Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová dohodu s USA považuje za dobrou
Foto: Alexandros Michailidis / Shutterstock.com
Obchodní války
To se ti nepovedlo, Ursulo. Spojené státy věděly, že je EU slabá. Teď to ví celý svět, míní expert
Evropská unie vyjednala s USA obchodní dohodu, která podle bruselských politiků údajně odvrátila mnohem tvrdší cla na evropské zboží. Podle některých expertů ale Evropa prostě jen přistoupila na podmínky, které jsou jednostranně výhodné pro USA.
redaktor
Kritika míří přímo na šéfku Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, která podle analytiků „ustoupila americkému nátlaku“. Výměnou za sliby stability totiž Evropa přislíbila nákupy amerických zbraní a energií.
USA stanovily jednotnou dovozní sazbu 15 procent na evropské zboží. EU se musí otevřít americkým vývozům a zavázala se k nákupu energie z USA za 750 miliard dolarů (16 bilionů korun) v období tří let a navýšení investic do USA o 600 miliard dolarů (necelých 13 bilionů korun). Oproti tomu na dovoz amerického zboží do EU nebude uvaleno žádné clo.
Evropská komise argumentuje, že vyjednané podmínky jsou lepší než sazby uvalené na jiné země, které k dohodám nedospěly.
Podle von der Leyenové je třeba při hodnocení vycházet také z toho, že původně měla začít od 1. srpna platit třicetiprocentní cla, jak americký prezident navrhl ve svém dopise, který dříve zaslal unijním představitelům.
Ale podle mnohých komentátorů Evropa zcela rezignovala na obranu svých ekonomických zájmů. „To je formát, který lze označit ze strany Evropské unie za kapitulaci,“ říká třeba Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank, v rozhovoru pro Hrot24.
Ke kritice se však přidávají další analytici, včetně těch, kteří jsou velmi úzce spojeni s bruselským děním a mají blízko k evropské „vládě“, a tedy i zdrojům informací.
Patří mezi ně Marc De Vos, spoluředitel bruselského institutu Itinera. Ten míní, že „Evropa se Trumpovi podvolila už potřetí“.
V komentáři pro respektovaný deník Financial Times připomíná, že nejdříve Unie slíbila stovky miliard do obrany v rámci NATO, poté přistoupila na společné financování zbraní pro Ukrajinu a nyní přichází „obchodní kapitulace“.
Podle De Vose Evropská unie „selhala jako největší multilateralista světa“ a nechala si od USA vnutit pravidla hry. Leyenová dokonce veřejně přijala narativ Donalda Trumpa, který obchodní vztahy vnímá jako hru s nulovým součtem, tedy že jeden vyhrává jen tehdy, když druhý prohrává.
V ekonomice to tak nefunguje, ale Trumpovi prostě nikdo na dostatečné úrovni nevzdoroval.
Hlavní problém Evropy je podle De Vose strukturální: nemá dostatečnou vojenskou sílu, chybí jí jednotný geopolitický hlas a státy EU stále více upřednostňují národní zájmy. Výsledkem je, že EU není schopna obchodní válku s USA ani vést, ani si ji dovolit.
Není to přitom jen obchod, který odhaluje slabost starého kontinentu. I v oblasti obrany a energetiky se evropské projekty tříští. Místo společné obranné unie Německo připravilo vlastní pětiletý plán ve výši přes 600 miliard eur (14,8 bilionu korun), ovšem ve stylu „Made for Germany“, nikoliv jako základ pro celoevropskou spolupráci.
Merz slibuje obrat. Německo sází na investice a reformy
Podobně dohoda Spojeného království a Německa či obnovení historického paktu Britů a Francouzů. Tedy partnerství, která posilují pozici daných zemí, ale nikoliv EU jako celku.
De Vos považuje aktuální dohodu EU a USA za selhání nejen politické, ale i psychologické. Evropa si podle něj nechává znovu a znovu dokazovat, že je závislá, rozdělená a slabá. Zatímco EU mluví o „strategické autonomii“, její kroky ukazují pravý opak.
„Evropská úleva je výsledkem bezmoci a její cena je ponížení,“ píše De Vos. Unie podle něj nemá prostředky, jak reagovat na trumpovský styl politiky, který míchá geopolitiku, ekonomickou sílu a osobní ego do jednoho balíčku.
Závěrem připomíná dva výroky otců zakladatelů Evropské unie: Jean Monnet tvrdil, že „Evropa bude ukována v krizích“, zatímco Paul-Henri Spaak upozorňoval, že „existují jen dva typy států v Evropě: malé státy, a malé státy, které si ještě neuvědomily, že jsou malé“.
Pokud má být evropské ponížení někdy překonáno, pak se podle De Vose musejí lídři Evropské unie konečně rozhodnout, kterou z těchto dvou vět si vezmou za svou.
