Cena za unci zlata přesáhla 100 tisíc
Foto: Shutterstock.com
Cena zlata dnes poprvé v historii překonala úroveň 100 tisíc korun za unci
Cena zlata se historicky poprvé dostala přes 100 000 korun za unci. Růst je tažen celosvětovými obavami z inflace, rostoucími výnosy dluhopisů a nejistotou ohledně zadlužení vlád včetně Japonska a USA.
HLAVNÍ EKONOM TRINITY BANK, ČLEN NÁRODNÍ EKONOMICKÉ RADY VLÁDY
Zlato opět pokořilo další rekord, tentokrát opravdu dějinný. Dnes nad ránem středoevropského času se historicky poprvé prodávalo za šestimístnou hodnotu, když v přepočtu dorovnalo a překonalo úroveň 100 000 korun.
Překročení psychologické hodnoty korunuje mimořádný cenový vzestup žlutého kovu. Vždyť hodnoty poloviční, 50 000 korun, dosáhlo zlato historicky poprvé ani ne před dvěma lety, totiž během obchodování dne 5. března 2024. Lze tak říci, že zatímco zdolání první poloviny dnes pokořené stotisícové hodnoty trvalo zlatu všechnu dobu od úsvitu věků dávno před naším letopočtem, kdy i předci na území dnešní České republiky rozpoznali výjimečnost a mimořádnou hodnotu žlutého kovu, zdolání druhé poloviny bylo nesrovnatelně rychlejší. Z pomyslné nuly na úroveň 50 000 Kč rostla cena zlata tisíce let, z 50 000 Kč na 100 000 vzrostla během necelých dvou let.
Samozřejmě, je možné namítnout, že třeba pokud by v Česku řádila hyperinflace, bude zdolání druhého padesátitisícového navýšení ještě rychlejší a že místo bezmála dvou let proběhne klidně „přes noc“. Hyperinflace v Česku sice neřádí, ale i tak je třeba za růstem ceny zlata z podstatné části hledat celosvětové obavy z inflačního – byť ne hned hyperinflačního – znehodnocování kupní síly konvenčních peněz v čele s americkým dolarem.
Dluhopisové trhy stále zřetelněji signalizují, že vládám nemusí tak jako dosud tolerovat prohlubující se zadlužování. V roce 2022 ve své podstatě stály za pádem britské premiérky Liz Trussové, jejíž kabinet je nepřesvědčil, že za uspokojivých podmínek najde prostředky, které by pokryly výpadek z oznámených daňových škrtů. Podobně nyní dluhopisové trhy varují pro změnu japonskou premiérku Sanae Takaičiovou. Ta si chce pojistit vítězství v únorových předčasných volbách taktéž škrtáním daní. Trh přitom není přesvědčen, že si jej Japonsko může za stávajících podmínek dovolit, se svým dluhem ve výši 240 procent hrubého domácího produktu.
Proto prudce rostou výnosy dlouhodobých japonských dluhopisů, a to na svá maxima buď historická, nebo alespoň za období od 90. let, záleží na splatnosti. To vyvolává otázku ohledně dlouhodobé udržitelnosti veřejného zadlužení nejen v Japonsku, ale i v dalších zemích, včetně USA. Investoři pod vlivem dění v Japonsku požadují o něco více za to, že vládám půjčí, i jinde ve světě.
Japonsko bylo od 90. let minulého století charakteristické extrémně nízkými úrokovými sazbami, které souvisely s demografickým stárnutím a s deflačními tlaky po splasknutí tamní nemovitostní a akciové bubliny na přelomu 80. a 90. let. Už na samém počátku tohoto milénia Japonsko jako první země vůbec uplatnilo opatření v podobě kvantitativního uvolňování. Přesto úrokové sazby v zemi zůstávaly dále velmi nízké.
To zapříčinilo mimořádnou popularitu tzv. carry obchodů, založených na nízkých sazbách jenu. Investoři si půjčovali za nízký jenový úrok a investovali prostředky do lépe úročených aktiv po celém světě, třeba do amerických akcií či dluhopisů. Extrémně levné japonské peníze tak představovaly „doping“ pro akcie a dluhopisy po celém světě, šponovaly ceny aktiv a stlačovaly výnosy dluhopisů, včetně vládních.
Nyní se přísun „dopingu“ končí. Japonsko čelí mimořádně vysoké inflaci a vysokému zadlužení. Centrální banka reaguje pomalu, což zvyšuje inflační tlaky. Premiérka Takaičiová se snaží kompenzovat rostoucí náklady, například pozastavením platnosti osmiprocentní spotřební daně z potravin na dva roky.
Výnos japonských dluhopisů proto dále roste a přitahuje zahraniční investory. Pokud vysoké výnosy přetrvají, vrátí se investice do domácích aktiv a americké akcie či dluhopisy mohou ztrácet hodnotu. Investoři se tak globálně ptají, zda je udržitelný dluh nejen v Japonsku, ale i v USA, Francii či Velké Británii. Zlato je přitom pojistkou proti znehodnocení peněz – a právě proto dnes historicky poprvé překonalo hranici 100 000 korun za unci.
