Politický thriller režiséra Oliviera Assayase přichází do českých kin 26. února v distribuci společnosti Bioscop – téměř přesně čtyři roky po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Načasování působí až znepokojivě přesně.

Film se vrací do devadesátých let – do chaosu po rozpadu Sovětského svazu – a sleduje, jak se z neviditelného muže z tajných služeb stává vládce země. Ne skrze jeden zásadní zlom, ale sérii drobných rozhodnutí, kompromisů a manipulací.

Hlavní postavou není sám ruský prezident, ale Vadim Baranov, kterého ztvárňuje Paul Dano (Až na krev, 12 let v řetězech, Batman) jako brilantního pozorovatele světa, který z televizního prostředí skončí až v samotném srdci politické moci.

Baranov se stává „spin doktorem“ mladého Vladimira Putina v podání Judea Lawa (Talentovaný pan Ripley, Nepřítel před branami, Sherlock Holmes).

Učí ho mluvit k lidem, vytvářet svůj obraz, a jak pracovat s emocemi. Učí ho, že pravda není pevná hodnota, ale nástroj.

Film rámuje vyprávění skrze amerického novináře, kterého ztvárnil Jeffrey Wright (Casino Royale, Den zrady, Americká fikce).

Od nedostatku k přebytkuOd nedostatku k přebytku

Ruská nafta je zpátky ve hře: exporty prudce rostou a tlačí ceny dolů

Ten v roce 2019 přijíždí na Baranovovu daču, kde mu muž přezdívaný „nový Rasputin“ po patnácti letech mlčení poprvé vypráví, jak pomáhal stavět režim.

V jeho vzpomínkách se míhají klíčové momenty moderních ruských dějin: druhá čečenská válka, potopení ponorky Kursk, monopolizace moci a zásahy do zahraniční politiky.

Baranov je fiktivní postava. Jeho předobraz je však velmi reálný. Jmenuje se Vladislav Surkov. BBC o něm mluví jako o „nejmocnějším muži, o kterém jste nikdy neslyšeli“.

V Kremlu mu říkali Rasputin, Šedý kardinál nebo Loutkář. Je architektem pojmu „suverénní demokracie“ – systému, který zachovává iluzi volby, ale vždy vede ke stejnému výsledku.

Chápe politiku jako divadlo. Vystudoval herectví, poslouchal Tupaca, recitoval Ginsberga a mluvil o světě, kde „nic není pravda a existují jen alternativní pravdy“. Ovládal provládní strany i opozici, média i jejich imitace, stát i jeho stíny.

Film neukazuje Putina jako démona, ale ani jako karikaturu. Jude Law ho hraje zdrženlivě, téměř nenápadně. Skutečná moc se zde nerodí v patetických gestech, ale v tichých chvílích, v rozhovorech, v záblescích reality. „Nešlo o imitaci, ale o hledání pravdy v rámci vyprávění,“ vysvětluje herec.

Původní román Giuliana da Empoliho vznikl ještě před ruskou invazí na Ukrajinu a měl větší prostor pro pochopení postav. Film je tvrdší.

„K Baranovovi jsme byli záměrně méně shovívaví, protože svět se mezitím změnil,“ říká režisér. Čaroděj z Kremlu tak nepůsobí jako rekonstrukce minulosti, ale jako komentář přítomnosti.

Největší síla filmu neleží v geopolitice, ale v detailu. V tom, jak se z intelektuální hry stává spoluúčast. Paul Dano vytváří Baranova jako člověka, který si dlouho myslí, že jen pozoruje. Že jen hraje.

Postupně však zjišťuje, že každé slovo má důsledky. Alicia Vikander jako Ksenija mu připomíná, že existuje svět mimo Kreml. Svět, který nelze režírovat.

Čaroděj z Kremlu není film o Rusku. Je to film o mechanismech, které dnes fungují všude. O moci, která se nerodí z ideologie, ale z obrazu.

O světě, kde realita není dána, ale je vyráběna. A o tom, že mezi televizním studiem a palácem už dávno nevede žádná zeď.

Nemovitosti celebritNemovitosti celebrit

„Naši bratři nám budou chybět.“ Šéf Palantiru Alex Karp zaplatil rekordních 120 milionů dolarů za klášter v Coloradu