Norsko není jediným státem, který řeší dilema mezi ochranou přírody a surovinovou suverenitou

Norsko není jediným státem, který řeší dilema mezi ochranou přírody a surovinovou suverenitou

Shutterstock.com

Zelení slaví, průmysl zuří

Bitva o arktické kovy se komplikuje – Norsko pozastavilo těžbu

Zatímco Norsko zkoumá dopady těžby, mocnosti od USA po Čínu posilují kontrolu nad arktickými zdroji.

Tomáš Tománek

Norsko dočasně ustoupilo od plánů na hlubokomořskou těžbu a posunulo první licenční kolo minimálně do roku 2029. Rozhodnutí je výsledkem dohody vlády se Socialistickou levicí při vyjednávání o státním rozpočtu.

Oslo ale zdůrazňuje, že nejde o změnu politiky – jen o pauzu, během níž chce dokončit výzkum dopadů na ekosystémy a nastavit detailní regulace.

Ekologické organizace jako WWF nebo Deep Sea Conservation Coalition označují odklad za velké vítězství. Průmysl jej naopak vnímá jako krok zpět v době, kdy poptávka po kritických kovech prudce roste.

Norský kontinentální šelf přitom ukrývá obrovské zásoby kobaltu, mědi, zinku či vzácných zemin – klíčových pro baterie, elektromobily a větrné turbíny.

Tyto suroviny se nacházejí v polymetalických sulfidech u hydrotermálních průduchů a v manganových krustách v hlubokých částech norských vod, píše internetová stránka Oilprice.com.

Norsko však není jediným státem, který řeší dilema mezi ochranou přírody a surovinovou suverenitou. Závod o arktické zdroje se v posledních letech zrychluje.

USA, Čína, Rusko, Kanada i skandinávské státy se snaží zajistit vlastní dodávky kovů nezbytných pro energetickou transformaci a zároveň omezit závislost na Číně, která dominuje jejich zpracování.

Arktida ukrývá širokou paletu strategických materiálů, ale jejich rozložení je velmi nerovnoměrné. Grónsko má rozsáhlé oblasti s výskytem vzácných zemin pro magnety a elektroniku.

V severním Švédsku se těží rudy s obsahem REE vedle tradiční mědi a železa. Jinde v regionu se nacházejí prokázané zásoby germania, galia, antimonu, titanu a wolframu, často vázané na specifické horninové struktury, spolu s menšími ložisky zlata, stříbra, mědi, platiny či palladia.

Norská čtyřletá pauza tak představuje spíš nadechnutí než konec těžby z mořského dna. Zbytek světa mezitím v honbě za klíčovými surovinami zrychluje.