Čína mistrně využívá své finanční, diplomatické i technologické síly
koláž Hrot24 / Shutterstock.com
Ekonomická diplomacie
Největším příjemcem čínských půjček jsou USA. Obří analýza odhaluje strategickou hru Pekingu
Z analýzy více než 30 tisíc projektů vyplývá, že tři čtvrtiny čínských zahraničních půjček dnes míří do bohatých zemí. Cílem není rozvoj států, které to potřebují, ale posílení geopolitické a technologické převahy Pekingu.
editor
Čína mezi lety 2000 a 2023 poskytla do zahraničí půjčky v celkovém objemu 2,2 bilionu dolarů. Podle nové rozsáhlé analýzy AidData je jejich skutečný rozsah dvou- až čtyřikrát vyšší, než se dosud předpokládalo. A největším příjemcem není žádná rozvojová země, ale Spojené státy.
USA podle studie získaly od Číny 202 miliard dolarů na téměř 2 500 projektech po celé zemi. Za nimi následuje Rusko (172 mld.), Austrálie (130 mld.) a až poté Venezuela (106 mld.).
Závěry zásadně mění dosavadní představu, že čínské zahraniční financování je primárně zaměřeno na chudé státy v rámci iniciativy Pás a stezka (známé též jako Nová Hedvábná stezka), píše zpravodajský web Newsweek.
Výzkumníci tvrdí, že dnešní čínské půjčky mají jiný cíl: posílit národní moc Pekingu, získat přístup ke kritické infrastruktuře, surovinám a špičkovým technologiím.
Vyschlé nádrže, kolabující zemědělství. Írán se blíží bodu, odkud není návratu
„Mnoho půjček do bohatých zemí se týká přístavů, dolů, high-tech firem nebo energetické infrastruktury,“ říká ředitel AidData Brad Parks pro zpravodajský server Newsweek.
Čína tak podle autorů studie používá systematickou „ekonomickou diplomacii“ — propojení financování s geopolitickými a technologickými ambicemi, zejména snahou stát se globální průmyslovou a vědeckou velmocí, která překoná Západ.
Zpráva upozorňuje, že tato strategie už začíná ovlivňovat i Západ. USA i Evropa stále více kopírují „čínský model“, když používají veřejné finance k ovlivňování bezpečnostního prostředí a k zajištění strategických aktiv.
Nevýhoda demokracie
Jako příklad uvádí americkou podporu Argentiny či nedávné snahy Washingtonu financovat získání podílů v klíčových přístavech, dolech a infrastruktuře v Řecku, Grónsku nebo Panamě — přesně v duchu čínských postupů.
Pod silnějším tlakem z Pekingu se podle autorů ocitají i americké instituce. Zmíněná je zejména přestavba USAID po rozhodnutí administrativy Donalda Trumpa.
Část prostředků by podle návrhů mohla zamířit do americké rozvojové finanční korporace DFC, jejíž kapacita by se zvýšila ze 60 miliard až na 250 miliard dolarů, aby mohla působit ve vyspělých zemích a investovat do jejich strategických aktiv.
Autoři připomínají, že západní demokracie mají jednu nevýhodu: nemohou přímo přikázat firmám, aby podporovaly zahraniční politiku státu. Čína tento problém nemá — úzce koordinuje státní i polostátní podniky a používá je jako nástroje geopolitiky.
Výsledkem je, že čínské peníze neputují tam, kde je největší chudoba, ale tam, kde je největší strategická hodnota. A Spojené státy se tak ocitly na paradoxním prvním místě seznamu zemí, které od Pekingu nejvíce čerpají.
