Když vám dojdou magnety, nefunguje ani armáda
Shutterstock.com
Surovinová válka o budoucnost: Trump, Xi a australské doly
Jedním tahem pera proměnila Čína obchodní válku v geopolitický šach. A Spojené státy najednou tahají za kratší konec.
šéfredaktor
Války se dnes nevedou jen tanky. V éře baterií, dronů a mikročipů stačí sedm nenápadných prvků k tomu, aby se ohnula kolena nejmocnější ekonomiky světa. Samarium, gadolinium, thorium, dysprosium, ruthenium, scandium a yttrium – jména jak z chemické pohádky, ale účinky velmi reálné. Čína si to uvědomila dřív než ostatní. A 1. prosince otočí kohoutek. Nejen Spojené státy, ale celý Západ se tak ocitne bez přístupu k zásadním surovinám, které pohání tisíce zbraňových systémů, elektromobilů a klíčových technologií.
„Vzácné zeminy jsou kritickým bodem, kde se potkává geopolitika s průmyslovou křehkostí,“ varuje Gracelin Baskaran z Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS). Připomíná, že bez Austrálie není cesta, jak tuto situaci ustát. Austrálie je totiž jedním z mála hráčů, který má v ruce to, co Trump a jeho spojenci zoufale potřebují.
Ekonomický Pearl Harbor
Čína ovládá zhruba 70 % světové těžby vzácných zemin, 90 % jejich zpracování a stejný podíl na výrobě permanentních magnetů. Přeloženo: 80 000 komponentů napříč 2 000 zbraňovými systémy USA, včetně 92 % systémů amerického námořnictva, stojí a padá s čínskými dodávkami. Stačí decimetr čtvereční v radaru stíhačky F-35 nebo magnet v servomotoru Tesly – a vše se zastaví.
Indický analytik Rahul Pandey shrnuje realitu bez obalu: „Zpomalení výroby, narušené řetězce, cenové skoky – to vše už probíhá. Zbraně se neprodukují, auta se nevyrábějí.“ A právě zde vstupuje do hry Austrálie. Země s 89 průzkumnými projekty na vzácné zeminy, téměř polovinou globální kapacity průzkumu a se statusem „domácího dodavatele“ pro Spojené státy. Když prezident Trump 20. října usedne ke stolu s australským premiérem Albanesem, nebude to jen o spojenectví. Bude to o přežití.
Poker, ve kterém Čína drží eso
Trump ve svém stylu rozdal cla, nazval je „Den osvobození“ a čekal, že Čína sklopí uši. Místo toho přišel čínský protiúder – přerušení dodávek vzácných zemin a regulace vývozu technologií s vojenským přesahem. A přidala se i hrozba, že každý vývoz obsahující byť jen 0,1 % čínského prvku bude schvalovat komunistická strana. Profesor Graham Allison z Harvardu shrnuje Trumpovu pozici suše: „Než začal pokrový souboj s Pekingem, měl se zeptat, kdo drží všechny trumfy. Odpověď? Čína.“
Trump se sice kasá na své síti Truth Social, že má pro každý čínský prvek dva americké, ale realita je jiná. USA zaspaly. Čína mezitím ovládla výrobu, rafinaci i finální zpracování. Už v roce 2020 Xi Ťin-pching mluvil o potřebě „zpřísnit závislost mezinárodních produkčních řetězců na Číně“ – a teď ty řetězce zavírá do zlaté klece.
Trumpovy tahy podle čínské učebnice
Americký prezident se teď snaží dohnat ztrátu. Nabízí firmám štědré dotace na těžbu vzácných zemin, Pentagon předem vykupuje celou produkci za prémiové ceny. Jenže ne všechno se dá najít na americké půdě. A tady se znovu ukazuje klíčová role Austrálie. Má 44 z 55 kritických prvků identifikovaných americkým ministerstvem energetiky. Má důvěryhodný regulační rámec. A má ochotu investovat.
Australský velvyslanec v USA Kevin Rudd otevřeně říká: „Abychom prokázali naši vůli, investujeme 18 miliard dolarů do zajištění těžby a projektů pro budoucnost.“ Pro Spojené státy to může být vstupenka ze závislosti. A pro Austrálii šance, jak se stát průmyslovým štítem Západu.
Krutá realita těžby
Vzácné zeminy nejsou vzácné proto, že by jich bylo málo. Jsou jen rozptýlené, těžko dostupné a drahé na těžbu. Často končí jako odpad při dobývání jiných surovin – mědi, uranu, železa. Jejich extrakce je energeticky náročná a ekologicky problematická. Právě to je důvod, proč se těžba přesunula do Číny, kde stát vlastní doly i průmysl a neptá se na ekologické následky.
„Těžba vzácných zemin se do západních byznys modelů nehodí – je špinavá, drahá a návratnost nejistá,“ říká Pandey. Jenže to se nyní mění. Co dříve bylo okrajové, se nyní stává strategickým. A surovinová soběstačnost se mění z ekologického tabu v otázku národní bezpečnosti.
Austrálie jako záchranný člun
V době, kdy evropské i americké zbrojovky zápasí s výpadky kvůli válce na Ukrajině, je čínská restrikce dalším hřebíčkem do rakve. „Západní obranný průmysl už teď nestíhá držet krok, zatímco Čína rozšiřuje produkci tempem pětkrát až šestkrát rychlejším,“ varuje Baskaran. A dodává: „Nové restrikce jen prohloubí propast. Austrálie je teď nezastupitelným spojencem.“
Vítězství v této válce nebude mít podobu obsazeného města ani zničené základny. Půjde o to, kdo bude schopen vyrobit víc radarů, satelitů a polovodičů. A kdo si dokáže zajistit jejich komponenty. V této partii si Austrálie přisedá ke stolu s nabitou rukou.
