezme zodpovědnost a získá tak u veřejnosti krajně nežádoucí cejch „rozpočtově neukázněného“.
