Opuštěná americká základna v Grónsku
Shutterstock.com
Arktická těžba
Boj o kritické minerály: Grónsko se stává novým Eldorádem a zbraní proti čínské dominanci
Západ se snaží urychleně zajistit dodávky kritických minerálů, bez nichž nefunguje obrana, elektronika ani energetická transformace. USA i EU proto obracejí pozornost k Arktidě a zejména ke Grónsku, které nabízí jedny z největších alternativních zásob vzácných kovů mimo Čínu.
editor
Kritické minerály se staly novou strategickou surovinou — prostředím, kde se střetává klimatická politika, obrana i geopolitika.
Zatímco Západ se v posledních letech probouzí k potřebě diverzifikace, Čína mezitím vybudovala rozsáhlou síť těžby i zpracování a ovládla globální dodavatelské řetězce. USA a EU tak hledají nové zdroje, a stále častěji se dívají k Arktidě.
EU v listopadu oznámila, že začne budovat zásoby kritických minerálů, aby omezila riziko výpadků, pokud by Čína opět zpřísnila exportní pravidla, připomíná web Oilprice.com.
Bruselský plán počítá se společným nákupním mechanismem i tlakem na firmy, aby více zohledňovaly bezpečnost dodávek.
Podobně i USA se snaží zajistit přístup k dlouhodobým zdrojům — překvapivě i v Evropě. Americká společnost Critical Metals zde připravuje spuštění těžby v jednom z největších ložisek vzácných zemin na světě: grónském dole Tanbreez.
Tanbreez obsahuje odhadem 45 milionů tun vzácných zemin v hodnotě tří miliard dolarů (přes 60 miliard korun) a jeho provozovatel jej označuje za klíč k přenastavení světových dodavatelských řetězců směrem k bezpečnějším regionům.
Podle firmy by samotný projekt dokázal pokrýt většinu dlouhodobé poptávky Západu po těžkých vzácných zeminách. Zájem proto rychle roste: o partnerství usiluje Velká Británie, stejně jako EU, jejíž energetický komisař navštívil Grónsko letos na podzim.
Arktida na rozdíl od Afriky nebo Austrálie stále postrádá kapacity na finální rafinaci — a právě v ní má Čína praktický monopol.
Grónsko je přitom geologickým pokladem — v zemi se nacházejí desítky surovin od grafitu přes titan až po uran. Co bylo dříve považováno za příliš nákladné a logisticky nemožné, se s oteplováním Arktidy a delším obdobím plavby stává reálnějším, upozorňuje web Oilprice.com.
Zlepšené podmínky ale zároveň otevírají region i dalším hráčům. Rusko a Kanada investují do nových arktických projektů a Švédsko rozvíjí těžbu v oblasti, kde nedávno objevilo vlastní ložiska vzácných zemin.
Těžba v extrémních podmínkách
Přes rostoucí zájem však panuje skeptičtější pohled na to, jak rychle se Arktida může stát skutečnou alternativou. Oxford Institute for Energy Studies letos upozornil, že arktické zdroje představují dnes jen zlomek světové produkce — přibližně desetinu u platiny, palladia a niklu.
Rozšíření těžby po roce 2034 je možné, ale bude záležet na konkurenceschopnosti vůči etablovaným producentům z Afriky a Číny, kde jsou provozní náklady i infrastruktura stále výrazně výhodnější.
A právě tato ekonomika může celý arktický příběh zásadně zbrzdit. Rozvoj těžby v extrémních podmínkách vyžaduje miliardové investice a dlouhou výstavbu infrastruktury.
Západní vlády se sice snaží nabízet podporu a dlouhodobé kontrakty, přesto experti varují, že samotné Grónsko nedokáže vyřešit strukturální závislost USA a EU na čínském zpracování.
Na rozdíl od Afriky nebo Austrálie totiž Arktida stále postrádá kapacity na finální rafinaci — a právě v ní má Čína praktický monopol.
Západní závod o arktické minerály je tak zatím spíše strategickou sázkou na budoucnost než rychlým řešením. Projekty jako Tanbreez mohou po roce 2030 výrazně podpořit bezpečnost dodavatelských řetězců, ale rozhodně nelze čekat, že by během příští dekády vyrovnaly čínskou nebo africkou produkci.
