Sucho v Íránu (ilustrační foto)
Shutterstock.com
Blíží se velká evakuace?
Vyschlé nádrže, kolabující zemědělství. Írán se blíží bodu, odkud není návratu
Rekordní sucho odhalilo prázdné přehrady, vyschlou infrastrukturu a neudržitelné zemědělství. Vláda začala s přídělováním vody v Teheránu, ale odborníci varují: bez zásadních reforem bude krize jen eskalovat.
šéfredaktor
Írán se ocitl na hraně takzvaného „vodního bankrotu“ – stavu, kdy země dlouhodobě spotřebovává více vody, než dokáže obnovit. Kombinace nejhoršího sucha za posledních 60 let, vyschlých nádrží a desetiletí nezvládnuté vodní politiky přivedla zemi do situace, kterou tamní odborníci označují za existenční krizi.
V Teheránu, metropoli s 10 miliony obyvatel, začalo první plošné přidělování vody. Od minulého týdne jsou večerní dodávky přerušovány a úřady žádají obyvatele, aby omezili spotřebu i během dne.
Pět hlavních přehrad zásobujících město je na historických minimech – společně drží jen 11 procent kapacity. Ještě dramatičtější je situace v Mašhadu, druhém největším městě země: zdejší nádrže spadly pod tři procenta a tři ze čtyř přítoků přestaly fungovat úplně.
Dopady jsou celostátní. Devatenáct velkých přehrad – tedy desetina zásobní kapacity Íránu – je zcela vyschlých, dalších více než dvacet drží méně než pět procent vody.
Prezident Masúd Pezeškján proto varoval, že pokud v následujících týdnech nepřijdou výraznější srážky, může být nutné evakuovat části Teheránu. Dokonce připustil, že vláda zvažuje přesun hlavního města.
Podle expertů však i tato varování znějí příliš opatrně. „Realita je výrazně horší, než co slyšíme od vlády,“ říká Káveh Madaní, ředitel Institutu pro vodu, životní prostředí a zdraví při UNU v Kanadě a bývalý místopředseda íránského úřadu pro životní prostředí. „Úřady se bojí přiznat rozsah katastrofy, aby nevyvolaly paniku,“ cituje ho Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda.
Pojem „vodní bankrot“ označuje situaci, kdy je spotřeba dlouhodobě vyšší než dostupné zdroje a návrat do rovnováhy je buď extrémně drahý, nebo nemožný.
Írán k němu směřuje roky: vlády podporovaly zemědělství vysoce náročné na spotřebu vody, dotovaly plodiny jako pšenice či cukrová řepa a prosazovaly strategii potravinové soběstačnosti. Dnes země produkuje zhruba 85 procent potravin doma – jenže za cenu vyčerpání podzemních zásob.
„Snažili jsme se být soběstační v produkci plodin, na které prostě nemáme vodu,“ říká odbornice na udržitelnost Azam Bahramíová. Podle ní chybí dlouhodobé plánování, monitoring spotřeby a ochota přiznat, že některé oblasti zemědělské výroby nemohou pokračovat.
Situaci navíc zhoršuje hluboká nedůvěra veřejnosti vůči vládě. Úřady se obávají požádat o výrazné snížení spotřeby, protože v minulosti podobné výzvy vedly k protestům – například v roce 2021 v Chúzestánu, kde bezpečnostní složky reagovaly ostrým zásahem.
Politika minimalizování problému však vede k tomu, že velká část společnosti nevidí rozsah hrozby a pokračuje v nadměrné spotřebě.
Sci-fi, které je na dosah
Íránská vláda zatím nepředstavila jasný plán, jak krizi řešit. Prezident Pezeškján tento týden v parlamentu dokonce vyzval své kritiky, aby převzali odpovědnost a ukázali, jak by situaci řešili oni.
Krátkodobá opatření – jako přesuny vody mezi regiony či mimořádné čerpání podzemních zdrojů – podle expertů mohou oddálit kolaps jen o měsíce.
Bez zásadních reforem v zemědělství, přerozdělení vodních práv a omezení spotřeby v nejpostiženějších regionech mohou být evakuace velkých oblastí skutečně nevyhnutelné. A představa přesunu hlavního města přestává být sci-fi.
