Dlouhé fixace, a ještě k tomu nízké sazby u hypoték? Zapomeňte!

Banky reagují na vývoj omezením nabídky hypoték s delší fixací. Do jejich cen si navíc promítají tzv. opční prémii, tedy přirážku, která jim má kompenzovat ztráty vzniklé předčasným splácením hypoték.

Banky reagují na vývoj omezením nabídky hypoték s delší fixací. Do jejich cen si navíc promítají tzv. opční prémii, tedy přirážku, která jim má kompenzovat ztráty vzniklé předčasným splácením hypoték.

Celý článek
0

Třetí rok války: Ukrajina má k vítězství stále dál, na pomoc USA se spolehnout nemůže

Vojenské vítězství se Ukrajině vzdaluje, nyní se musí soustředit hlavně na obranu pozic, tvrdí západní vojenští experti.

Vojenské vítězství se Ukrajině vzdaluje, nyní se musí soustředit hlavně na obranu pozic, tvrdí západní vojenští experti.

Celý článek
0

Vzkaz Generaci Z: Přestaňte brečet a přijměte, že stres a úzkost jsou normální a patří k životu

Generace Z by měla přijmout skutečnost, že stres a úzkost v práci jsou normální součástí života. Prospěje jí to. „Měli bychom se občas cítit pod tlakem, je to zdravé,“ tvrdí profesorka psychologie z Columbia University Kathleen Pike. 

Generace Z by měla přijmout skutečnost, že stres a úzkost v práci jsou normální součástí života. Prospěje jí to. „Měli bychom se občas cítit pod tlakem, je to zdravé,“ tvrdí profesorka psychologie z Columbia University Kathleen Pike. 

Celý článek
0

Sociolog: Rozsah dalších protestů závisí na schopnosti vlády vyjednávat

Aktuální protesty nejsou ojedinělou akcí. Je zde jasná paralela s protesty proti Topolánkově a Nečasově vládě, říká v rozhovoru pro Hrot24 sociolog Jiří Navrátil z Masarykovy univerzity

Sociolog: Rozsah dalších protestů závisí na schopnosti vlády vyjednávat
Odborářský boss Josef Středula na demonstraci na Malostranském náměstí kritizoval přístup vlády k sociálnímu dialogu. Kabinet by se měl podle něj zamyslet nad tím, jak za dva roky zvládl sjednotit lidi proti sobě. | foto Michal Čížek

Po určité době máme za sebou větší akci, na jejíž organizaci se podílely odbory. Z vašich dat vyplývá, které sociální skupiny a typy zaměstnanců jsou více odborově organizované. Odpovídá tato struktura průběhu posledních protestů? 

Vzhledem k tomu, že nemáme data přímo o účastnících protestů, se to dá říci těžko. Ale z hlediska organizací, které protesty organizovaly, to skutečně odpovídá: šlo převážně o školské, univerzitní, „úřednické“ a lékařské odbory na straně jedné (včetně jednotlivých škol a fakult, kde odbory nejsou přítomny, a studentských iniciativ), a pak zejména o KOVO a odbory v průmyslu, obchodu nebo hasičské a policejní odbory na straně druhé.

Ve zprávě publikované na stránkách univerzity píšete o „vnitřní polarizaci“. Tímto pojmem se obvykle označuje určitá vzdálenost názorů a postojů. Platí to i odborech? Existují mezi takzvanými modrými límečky a vysokoškoláky takové rozdíly? Konkrétně v postojích vůči procesům, jako je globalizace. 

Polarizace je zde myšlena spíše jako odlišnost než konflikt. Nepochybně mezi sociálními skupinami, které se v odborech převážně organizují, existují velké ekonomické a kulturní rozdíly. Navenek jsou nicméně odbory v situacích, kdy existuje „společný nepřítel“, schopny tyto rozdíly překonat a soustředit se na dosažení svého cíle při vyjednávaní nebo protestu. 

Nutno podotknout, ze strategie českých odborů jsou typicky velmi mírné čili většinově mluvíme o dosažení určitého znění kolektivních smluv, zohlednění situace některých zaměstnaneckých skupin při jednání na tripartitě a podobně. Nezaznamenal jsem v poslední době velké spory mezi různými odborovými organizacemi z hlediska kladení konkrétních požadavků a vyjednávaní. To se mimochodem stalo před několika lety například v případě poštovních nebo železničních odborů. Šlo ale typicky o spory uvnitř sektorových odborových organizací, ne mezi různými odborovými svazy, nebo dokonce centrálami.

