Opory ekonomiky ruského prezidenta Vladimira Putina sčítají ztráty, nejnověji v Iráku
Shutterstock.com
Lukrativní ropná pole
Západ slaví vítězství: Lukoil prchá z Iráku, sankce USA a EU drtí ruský ropný sektor
Pod tlakem nových sankcí USA a EU oznámil Lukoil odchod z iráckého ropného pole West Qurna 2. Tento krok znamená zásadní geopolitický zlom – Rusko ztrácí klíčové postavení na Blízkém východě, zatímco západní firmy jako ExxonMobil, BP a TotalEnergies získávají nové příležitosti.
editor
Ruský ropný koncern Lukoil se rozhodl stáhnout ze svých hlavních energetických projektů v Iráku, zejména z ropného pole West Qurna 2, poté co Spojené státy a Evropská unie zpřísnily sankce namířené proti ruskému ropnému sektoru.
Podle amerických zdrojů jde o „zásadní obrat“ v sankční strategii Západu, který tímto krokem oslabuje schopnost Moskvy financovat válku na Ukrajině, píše globální surovinový web Oilprice.com.
Lukoil, druhý největší producent ropy v Rusku, byl přímým cílem sankcí oznámených 22. října, které zasáhly i Rosněfť. Obě společnosti dohromady exportují přes tři miliony barelů denně – klíčový zdroj příjmů pro Kreml.
Sankce nyní blokují majetek Lukoilu a Rosněfti v USA, zakazují jakékoli obchodní aktivity americkým subjektům a zařazují firmy i jejich vedení na černou listinu Úřadu pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC).
Trump zasadil Moskvě ránu: Lukoil prodává majetek po celém světě, Putin zuří
Evropská unie opatření zrcadlově převzala ve svém 19. sankčním balíčku, který nově cílí i na ruský LNG sektor a „stínovou flotilu“ lodí používaných k obcházení omezení.
Západ krok Lukoilu označuje za důkaz účinnosti sankcí. „Je to velký ruský hráč, který odchází ze dvou klíčových projektů v regionu, kde se Moskva snažila upevnit svůj vliv. Tohle se jen tak nevidí,“ uvedl zdroj webu Oilprice.com z amerického ministerstva financí.
Zároveň jde o silný signál pro další partnery Ruska, že obchodovat s Moskvou je čím dál riskantnější – švýcarská obchodní firma Gunvor například už z jednání o převzetí aktiv Lukoilu odstoupila.
Irák s ruskou společností dlouhodobě zápasil. Lukoil se opakovaně přel s tamním ministerstvem ropného průmyslu kvůli nízké odměně 1,15 dolaru za barel – nejnižší v zemi – i kvůli sporům o splátky a nesplněné těžební cíle.
Původní plán na dosažení 1,8 milionu barelů denně se zredukoval na tři fáze s maximem 1,2 milionu, ale reálná produkce se pohybovala kolem 400 tisíc barelů denně, uvádí Oilprice.com.
Lukoil si dlouhodobě stěžoval, že Irák dluží přes šest miliard dolarů na platbách, a přestože se v roce 2017 dohodl na prodloužení kontraktu a investicích 1,5 miliardy dolarů, vztahy se dál zhoršovaly.
Irácká strana nakonec zjistila, že ruský ropný gigant záměrně omezoval těžbu pod své technické možnosti – údajně mohl stabilně produkovat až 635 tisíc barelů denně.
Západ má šanci
Když se vztahy mezi Moskvou a Bagdádem začaly komplikovat i kvůli rostoucímu tlaku Západu, bylo jen otázkou času, kdy Lukoil z Iráku odejde.
Irácké úřady navíc dávají najevo, že s odchodem nejsou nespokojené – geopoliticky se tak znovu otevírá prostor pro západní investory.
Právě zde vidí Washington i Brusel hlavní strategickou výhodu. O ropné pole West Qurna 2 a další projekty mají zájem společnosti ExxonMobil, BP i TotalEnergies.
ExxonMobil již působí na sousedním poli West Qurna 1, BP ovládá produkci v Rumaille a TotalEnergies rozvíjí rozsáhlý balíček investic v hodnotě 27 miliard dolarů, včetně projektu Common Seawater Supply Project, který má zvýšit tlak v ropných ložiscích a tím i jejich produktivitu.
Západ tak podle analytiků získává nejen ekonomické, ale i geopolitické vítězství – upevňuje vliv v Iráku, posiluje kontrolu nad blízkovýchodní ropnou infrastrukturou a zároveň odřezává Moskvu od jednoho z jejích posledních významných energetických opěrných bodů mimo Rusko.
„Tohle je moment, který se zapíše do dějin energetické politiky,“ uvedl pro OilPrice.com zdroj z amerického ministerstva financí. „Západ konečně dokázal, že sankce mohou mít strategický dopad – nejen symbolický.“
Odchod Lukoilu z Iráku tak není jen ekonomickým rozhodnutím, ale i geopolitickým symbolem měnící se mocenské rovnováhy. Rusko přichází o klíčové postavení v regionu, kde chtělo omezit vliv Západu, a západní ropní giganti získávají prostor, o jakém se jim poslední desetiletí mohlo jen zdát.
