Už toto léto na grilovačce si můžeme začít pochutnávat na levnějších stejcích z Uruguaye a zapíjet je skvělým argentinským malbecem
Shutterstock.com
Argentinské hovězí
Dohoda s Mercosurem je vítězstvím nad evropským protekcionismem
Volný obchod, levnější potraviny a nové trhy pro evropský průmysl – ale také hněv zemědělců a zelených aktivistů. Pavel Páral vysvětluje, proč je dohoda s Mercosurem důležitější, než se zdá, a proč by Evropa bez podobných kroků riskovala ekonomické i politické zaostávání.
hlavní komentátor
Po pětadvaceti letech vyjednávání se státy Evropské unie dohodly na volném obchodu se zeměmi uskupení Mercosur, které zahrnuje Argentinu, Brazílii, Paraguay, Uruguay a také Bolívii.
Vzniká tak společný trh pro sedm set milionů lidí a my v Evropě si můžeme už toto léto na grilovačce začít pochutnávat na levnějších stejcích z Uruguaye a zapíjet je skvělým argentinským malbecem. Z čehož samozřejmě nemají radost evropští zemědělci, kteří proti dohodě protestovali a stále protestují.
Naopak radost by měli mít všichni ti, kdo věří v blahodárnost volného obchodu. Je to totiž nejlepší odpověď na Trumpovu celní politiku, kterou čelní politici pokrytecky kritizovali.
Ač sami udržují tradiční evropský protekcionismus při životě ze všech sil už dlouhá léta. A jsou mistři ve vytváření různých obchodních bariér v podobě nejrůznějších regulací.
Dohoda, která nyní čeká na schválení Evropským parlamentem, odstraní více než 90 procent cel na vývoz z EU. Očekává se, že evropský export do zmíněných zemí stoupne skoro o padesát miliard eur. Americký trh to nenahradí, ani to nekompenzuje obchodní tlaky z Číny. I malý krok správným směrem ale stojí za to.
Zejména když Evropa poprvé dokázala překonat sílu farmářských protestů ve Francii, Belgii, Německu i u nás. A pochopila, že evropský průmysl, hlavně ten automobilový, potřebuje nyní otevírat nové trhy, když se mu ty staré nepříjemně rychle zavírají.
Zemědělci hájí pochopitelně své zájmy, ale neměli by mít sílu takto ovlivňovat obchodní politiku celé Unie, když její farmářský sektor vytváří necelá dvě procenta evropského hrubého domácího produktu.
Dosud se zemědělcům podařilo zablokovat většinu obchodních dohod. Včetně transatlantické dohody o volném obchodu s USA, která spadla ze stolu už před deseti lety, díky čemuž si nyní tváří v tvář Trumpově protekcionismu drbeme hlavy.
I nyní v případě Mercosuru se země se silným zemědělstvím stavěly na zadní. Dohodu na Radě EU odmítly kromě tradiční Francie i Polsko, Irsko, Maďarsko či Rakousko. Belgie se hlasování zdržela.
Klíčové bylo, že Brusel přesvědčil italskou premiérku Georgii Meloniovou slibem ochrany zemědělského trhu a sliby nových finančních prostředků pro zemědělství od Evropské komise.
To prakticky rozhodlo o tom, že se Francii nepodařilo shromáždit potřebnou blokační minoritu. Zastánci volného obchodu a milovníci hovězího z pamp však nemají stále vyhráno.
Smlouvu sice nyní podepíše Ursula von der Leyenová během pár dní v Paraguayi, nicméně pak ji musí ratifikovat i Evropský parlament, kde jsou síly poměrně vyrovnané.
Co největší český sedlák?
K europoslancům ze zemí se silným agrosektorem se totiž velmi pravděpodobně přidají jejich zelení kolegové z celé Evropy, kterým vadí, že v zemích Mercosuru se kácejí pralesy a oni bojují proti odlesňování planety.
Von der Leyenová navíc bude muset kvůli dohodě s Mercosurem čelit dalšímu hlasování o důvěře, které hodlá vyvolat předseda frakce Patriotů z lepenovského Národního shromáždění Jordan Bardella.
Bude zajímavé sledovat, jak se v této situaci zachovají europoslanci ANO, kteří sice patří také k Patriontům, nicméně česká vláda vedená jejich premiérem – a zároveň největším sedlákem v zemi – smlouvu podpořila.
Českému, na export orientovanému průmyslu, by otevření trhů Latinské Ameriky rozhodně pomohlo. A zemědělci to nepochybně přežijí.
Peterka varuje: Babiš má štěstí na silná léta, ale rozpočet bude bolet a dluhy zůstanou
