Jak by řekl Donald Trump: „Drill, baby, drill.“

Jak by řekl Donald Trump: „Drill, baby, drill.“

Shutterstock.com (ilustrační obrázek vytvořený umělou inteligencí)

Udržitelnost... těžby

Ropný boom, o kterém nikdo nechce mluvit. Hlad po fosilních palivech ve světě opět roste

Zatímco jedna část světa řeší uhlíkovou neutralitu a plánuje odklon od fosilních zdrojů, řada klíčových producentů ropy zvyšuje těžbu a chystá další rozvoj. Saudská Arábie, Irák, Brazílie, Guyana nebo třeba Norsko ukazují, že realita světové energetiky je složitější než plány emisních strategií.

Tomáš Tománek

Světové vlády slibují uhlíkovou neutralitu a průmysl mluví o dekarbonizaci, praxe je ale jiná. Ropa zdaleka neskončila. Ba naopak – řada významných producentů včetně států, které se prezentují jako klimaticky uvědomělé, rozšiřuje kapacity, schvaluje nové těžební projekty a plánuje zvýšení produkce. Ropný boom pokračuje. Jen se o něm moc nemluví.

Jedna z klíčových zemí OPEC, Spojené arabské emiráty, plánuje během dvou let dosáhnout kapacity pěti milionů barelů ropy denně. Státní těžař Adnoc už má dnes kapacitu 4,8 milionu a ministr energetiky Suhajl al-Mazrú’í naznačil, že se nebojí ani dalšího rozšíření, píše web Oilprice.com.

V ministrových představách tak emiráty mohou dosáhnout až na šest milionů barelů, pokud si to trh vyžádá. Nejde jen o prestiž: vyšší kapacita znamená vyšší podíl v rámci OPEC+ a silnější vyjednávací pozici.

Druhý největší producent ve stejné skupině „ropných“ zemí, Irák, je extrémně závislý na příjmech z této tekuté fosilní komodity. A tak není divu, že i přes výkyvy a potřebu kompenzací mezi členy OPEC+ chce produkci zvyšovat.

Do roku 2029 plánuje Bagdád přesáhnout hranici šesti milionů barelů denně, s výhledem až na sedm milionů do pěti let. Ekonomická diverzifikace se zemi příliš nedaří a ropa zůstává hlavní – a téměř jedinou – páteří iráckých veřejných financí.

Ropa jako nástroj moci

Královna světového exportu Saúdská Arábie sice nedávno zastavila plán zvýšit maximální kapacitu na 13 milionů barelů denně, ale i tak zůstává globálním hráčem číslo jedna.

Aktuální kapacita zůstává na úrovni 12 milionů. I když Saúdové masivně investují do obnovitelných zdrojů (aktuálně běží tendry na projekty o celkovém výkonu 44 GW), ropa zůstává strategickým pilířem.

Energetický ministr princ Abdul Azíz bin Salmán jasně deklaroval: „Všechny formy energie budou potřeba. A my jsme hrdí na naše ropné kapacity.“

Prezident Saudi Aramco Amín Hasan an-Násir dodal: „Energetická transformace byla nadhodnocena. Realita ukazuje, že většina světa – zejména Asie – není připravena.“ Místo poklidného přechodu nás podle něj čeká turbulentní období, v němž budou fosilní paliva dál klíčová.

Daleko od Bruselu, blízko k vrtným věžím

Brazílie, jihoamerická ropná velmoc mimo OPEC+, nebrzdí. Naopak. Státní firma Petrobras plánuje do roku 2029 investovat 111 miliard dolarů (asi 2,3 bilionu korun), z toho 77 miliard do ropy a plynu.

Aukce nových těžebních polí přitahují globální hráče. Vláda nemá v plánu polevit – přestože se část těžby odehrává v ekologicky choulostivých zónách.

To Guyana byla ještě před pár lety neznámým hráčem, dnes je přitom novým ropným tygrem. Od začátku produkce v roce 2019 země těží přes 660 tisíc barelů denně. A do roku 2030 plánuje více než zdvojnásobení své produkce.

ExxonMobil, hlavní těžař v zemi, odhaduje, že celková kapacita přesáhne 1,7 milionu barelů. Ekonomika díky tomu loni vzrostla o 43 procent, pátý rok v řadě se drží ve dvouciferném růstu HDP. Na hlavu tak Guyana patří mezi největší ropné producenty světa.

Západoafrická Namibie je na prahu ropného boomu. Po úspěšných objevech těžařských gigantů jako Shell, TotalEnergies nebo Galp se očekává, že se země stane novou ropnou velmocí – možná druhou Guyanou.

Vláda nabízí investorům pobídky, aby urychlila přijetí finálních rozhodnutí o těžbě, která se čekají do konce roku 2026. Bez existující infrastruktury bude vývoj náročnější, ale potenciál je obrovský.

Zelený šampion s černým srdcem

V zemi, kde 97 procent nové elektřiny pochází z vodních elektráren a většina nových aut je na elektřinu, se stále pumpuje ropa. A bude i nadále.

Norsko plánuje udržet vysokou produkci až do roku 2035. Důvod? Obrovské příjmy do státního rozpočtu a největší státní investiční fond na světě s hodnotou přes 1,9 bilionu dolarů.

Státem vlastněný Equinor pokračuje v těžbě a rozšiřuje kapacity. Nové průzkumy mají pomoci zpomalit očekávaný pokles produkce v příštím desetiletí. Norský přístup ukazuje, že udržitelná ekonomika a těžba ropy se – alespoň prozatím – nevylučují.