Sociolog: Rozsah dalších protestů závisí na schopnosti vlády vyjednávat

Po určité době máme za sebou větší akci, na jejíž organizaci se podílely odbory. Z vašich dat vyplývá, které sociální skupiny a typy zaměstnanců jsou více odborově organizované. Odpovídá tato struktura průběhu posledních protestů? 

Vzhledem k tomu, že nemáme data přímo o účastnících protestů, se to dá říci těžko. Ale z hlediska organizací, které protesty organizovaly, to skutečně odpovídá: šlo převážně o školské, univerzitní, „úřednické“ a lékařské odbory na straně jedné (včetně jednotlivých škol a fakult, kde odbory nejsou přítomny, a studentských iniciativ), a pak zejména o KOVO a odbory v průmyslu, obchodu nebo hasičské a policejní odbory na straně druhé.

Ve zprávě publikované na stránkách univerzity píšete o „vnitřní polarizaci“. Tímto pojmem se obvykle označuje určitá vzdálenost názorů a postojů. Platí to i odborech? Existují mezi takzvanými modrými límečky a vysokoškoláky takové rozdíly? Konkrétně v postojích vůči procesům, jako je globalizace. 

Polarizace je zde myšlena spíše jako odlišnost než konflikt. Nepochybně mezi sociálními skupinami, které se v odborech převážně organizují, existují velké ekonomické a kulturní rozdíly. Navenek jsou nicméně odbory v situacích, kdy existuje „společný nepřítel“, schopny tyto rozdíly překonat a soustředit se na dosažení svého cíle při vyjednávaní nebo protestu. 

Nutno podotknout, ze strategie českých odborů jsou typicky velmi mírné čili většinově mluvíme o dosažení určitého znění kolektivních smluv, zohlednění situace některých zaměstnaneckých skupin při jednání na tripartitě a podobně. Nezaznamenal jsem v poslední době velké spory mezi různými odborovými organizacemi z hlediska kladení konkrétních požadavků a vyjednávaní. To se mimochodem stalo před několika lety například v případě poštovních nebo železničních odborů. Šlo ale typicky o spory uvnitř sektorových odborových organizací, ne mezi různými odborovými svazy, nebo dokonce centrálami.

Bezstarostná jízda prezidenta: v týdnu stávek testuje motorku

Máme za sebou stávku učitelů, stále hrozící stávku lékařů a jako bonus přišla data o tom, jak se nám zvýší ceny za energie. Prezidentův výrazný komentář bohužel chybí.

Máme za sebou stávku učitelů, stále hrozící stávku lékařů a jako bonus přišla data o tom, jak se nám zvýší ceny za energie. Prezidentův výrazný komentář bohužel chybí.

A můžeme vůbec vypozorovat nějakou souvislost mezi postoji odborově organizovaných zaměstnanců a jejich politickými postoji a volebním chováním?

Toto je cílem našeho dalšího výzkumu, konkrétní odpovědi tak tady ještě nemáme. Ale vzhledem k tomu, že s vyšším vzděláním (respektive se stoupajícím příjmem) se mění rovněž politické preference, lze tvrdit, že i politické preference členů českých odborů jsou velmi různorodé. 

Jaký podíl občanů podle vašich dat vnímá současnou ekonomickou a politickou situaci jako hrozbu? A dají se tito lidé nějak blíže popsat, vyprofilovat? 

Neznáme tato data o jednotlivcích, ale sledujeme strategie organizací: z dlouhodobého hlediska vidíme, že odbory koordinují velké protestní akce v době, kdy vnímají ekonomickou situaci jako prekérní a plánované strategie vlády jako ohrožující zájmy konkrétních skupin zaměstnanců. Je důležité uvést, že hrozba je zde definována ne jako objektivní faktor (například pokles HDP), ale jako sdílené přesvědčení o tom, že ekonomická situace je špatná nebo že vláda ohrožuje určitou sociální skupinu. 

Toto je výsledkem kolektivních procesů interpretace, kde hrají důležitou roli právě organizace. Občané/zaměstnanci se pak buď nechají, nebo nenechají o této hrozbě přesvědčit a podle toho dále jednají.

Kdo organizuje druhou polovinu socioekonomických protestů, když ne odbory? 

Socioekonomická témata jsou veřejně artikulovaná velkým množstvím aktérů. Nejde nutně o přímé ekonomické požadavky (růst mezd a podobně), ale například o studenty odmítající školné, pacienty bojující proti poplatkům ve zdravotnictví, protesty proti ochraně duševních práv, zájmové skupiny odmítající různé daně, iniciativy požadující více peněz na kulturu atd.

Vláda ustoupila učitelům. Fiala ukázal, že už neumí ani škrtat

Další „vyměknutí“ vlády. Ministerstvo vyšlo školám vstříc a oproti původním plánům výrazně snížilo počet hodin, které jim nebude proplácet.

Další „vyměknutí“ vlády. Ministerstvo vyšlo školám vstříc a oproti původním plánům výrazně snížilo počet hodin, které jim nebude proplácet.

Dá se pondělní akce odborů považovat za ojedinělou, nebo by se Česko mělo připravit na pokračování? 

Z hlediska nedávné historie určitě nejde o ojedinělou akci, je zde jasná paralela s protesty proti Topolánkově nebo Nečasově vládě a jejich politice škrtů. Vše bude záležet na strategii vlády – pokud projeví zájem jednat a vyslyší alespoň některé požadavky odborů, je zde vysoká pravděpodobnost, že náš nečekají široké protestní akce, ale spíše ojedinělé protesty jednotlivých odborových organizací nebo skupin. 

V opačném případě lze očekávat utváření široké koalice odborů a dalších skupin, které budou své požadavky formulovat mimo půdu politických institucí.

Pokud sledujete trendy u nás a v jiných evropských zemích, kterým zemím či regionům se v tomto ohledu podobáme?

Pokud jde o nárůst odborových protestů, ty nyní zažívá třeba Spojené království. Společnou máme zejména snahu vlád o prosazení politiky škrtů v situaci, kdy je velká část společnosti ekonomicky poškozena následky pandemie covidu, rostoucími cenami energií a celkově vysokou inflací. 

Jinak lze obecně říci, že z dlouhodobého hlediska se socioekonomické protesty častěji objevují v těch zemích, kde jsou socioekonomická témata (daně, sociální politika, hospodářská politika) v hlavním politickém diskurzu, tedy typicky na půdě parlamentu, spíše upozaděna a politická elita se jim nevěnuje. To je například situace takzvaných kulturních válek, kdy se hlavními politickými tématy stávají hodnoty či otázky víry (homosexualita, náboženská víra, politika rodu a etnicity).

Stávky nestávky, vláda musí jediné – řezat rychle a hluboko

Sociální citlivost a vyhýbání se reformám popularitu nepřinesou. Školství a zdravotnictví potřebují zásadní reformu. Politici by měli najít odvahu.

Sociální citlivost a vyhýbání se reformám popularitu nepřinesou. Školství a zdravotnictví potřebují zásadní reformu. Politici by měli najít odvahu.