Jaké další hranice v Unii ještě padnou?
Shutterstock.com
Poprvé za 50 let
Pád bruselského „sanitárního kordónu“. Klimatická hlasování mění mocenskou mapu EU, otevírá se prostor k oslabení Green Dealu
Zatímco Evropská komise prosazuje nový klimatický cíl – snížení emisí o 90 procent do roku 2040 za cenu bilionových investic – europarlament udělal opak. Prolomení padesátiletého „sanitárního kordónu“ může znamenat začátek éry, v níž konkurenceschopnost a náklady firem dostanou přednost před ambiciózními zelenými plány.
hlavní komentátor
Velkou pozornost médií přitáhlo minulý týden další zpřísnění Green Dealu v podobě stanovení klimatického cíle pro rok 2040, který předepisuje snížení emisí CO2 o devadesát procent oproti roku 1990, z čehož lze pět procent splnit investicemi do zelených projektů v zemích mimo EU.
Cíl je to nereálný nejen z důvodů ekonomických, protože předpokládá investice v bilionech eur. Ale i technologických, protože pro dekarbonizaci řady průmyslových odvětví neexistují provozně ověřené technologie. A v některých oborech, jako je výroba plastů, to prostě bez ropy nejde a nepůjde.
Ale také je skutečností, že se zjevně proměnila politická nálada v europarlamentu, což ukázalo další hlasování ve stejný den. Před jednáním o klimatickém cíli prošel totiž zákon, který omezuje nařízení EU o udržitelnosti.
To předepisovalo firmám s více než tisícem zaměstnanců zpracovávat zprávy ESG na roční bázi a reportovat o svých emisích. Také zavazovalo bankovní instituce, aby výše uvedeným hlášením podmiňovaly poskytování úvěrů pro dotčené společnosti.
Evropa stvořila byrokratické monstrum. Musíme ihned jednat, jinak se staneme kořistí
Firmy měly zároveň reportovat o svých dodavatelských řetězcích a vylučovat z nich zahraniční společnosti nedbající na udržitelnost či porušující lidská práva.
Revize této směrnice byla prvním zákonem z tzv. balíčku Omnibus, který na jaře předložila předsedkyně EK Ursula von der Leyenová členským státům jako návrh na snížení bruselské byrokracie.
O zjednodušení tohoto zákona usiloval velmi hlasitě německý kancléř Friedrich Merz, jehož je Leyenová stranickou kolegyní. A to jak v CDU, tak v Evropské lidové straně, která tvoří koalici se sociálními demokraty, Zelenými a centristy z Renew.
Merz chtěl snížit podstatně počet firem podléhajících tomuto předpisu tím, že zvýšil práh počtu zaměstnanců na 1750 a výši tržeb na 450 milionů eur.
Počet firem s povinností zpracovávat předepsané výkazy by klesl na jednu pětinu a firemní náklady by klesly dohromady o více než šest miliard eur ročně.
Jenže koaliční partneři v EK se postavili proti. V říjnu na prvním jednání na dané téma se změny nepodařilo kvůli socialistům a Zeleným odhlasovat – a začal velký rozpad.
Evropští lidovci následně prolomili sanitární kordón, za nímž byla jakákoli jednání s pravicovými skupinami v europarlamentu neoficiálně zakázána posledních padesát let.
Levice zuří
Středopravice se tak na společném hlasování a příslušných pozměňovacích návrzích dohodla se skupinou ECR, v níž jsou členy poslanci naší ODS a následně našla podporu u Patriotů, kde je kromě Viktora Orbána i Andrej Babiš.
Minulý týden s nimi navíc hlasovalo dokonce sedmnáct poslanců Evropského parlamentu z liberální skupiny Renew Europe a 15 poslanců ze skupiny socialistů a demokratů, kteří tak porušili stranickou disciplínu.
Výsledkem byla většina 382 poslanců Evropského parlamentu pro návrh EPP a ECR, 249 proti a 13 se zdrželo hlasování. Nová většina je tak na světě, a to bude mít nepochybně své důsledky.
Pád sanitárního kordónu zásadně mění rozložení sil v Evropském parlamentu a otřásá i Evropskou komisí. Levice reagovala nadmíru ostře.
Vyjednavač socialistů a demokratů (S&D) René Repasi zašel tak daleko, že připomněl strašáka 30. let, kdy se konzervativci rozešli se sociálními demokraty v Německu a vstoupili do vlády s nacisty. „To vedlo k nástupu Adolfa Hitlera,“ řekl Repasi bruselskému levicovému serveru Politico.
Emisní povolenky i spalováky
Z rozpadu sanitárního kordónu se určitě žádný Hitler nenarodí, ale může se narodit nová většinová koalice, která bude nakloněna racionálnějšímu přístupu ke klimatické politice respektujícímu nejen evropskou ekonomiku a její konkurenceschopnost, ale i sociální soudržnost.
A mimochodem onen bájný a nesplnitelný klimatický cíl má v sobě zabudovány revizní klauzule, kdy lze průběžně hodnotit plnění i příslušné dopady.
Zda se nyní otevře cesta ke zrušení ETS2, je sice ve hvězdách, ale třeba také Merzem prosazované zrušení zákazu spalovacích motorů se nyní zdá být mnohem více pravděpodobné.
