Alžírsko místo Ruska? EU mění strategii dodávek plynu
Shutterstock.com
Závislost Evropy na plynu nezmizela. Jen změnila dodavatele
Zatímco Brusel finišuje energetický rozvod s Ruskem, nový vztah s Afrikou naráží na nečekaně kluzký terén. Evropané hledají stabilní dodavatele plynu, ale výsledkem je zatím spíš série krátkodobých dohod než strategické partnerství.
šéfredaktor
Když v roce 2019 tvořil ruský plyn téměř polovinu unijního dovozu, málokdo si dokázal představit, jak rychle se mapa změní. Alžírsko se vyšvihlo na čelní místo mezi jižními dodavateli a EU podepsala memoranda s Egyptem i Izraelem. Jenže transformační euforie rychle vystřídalo vystřízlivění.
„EU přecenila, jak rychle její partneři dokážou navýšit dodávky,“ varuje Ugnė Keliauskaitė z Bruegelu. Egyptské LNG vývozy se propadly o 79 %, v Alžírsku plyn mizí v domácí spotřebě. Transmed do Itálie jede hluboko pod kapacitu – ne kvůli výrobě, ale kvůli slabé evropské poptávce.
Ekologické nároky, obchodní realita
Evropské požadavky jsou jasné: čistší plyn, méně emisí metanu, přechod na obnovitelné zdroje. Jenže africké země sotva stíhají držet krok. „EU nasadila bič, ale zapomněla na mrkev,“ shrnuje Alberto Rizzi z ECFR. Přísná pravidla bez odpovídající podpory ohrožují právě ty partnery, na které se Brusel chce spolehnout.
Investice typu TaqatHy+ jsou krok správným směrem, ale zatím příliš malé na to, aby vyvážily krátkodobé nákupy levnějšího LNG z USA. A co víc – země jako Turecko nebo Čína už dnes konkurují EU o alžírský plyn.
Unie ve stínu bilaterálních dohod
Strategii EU podkopává i její roztříštěnost. Každý stát si vyjednává vlastní podmínky, zatímco regionální integrace zůstává nedosažená. Diplomatické napětí mezi Alžírskem a Marokem se promítá do zablokovaných plynovodů, a Brusel pouze přihlíží.
„Bez politické odvahy a hlubší spolupráce hrozí, že Evropa zopakuje stejnou chybu jako s Ruskem,“ varuje Rizzi. Stabilní energetické partnerství není jen o objemu dodávek – je to závazek ke společné budoucnosti.
