Čína ovládá asi 80 procent světových dodávek bismutu
Shutterstock.com
Strategické suroviny
Západ má další bolest hlavy. Čína škrtí vývoz kriticky důležitého bismutu, jeho ceny raketově vzrostly
Současný dramatický nárůst cen bismutu odhaluje slabiny mezinárodního trhu s klíčovými surovinami. Zároveň nutí západní ekonomiky přehodnotit strategie zásobování a hledat alternativy k dosavadnímu spoléhání na Čínu.
editor
Zatímco většina lidí zná bismut možná tak z křížovek, v průmyslu je to strategicky důležitý kov. Používá se při výrobě elektroniky, přesných optických zařízení, nízkotavitelných slitin (například v hasicích systémech) nebo ve farmaceutickém průmyslu. A právě teď se z něj stává další geopolitická zbraň – podobně jako tomu bylo u lithia nebo vzácných zemin.
Začátkem letošního roku uvalila Čína přísná vývozní omezení na pět klíčových kovů včetně bismutu. Výsledkem byl kolaps globálních dodávek: vývoz tohoto prvku z Číny se meziročně propadl o více než 93 procent. Upozornil na to web Oilprice.com.
Ceny okamžitě vystřelily – z původních šesti dolarů za libru až na 55 dolarů v USA a 40 dolarů v Evropě. Ačkoliv od té doby ceny mírně klesly (v Evropě aktuálně okolo 17,50 dolaru za libru), stále jsou několikanásobně výš než před omezeními.
Problém je, že Čína má v rukou naprostou většinu světového trhu. Kontroluje asi 80 procent světových dodávek bismutu, což jí dává obrovskou vyjednávací sílu. Například Spojené státy ukončily vlastní produkci bismutu už v roce 1997, takže jsou na dovozu zcela závislé.
Současná situace ukazuje, jak křehké jsou dodavatelské řetězce, pokud se příliš spoléhají na jedinou zemi. Dlouho převládal ekonomický názor, že nezáleží na tom, kde se suroviny těží – hlavní je, aby to bylo co nejefektivnější. Tento přístup však selhává ve chvíli, kdy se z obchodních partnerů stanou političtí rivalové.
Evropa stvořila byrokratické monstrum. Musíme ihned jednat, jinak se staneme kořistí
Tato realita se netýká jen bismutu. V posledních letech se zvyšuje napětí i kolem jiných klíčových materiálů – od lithia po antimon.
Veřejnost si toho možná nevšimne hned, ale výrobci elektroniky, zdravotnického vybavení nebo automobilů už dobře vědí, co tyto výpadky znamenají: riziko zpomalení výroby, vyšší náklady, a nakonec i dražší koncové produkty.
Z geopolitického hlediska je bismut jen dalším střípkem v rychle se měnící mozaice světového obchodu. Západní státy už zdaleka nemohou počítat s tím, že globalizace bude fungovat podle starých pravidel. O to víc se začíná mluvit o „nearshoringu“ (přesunu výroby blíž domů), diverzifikaci zdrojů a obnově domácí těžby i výroby.
Ačkoliv Washington nedávno oznámil „vágní dohodu“ o uvolnění obchodních napětí s Čínou, její detaily zatím nikdo nezná. Co ale zůstává jisté, je to, že Čína má v rukou páku, kterou může kdykoliv znovu použít. A jak ukazují předchozí kroky – také toho není váhavá využít.
