Wilhelmshaven je první německý přepravní terminál pro zkapalněný zemní plyn

Wilhelmshaven je první německý přepravní terminál pro zkapalněný zemní plyn

Shutterstock.com

Energetická otočka

Odmítnutí ruského plynu žene Německo do LNG závodu. Už dohání velmoci a kapacity raketově rostou

Berlín masivně investuje do dovozní infrastruktury pro LNG a do roku 2030 plánuje kapacitu přes 70 milionů tun ročně. Země se tak stane čtvrtým největším dovozcem zkapalněného plynu na světě.

Tomáš Tománek

Německo během tří let prošlo dramatickou proměnou své energetické strategie. Poté, co po ruské invazi na Ukrajinu odmítlo ruský plyn z plynovodů a ztratilo přístup k Nord Streamu i tranzitní trase přes Ukrajinu, vsadilo na masivní rozšíření kapacit pro dovoz LNG.

Dnes má země pět terminálů s plovoucími FSRU jednotkami a do roku 2030 plánuje dovážet až 70,7 milionu tun zkapalněného plynu ročně. To by z Německa udělalo čtvrtého největšího dovozce LNG na světě – hned za Jižní Koreou, Čínou a Japonskem, píše ekonomický web Oilprice.com.

Původně měly být LNG dovozy dočasným řešením na cestě k dosažení klimatické neutrality. Realita je však jiná: Německo bude plyn potřebovat dlouhodobě, a to i přes masivní růst portfolia obnovitelných zdrojů.

Spotřeba plynu sice od roku 2022 klesá, ale hlavně proto, že zpomaluje průmyslová výroba zatížená vysokými cenami energií. A LNG je dražší než plyn z plynovodů – zejména na spotovém trhu, upozorňuje Oilprice.com.

Proto Německo ruší další ze svých dřívějších slibů: vrací se k dlouhodobým kontraktům, a to i na 20–25 let. Jenže právě tyto kontrakty vyžadují větší dovozní infrastrukturu.

Například terminál Mukran v Baltském moři má mít od roku 2027 kapacitu 13,5 miliardy m³ ročně s možným navýšením o dalších pět miliard.

Ve Wilhelmshavenu se zase připravuje přechod na zelenější provoz: plánuje se tam dovoz amoniaku i výroba vodíku z větrné energie.

Americká závislost

Kritici tvrdí, že EU už má příliš mnoho LNG kapacit a část z nich skončí jako „uvízlá aktiva“, až spotřebu plynu vytlačí obnovitelné zdroje. Německo ale vychází z opaku: průmysl plyn potřebuje a dostupné alternativy nestačí pokrýt poptávku, konstatuje Oilprice.com.

Mezitím roste role Spojených států. Evropa je stále více závislá na americkém LNG a podle Energy Intelligence uzavírá rekordně dlouhé smlouvy, které mají zajistit stabilní dodávky na desítky let dopředu.

Jen v říjnu dosáhly americké dovozy do Evropy historického maxima 10,7 milionu tun. Pro Německo je proto budování dovozních terminálů otázkou energetické bezpečnosti: pokud nechce plyn z Ruska, bez LNG se neobejde.