Celkové emise ve světě dál rostou
Shutterstock.com
Udržitelnost
Zelené investice nestačí. Emise CO₂ překonaly historické maximum
Ani rekordní rozmach obnovitelných zdrojů energie nezabránil růstu globálních emisí. V roce 2024 dosáhly nové nejvyšší hranice, přestože státy i firmy slibují snižování uhlíkové stopy.
editor
V závěru června zveřejnil britský Energy Institute každoroční přehled světové energetiky. Zpráva s názvem Statistical Review of World Energy 2025 přináší alarmující zjištění – globální uhlíkové emise dosáhly v roce 2024 nové rekordní hodnoty 40,8 miliardy tun CO₂ ekvivalentu.
To představuje nárůst o půl miliardy tun oproti předchozímu roku, přestože svět investuje do obnovitelných zdrojů více než kdykoli v minulosti a většina hlavních ekonomik se zavázala ke snižování emisí. Upozorňuje na to specializovaný web Oilprice.com.
Zpráva zahrnuje nejen samotný oxid uhličitý, ale i emise z flérování (spalování plynu při jeho těžbě – pozn. red.), průmyslových procesů a také metan, který je přepočítáván na CO₂ ekvivalent.
Metan má výrazně vyšší oteplovací potenciál než oxid uhličitý, a tak jeho zahrnutí poskytuje komplexnější pohled na dopady lidské činnosti na atmosféru. Do výpočtů naopak nejsou zahrnuty změny využití půdy, jako například odlesňování.
Navzdory rekordnímu tempu výstavby solárních a větrných elektráren celkové emise dál rostou. Od roku 2021 se trend nezměnil a každoročně vzrostly o téměř jedno procento. Zpráva tedy ukazuje, že i když se čisté zdroje energie rozšiřují, nestačí to k pokrytí rostoucí poptávky po energii.
Tři největší producenti emisí na světě – Čína, Spojené státy a Indie – dohromady generují více než polovinu veškerého globálního znečištění. Vývoj emisí však nelze házet do jednoho pytle.
Spojené státy se mohou pochlubit tím, že jejich emise v roce 2024 byly nižší než v roce 1990, a to navzdory tomu, že jejich populace od té doby vzrostla o 37 procent. V poslední dekádě USA snižovaly emise průměrně o jedno procento ročně, píše web Oilprice.com.
Od roku 2000 klesly americké emise o 913 milionů tun CO₂, což je největší pokles ze všech zemí. Největší zásluhu na tom má přechod z uhlí na levnější zemní plyn díky tzv. břidlicové revoluci a masivní rozvoj obnovitelných zdrojů, zejména větrné a solární energie.
Amerika sedí na pokladu za miliardy. Uhelný popílek ukrývá vzácné kovy pro baterie i soláry
Na opačném konci spektra stojí Čína, která od roku 1990 své emise zpětinásobila. Jen od roku 2000 vzrostly o 8,8 miliardy tun. V roce 2024 tak asijská komunistická velmoc vypustila přibližně 12,5 miliardy tun CO₂, což představuje téměř 31 procent globálních emisí.
Paradoxem je, že země zároveň světově vede v rozvoji větrné a solární energie. Přesto zůstává největším spotřebitelem uhlí, což dokazuje, že obnovitelné zdroje v Číně zatím spíše doplňují stávající systém, než aby nahrazovaly fosilní paliva.
Také Indie během posledních tří dekád zpětinásobila své emise. Od roku 2000 přibylo 2,2 miliardy tun, což je druhý největší absolutní nárůst po Číně.
V roce 2024 tak Indie vypustila 3,3 miliardy tun CO₂, což představuje meziroční nárůst o 24 procent během poslední dekády.
Růst emisí v Indii přímo souvisí s ekonomickým rozvojem. Jak se miliony lidí dostávají z chudoby do střední třídy, roste i spotřeba energie – a ta je stále z většiny zajišťována fosilními palivy.
Při pohledu na regionální data vychází najevo hlubší nerovnováha. V Africe stouply emise za posledních deset let o 25 procent.
V zemích Blízkého východu o 15 procent a v oblasti Asie a Pacifiku o více než devět procent. I Latinská Amerika, která je v debatách o klimatu často opomíjena, zaznamenala růst o 9,3 procenta.
Naproti tomu Evropa a Severní Amerika vykázaly pokles. Emise v Evropské unii v roce 2024 činily 3,7 miliardy tun CO₂, což znamená pokles o 15 procent za poslední dekádu.
Největší zásluhu na tom mají státy jako Německo a Velká Británie, kde pomohla kombinace vládních politik, přechodu na elektromobilitu a zvyšování energetické účinnosti.
Tento pozitivní vývoj však není rovnoměrný. Ve východní a jižní Evropě emise stagnují nebo dokonce rostou. Ekonomický tlak v některých zemích zpomalil plánovaný odchod od uhlí.
Ukazuje se, že i když je Evropa vnímána jako lídr v oblasti klimatické politiky, dosažení jednotného postupu napříč různorodým blokem zůstává složité.
Zpráva dále upozorňuje, že růst emisí nelze jednoduše svést na nedostatečné tempo rozvoje obnovitelných zdrojů. Problém spočívá v tom, že čistá energie zatím není schopná nahradit fosilní paliva v rozsahu, který by umožnil celkové snížení emisí.
V praxi to znamená, že svět sice přidává kapacity solárních a větrných elektráren, ale současně dál spaluje uhlí, plyn a ropu. Zelená energie tak zatím pokrývá růst poptávky, nikoliv stávající spotřebu fosilních paliv.
Dokud nedojde k výraznému utlumení fosilních zdrojů nebo neustane globální růst poptávky po energii, emise pravděpodobně dál porostou. Právě to je hlavní poselství letošní zprávy Energy Institute.
Globální energetická transformace sice pokračuje, ale její tempo zatím nestačí na to, aby klimatickou krizi reálně zbrzdila.
