Iráčtí pěstitelé rýže se potýkají se suchem. Stejně jako celý region
Shutterstock.com
Blízký východ
Irák na pokraji kolapsu: voda mizí, rozpočet praská a velmoci tlačí. Nový premiér má před sebou největší krizi desetiletí
Nový premiér bude řešit vodní kolaps, nezdravě nafouklý státní sektor i stahující se americkou armádu. Země zároveň nesmí sklouznout do konfliktu mezi USA a Íránem.
editor
Irácké parlamentní volby překvapily vysokou účastí. Koalice současného premiéra Muhammada Súdáního získala 46 mandátů, ale s 38 stranami v parlamentu bude sestavení vlády náročné. Irák tak znovu stojí před roky známým problémem – vytvořit funkční většinu v extrémně fragmentovaném systému.
Vítěz bude čelit čtyřem klíčovým krizím. Tou první je dramatický nedostatek vody. Irák závisí ze 75 procent na tocích z Turecka a Íránu, které sužují sucha i výstavba přehrad. Rok 2025 je nejsušší od roku 1933, hladiny Tigridu a Eufratu klesly až o 27 procent a zásobníky mají nejméně vody za 80 let.
Vláda musela zastavit výsadbu pšenice a Basra, kde žije 3,5 milionu lidí, je odkázána na dovoz vody v cisternách. Nadějí je pětiletá vodní dohoda s Tureckem, jejíž výsledky však přijdou pozdě, upozorňuje ekonomický web Oilprice.com.
Druhou hrozbou jsou veřejné finance. Víc než 90 procent příjmů státu pochází z ropy, zatímco 94 procent výdajů tvoří provoz – zejména platy. Pokles cen ropy dusí rozpočet, zatímco vláda kvůli uklidnění veřejnosti přidala statisíce nových zaměstnanců.
Západ slaví vítězství: Lukoil prchá z Iráku, sankce USA a EU drtí ruský ropný sektor
Irák je navíc zranitelný vůči čínskému hospodářskému zamrzání, protože do Číny míří 35 procent exportu. Probíhají však i pozitivní změny: země chce do roku 2027 zastavit spalování plynu a využít ho pro domácí výrobu elektřiny, což může ušetřit miliardy dolarů a snížit dovoz z Íránu.
Třetím problémem je vztah se Spojenými státy. Americké bojové jednotky odcházejí a do září 2026 mají Irák opustit téměř úplně, zůstanou jen malé kontingenty v Kurdistánu a na základně Ajn al-Asad.
Irák na prvním místě
Washington tlačí na odzbrojení milicí napojených na Írán. Jenže tři z těchto skupin získaly dohromady 51 mandátů a jsou hluboce zakořeněné ve státních institucích, zdůrazňuje Oilprice.com.
Jak upozorňují analytici, milice se staly součástí státu – ovládají úřady, ekonomiku i bezpečnostní složky. Jakékoli omezování jejich moci proto může vyvolat konflikt i zhoršení vztahů s USA.
Nakonec je tu čtvrtá výzva: udržet Irák mimo přímý střet USA a Íránu. Americké nálety na íránská zařízení, sankční hrozby Kongresu i izraelské operace zvyšují riziko, že se Irák stane bojištěm.
Vyschlé nádrže, kolabující zemědělství. Írán se blíží bodu, odkud není návratu
Washingtonští politici již navrhli široké sankce na irácké instituce, soudy i ropný sektor – což by zemi ekonomicky zničilo. Zatím se Bagdádu daří udržovat neutralitu, hostí regionální dialogy a pomohl i ke sblížení Íránu a Saúdské Arábie.
Súdáního motto „Irák na prvním místě“ tak naráží na tvrdou realitu: země musí současně stabilizovat ekonomiku, obnovit vodní bezpečnost a manévrovat mezi dvěma mocnostmi, které ji chtějí využít ve své regionální hře.
O budoucnosti země proto rozhodne méně volební výsledek a více schopnost nové vlády udržet rovnováhu – doma i v zahraničí.
