Vrtná souprava na moři
Shutterstock.com
Účty proti ideálům
„Drill, baby, drill“: evropské státy obnovují těžbu, vysoké ceny energií lámou odpor proti fosilním palivům
Starý kontinent dohnaly vlastní energetické ideály. Vysoké ceny a rostoucí závislost na americkém LNG nutí vlády přehodnotit dlouholetý odpor k fosilním palivům.
editor
Evropa se po letech klimatických závazků a politických prohlášení vrací zpět k ropě a zemnímu plynu. Důvod je prostý: ceny energií jsou stále vysoké, dovoz je rekordně drahý a kontinent je stále více závislý na americkém LNG.
Státy jako Řecko, Itálie či Velká Británie proto mění kurz a znovu otevírají prostor pro offshore průzkum a těžbu, kterou dříve považovaly za politicky nepřijatelnou. Rozsáhle o tom informuje byznysový a surovinový web Oilprice.com.
Řecko udělilo svou první licenci na těžbu v moři po více než 40 letech. Konzorcium vedené Exxon Mobile získalo práva na velké ložisko v Jónském moři, kde se může nacházet až 200 miliard kubíků zemního plynu.
Další licence získaly Chevron a Helleniq Energy u Peloponésu, přičemž vrty mají začít v letech 2026–2027. Itálie zvažuje obnovení těžby zastavené v roce 2019 a Británie povolila rozšíření těžby v Severním moři a chystá se schválit dvě nová velká pole.
Rozhodnutí přichází jen dva roky po energetickém šoku, který následoval po ruské invazi na Ukrajinu. EU si tehdy uvědomila, že její domácí produkce pokrývá jen 15 procent spotřeby plynu, zatímco ještě v 90. letech to bylo kolem 50 procent.
Většinu dovozu nyní pokrývá americký LNG, který bude podle analytiků tvořit 70 procent evropského trhu v letech 2026–2029. Evropské státy se však snaží tuto jednostrannou závislost zmírnit.
EU jako energetická kolonie
Je to o to paradoxnější, že letos EU a USA podepsaly obchodní dohodu, podle níž se má Evropa zavázat k nákupu americké energie v hodnotě 250 miliard dolarů ročně po dobu tří let.
Celkem jde o závazek 750 miliard, který by podle analytiků vyžadoval, aby až 70 procent energetického importu EU pocházelo z USA – stav, který mnozí označují za strategicky neudržitelný.
Návrat k domácím zdrojům se však střetává s klimatickými sliby. EU i Británie chtějí být do roku 2050 uhlíkově neutrální a snížit emise do roku 2040 o 90 procent. Instituce jako IEEFA upozorňují, že další investice do plynu tyto cíle ohrožují.
Zároveň klesají ceny obnovitelných zdrojů – solární parky jsou dnes více než o polovinu levnější než před deseti lety a podobný trend kopíruje i větrná energetika.
Evropa však čelí reálné krizové matematice: plyn bude potřeba ještě desítky let, dovoz LNG je drahý a nestabilní a závislost na jednom dodavateli je strategické riziko. Kontinent proto lavíruje mezi dvěma tlaky – klimatem a bezpečností.
Do toho USA zvyšují exporty LNG na nové rekordy a budují další terminály, které mohou jejich podíl na evropském trhu ještě prohloubit, podotýká Oilprice.com.
Výsledkem je energetická schizofrenie, která bude formovat budoucí dekády: snaha o klimatickou neutralitu na papíře, ale zároveň akutní návrat k vrtům, které mají Evropu ochránit před dalším cenovým šokem. Energetická realita tak znovu přepisuje politické plány.