A můžeme vůbec vypozorovat nějakou souvislost mezi postoji odborově organizovaných zaměstnanců a jejich politickými postoji a volebním chováním?

Toto je cílem našeho dalšího výzkumu, konkrétní odpovědi tak tady ještě nemáme. Ale vzhledem k tomu, že s vyšším vzděláním (respektive se stoupajícím příjmem) se mění rovněž politické preference, lze tvrdit, že i politické preference členů českých odborů jsou velmi různorodé. 

Jaký podíl občanů podle vašich dat vnímá současnou ekonomickou a politickou situaci jako hrozbu? A dají se tito lidé nějak blíže popsat, vyprofilovat? 

Neznáme tato data o jednotlivcích, ale sledujeme strategie organizací: z dlouhodobého hlediska vidíme, že odbory koordinují velké protestní akce v době, kdy vnímají ekonomickou situaci jako prekérní a plánované strategie vlády jako ohrožující zájmy konkrétních skupin zaměstnanců. Je důležité uvést, že hrozba je zde definována ne jako objektivní faktor (například pokles HDP), ale jako sdílené přesvědčení o tom, že ekonomická situace je špatná nebo že vláda ohrožuje určitou sociální skupinu. 

Toto je výsledkem kolektivních procesů interpretace, kde hrají důležitou roli právě organizace. Občané/zaměstnanci se pak buď nechají, nebo nenechají o této hrozbě přesvědčit a podle toho dále jednají.

Kdo organizuje druhou polovinu socioekonomických protestů, když ne odbory? 

Socioekonomická témata jsou veřejně artikulovaná velkým množstvím aktérů. Nejde nutně o přímé ekonomické požadavky (růst mezd a podobně), ale například o studenty odmítající školné, pacienty bojující proti poplatkům ve zdravotnictví, protesty proti ochraně duševních práv, zájmové skupiny odmítající různé daně, iniciativy požadující více peněz na kulturu atd.

Dá se pondělní akce odborů považovat za ojedinělou, nebo by se Česko mělo připravit na pokračování? 

Z hlediska nedávné historie určitě nejde o ojedinělou akci, je zde jasná paralela s protesty proti Topolánkově nebo Nečasově vládě a jejich politice škrtů. Vše bude záležet na strategii vlády – pokud projeví zájem jednat a vyslyší alespoň některé požadavky odborů, je zde vysoká pravděpodobnost, že náš nečekají široké protestní akce, ale spíše ojedinělé protesty jednotlivých odborových organizací nebo skupin. 

V opačném případě lze očekávat utváření široké koalice odborů a dalších skupin, které budou své požadavky formulovat mimo půdu politických institucí.

Pokud sledujete trendy u nás a v jiných evropských zemích, kterým zemím či regionům se v tomto ohledu podobáme?

Pokud jde o nárůst odborových protestů, ty nyní zažívá třeba Spojené království. Společnou máme zejména snahu vlád o prosazení politiky škrtů v situaci, kdy je velká část společnosti ekonomicky poškozena následky pandemie covidu, rostoucími cenami energií a celkově vysokou inflací. 

Jinak lze obecně říci, že z dlouhodobého hlediska se socioekonomické protesty častěji objevují v těch zemích, kde jsou socioekonomická témata (daně, sociální politika, hospodářská politika) v hlavním politickém diskurzu, tedy typicky na půdě parlamentu, spíše upozaděna a politická elita se jim nevěnuje. To je například situace takzvaných kulturních válek, kdy se hlavními politickými tématy stávají hodnoty či otázky víry (homosexualita, náboženská víra, politika rodu a etnicity).

Jiří Navrátil (43)

  • Vystudoval sociologii a politologii na Fakultě sociálních věd Masarykovy univerzity v Brně. Momentálně je na této fakultě odborným asistentem. Působil rovněž na jiných fakultách a univerzitách.
  • Absolvoval řadu stáží a studijních pobytů na různých univerzitách v Evropě. Byl řešitelem několika národních i mezinárodních vědeckých grantů. 
  • Je členem ediční rady časopisu Securitas Imperii.
  • Odborně se zaměřuje na občanskou společnost, politický aktivismus, zájmové skupiny a politická a sociální hnutí.