Obchod za polárním kruhem
Shutterstock.com
Ledová nabídka: Mír na Ukrajině výměnou za Arktidu? Do hry promlouvá plyn, ropa a vzácné kovy
Když profesor Lyle J. Goldstein z americké Námořní akademie zveřejnil svou radikální představu, jak by se mohla ukončit válka na Ukrajině, málokdo čekal, že by na jeho článek mohlo slyšet nejvyšší politické patro USA. A přesto – Donald Trump, člověk, který se rád prezentuje jako muž rychlých řešení, nápad okamžitě uchopil. Cesta k míru? Vraťme Rusku Arktidu.
šéfredaktor
Ne, nejde o přehnanou metaforu. Goldstein tvrdí, že klíč k ukončení konfliktu neleží v dalších dodávkách zbraní Ukrajině ani v zostřených sankcích vůči Moskvě. Opravdovým trumfem má být Arktida – konkrétně Severní mořská cesta, jež se vine ruským severním pobřežím od Barentsova moře až k Beringovu průlivu. Tento koridor, o jehož plné otevření Moskva usiluje už roky, má potenciál stát se arktickou dálnicí globálního obchodu – a zároveň nástrojem politického obchodu s Kremlem.
Co skrývá Arktida?
Je to víc než jen bílá pustina. Pod vrstvami ledu a permafrostu leží surovinový jackpot, který by mohl přepsat světovou energetiku i geopolitiku. Podle americké geologické služby ukrývá region odhadem 90 miliard barelů ropy a 46 bilionů kubíků zemního plynu, což odpovídá zhruba 13 % světových zásob ropy a téměř třetině veškerého neobjeveného plynu. A to není všechno. V hlubinách Arktidy se nachází také rozsáhlá ložiska vzácných zemin, niklu, mědi, titanu, zlata, uranu i palladia – surovin klíčových pro výrobu čipů, baterií, zbrojní techniky a zelených technologií. Jejich tržní hodnota může ve střednědobém horizontu dosáhnout bilionů dolarů. Arktida navíc nabízí nejkratší námořní trasu mezi Evropou a Asií, která by mohla konkurovat přeplněným a geopoliticky napjatým koridorům jako Suez nebo Malacký průliv.
Severní cesta ke kompromisu
Profesor Goldstein, který působí na Čínském institutu námořních studií při Námořní válečné škole, tvrdí, že Severní mořská cesta je pro Putina zásadní nejen strategicky, ale i ekonomicky. Otevírá totiž dveře k masivnímu rozvoji Sibiře, která leží na zásobách ropy, plynu a nerostného bohatství doslova světových parametrů. Jak připomíná Goldstein, Arktida může ukrývat až 90 miliard barelů ropy a 46 bilionů kubických metrů plynu – zhruba 13 % a 30 % globálních neobjevených rezerv.
A tady přichází návrh: pokud Spojené státy zruší sankce na ruské arktické projekty a podpoří návrat západních firem a investorů – například německých lodních gigantů typu Maersk nebo Hapag-Lloyd –, mohly by Moskvě nabídnout lákavé jablko sváru. Goldstein věří, že právě to by Putina mohlo přimět k ústupkům a k ukončení války.
„Jednání, která by obsahovala silný arktický komponent, by mohla získat Trumpovu podporu a být úspěšná,“ píše Goldstein. A jak se zdá, Trump tuto myšlenku nejen vyslyšel, ale rovnou ji přijal jako návod.
Trumpův arktický gambit
Důkazem má být Trumpova snaha o zrušení sankcí na hlavní ruské arktické projekty, ale i jeho nápaditý geopolitický apetit – sahající od snahy „převzít“ území severních spojenců až po úvahy o anexi Kanady a Grónska. V jeho logice to dává smysl: arktický prostor je geopolitická tabula rasa, kde se míchají zájmy mocností i suroviny budoucnosti. A současně prostor, který se kvůli klimatickým změnám – jakkoliv Trump jejich existenci popírá – doslova otevírá k využití.
Ironií osudu tak může být právě změna klimatu tím, co umožní Trumpovi realizovat jeho plán – nejen k obnovení přístupu západních firem k ruským ložiskům, ale i k otevření nejkratší námořní obchodní trasy kolem světa. A to vše s podporou federálních investic, jejichž výše by se podle odhadů mohla pohybovat v řádu miliard dolarů.
Před válkou se na ruských arktických projektech podílely firmy jako Exxon, Chevron nebo Conoco, které do nich napumpovaly miliardové investice, než je sankce donutili odejít. Nyní by se rády vrátily. A podle Putina jim Rusko dveře znovu rádo otevře – pokud válka skončí.
Mír s příchutí kapitulace
Plán ovšem naráží na vážná úskalí – nejen technická, ale především politická a morální. V první řadě je to Evropa, která se cítí válkou daleko více ohrožena než Spojené státy, a která zůstává pevně na straně Ukrajiny. A zadruhé – a to především – požadavky Moskvy na mír nejsou zrovna kompromisní.
Putin trvá na tom, že mír může přijít jen tehdy, pokud Západ uzná ruské územní zisky včetně Krymu, stáhne NATO ze svých pozic ve střední Evropě, zajistí demilitarizaci Ukrajiny a ukončí všechny protiruské sankce. Jinými slovy, plán počítá s kapitulací Kyjeva.
Trump ale potřebuje výsledky – a to rychle. Volby se blíží, jeho příznivci z řad „America First“ volají po konci zahraničních dobrodružství a opozice ho kousavě připomíná, že slíbil válku ukončit „hned první den v úřadu“. Politický tlak je obrovský.
I proto nyní Trumpova administrativa podle všeho tlačí na ukrajinskou vládu – oslabenou korupčním skandálem – aby přijala 28bodový plán, který do značné míry kopíruje Goldsteinovy návrhy. A především: v mnohém se překrývá s tím, co žádá Moskva.
„Je to ruský seznam přání,“ měl podle některých republikánských senátorů říct ministr zahraničí Rubio – ačkoliv to dnes popírá.
