Čína má, co se týče některých strategických surovin, prakticky světový monopol. USA se to teď snaží dohnat
Photo Agency / noamgalai / Shutterstock.com
Na vedlejší koleji
Američané se přetahují s Číňany o vzácné kovy, doplatí na to bezvýznamná Evropa
Zatímco Spojené státy a Čína vedou čím dál ostřejší technologický souboj, Evropa se ocitá v roli vedlejšího hráče. Pokud nezačne být iniciativnější a obecně aktivnější, nedopadne to dobře. Varuje před tím Misha Glenny, šéf vídeňského think-tanku Institute for Human Sciences.
vlb
Starý vzorec geopolitické rivality mezi Východem a Západem se opakuje – jen tentokrát se nebojuje o zbraně, ale o mikročipy, umělou inteligenci a vzácné zeminy, bez nichž moderní průmysl nefunguje, píše Glenn ve velmi ostrém komentáři pro deník Financial Times.
Glenny připomíná, že i v dobách studené války se Spojené státy snažily zamezit přístupu Sovětského svazu k vyspělým technologiím. Tento postoj se stal klíčovou součástí západní strategie až do 80. let a přispěl k technologické převaze, která urychlila pád sovětského bloku.
Dnešní Washington používá stejnou logiku vůči Pekingu – omezil vývoz vyspělých čipů a technologií pro jejich výrobu. Jenže tentokrát má soupeř, na rozdíl od Moskvy, možnost odpovědět.
Peking minulý týden oznámil rozšíření exportních kontrol na 12 z 17 prvků vzácných zemin, které jsou nepostradatelné pro výrobu čipů, elektromobilů či zbraní. Oficiálně tím chrání národní bezpečnost.
Jak Glenny upozorňuje, vzácné zeminy nejsou žádnou drobností světového obchodu – „v prvním týdnu konfliktu mezi Íránem a Izraelem letos v červnu bylo odpáleno zhruba 800 raket, z nichž každá obsahovala dva až dvacet kilogramů vzácných prvků... během sedmi dnů se tak vypařilo až 16 tun těchto kovů“.
Podle Glennyho je hlavní slabinou Evropy její dvojí závislost – na amerických digitálních službách a na čínské kontrole zpracování surovin. To z ní dělá kontinent „vysoce zranitelný vůči vnějším tlakům“. Evropu před riziky upozorňoval již dříve, také v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.
Zatímco Spojené státy znovu budují domácí těžbu vzácných kovů a posilují vazby s producenty lithia v Jižní Americe, Evropská unie zůstává pozadu.
Přestože má vlastní strategii pro kritické suroviny, projekty na jejich těžbu a zpracování narážejí na odpor ekologických organizací.
Oproti tomu Čína si během posledních tří desetiletí vybudovala téměř úplnou kontrolu nad zpracováním 54 klíčových surovin, které americký geologický úřad označuje za strategické.
Peking tak posílil svůj vliv v oblastech, které jsou zásadní pro přechod na zelenou ekonomiku – od solární energie a větrných turbín po baterie pro elektromobily.
Evropa se podle autora dostala do situace, kdy nemá pod kontrolou ani své digitální technologie, ani přístup k potřebným surovinám.
„Evropská investice do klíčových high-tech odvětví je směšná ve srovnání s biliony dolarů a jüanů, které do nich vkládají Spojené státy a Čína,“ upozorňuje.
Pokud se Evropské unii nepodaří rychle zmobilizovat členské státy a investice, „EU skončí jako trvalý prosebník vůči Číně, Spojeným státům – nebo oběma najednou“. To nejsou dobré vyhlídky.
