Výhodou společností velikosti Microsoftu je, že mají dobře popsaný kariérní řád
katuSka / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Kariéra
Žena byla v Microsoftu povýšena čtyřikrát za pět let. Teď radí, co je klíčem k úspěchu
Seniorní softwarová inženýrka Ritvika Nagula nastoupila do Microsoftu v dubnu 2019 jako čerstvá absolventka. Zpočátku věřila, že poctivá práce sama o sobě k postupu stačí. Rychle ale zjistila, že k vyšší pozici i platu je potřeba víc než jen dobře odvedené úkoly.
redaktor
„Byla jsem hodná a myslela jsem si, že když budu odevzdávat kvalitní výsledky, povýšení přijde samo,“ řekla v rozhovoru pro Business Insider. Postupně ale pochopila, že stejně důležité je umět komunikovat a aktivně pracovat se svým manažerem.
První rok ve firmě zvolila pasivní přístup a se šéfem neprobírala své kariérní cíle. Vedení nabylo dojmu, že ambice nemá, a do prestižnějších projektů ji nezařazovalo. Po změně strategie se ale její kariéra rozjela a během pěti let byla povýšena hned čtyřikrát.
Dnes má s nadřízeným pravidelné dvoutýdenní schůzky a alespoň jednou měsíčně se ptá: „Co dělám dobře? Co bych měla zlepšit? Přehlížím něco, na čem bych měla zapracovat?“
Díky tomu dostává okamžitou zpětnou vazbu a má čas reagovat, místo aby zjišťovala nedostatky až při pololetním hodnocení.
Klíčové je podle Nagulové znát přesně, co firma a tým očekávají od vaší současné role i od pozice, o kterou usilujete. V Microsoftu pomáhá interní „role library“ – databáze s detailním popisem požadovaných dovedností a odpovědností na každé úrovni. „Pak už jen hledáte, jaké máte mezery, a mluvíte o tom s manažerem a mentory,“ vysvětluje.
Když chtěla postoupit na seniorní pozici, věděla, že musí dodat projekt „od A do Z“ – od návrhu přes implementaci a monitoring až po nasazení s minimem chyb.
Cíl sdílela se svým manažerem a aktivně vyhledávala příležitosti, které by jí takovou zkušenost přinesly. „Dala jsem mu tím najevo, že chci dělat víc, než se ode mě očekává,“ dodává.
Podle ní povýšení není jen o plnění zadané práce. Rozhoduje i iniciativa, převzetí odpovědnosti a schopnost vyhledávat úkoly s vysokým dopadem, které jsou v souladu s cíli týmu i celé společnosti.
„Když je nová příležitost, manažer si vzpomene, že jsem se o ni zajímala. To vás dostane k projektům, které vás posunou dál,“ shrnuje.
Naopak mladí lidé, kteří po škole čekají, až jim někdo přidělí důležité úkoly, a postupně propadají beznaději, se možná nikam neposunou. Manažeři si nevšimnou těch, kdo jsou neviditelní a bez energie. Příležitost pak dostanou jiní – častěji ti aktivnější.
