Poklady ukryté v popílku (ilustrační foto)
Shutterstock.com
Konec závislosti na Číně?
Amerika sedí na pokladu za miliardy. Uhelný popílek ukrývá vzácné kovy pro baterie i soláry
Spojené státy mají na dosah ukrytý zlatý důl, jen o tom dosud pořádně nevěděly. Popílek z uhlí, který se desítky let ukládal na skládkách a v odkalištích, totiž obsahuje miliony tun kovů vzácných zemin. Tyto kritické suroviny jsou klíčové pro výrobu baterií, solárních panelů i magnetů, ale i pro snížení nebezpečné závislosti na Číně.
editor
Miliony tun uhelného popílku leží po celé Americe – v odkalištích, na skládkách nebo jako nechtěný odpad ze spaloven. Jenže podle nového výzkumu University of Texas v Austinu by tento popílek mohl ukrývat až 11 milionů tun kovů vzácných zemin, jako je neodym, praseodym, yttrium či dysprosium. Ty jsou zásadní pro výrobu baterií, větrných turbín, solárních panelů nebo elektroniky.
Zjištění přichází v době, kdy Spojené státy hledají cesty, jak snížit svou závislost na Číně, která ovládá více než 80 procent celosvětového trhu se vzácnými zeminami a téměř kompletně kontroluje rafinační kapacity od suroviny po hotový kov. Pokud jsou výpočty přesné, může být hodnota amerických zásob ukrytých v popílku až 8,4 miliardy dolarů, píše web Oilprice.com.
„Je to klasický příběh, který by se dal popsat jako ,poklad z odpadu’,“ říká profesorka Bridget Scanlonová, spoluautorka studie. „Snažíme se uzavřít cyklus – využít to, co jsme dříve odhazovali, a přitom snížit ekologické dopady.“
Největší potenciál má uhelný prach z Appalačského pohoří, kde je průměrná koncentrace prvků vzácných zemin 431 mg/kg. Jenže extrakce není jednoduchá – pouze 30 procent těchto prvků lze snadno získat.
Naopak v popílku z Powder River Basin, což je oblast v jihovýchodní Montaně a severovýchodním Wyomingu, je sice koncentrace nižší (264 mg/kg), ale extrakční výtěžnost je až 70 procent, což může být ekonomicky výhodnější.
Z USA se v posledních letech stala země plně závislá na dovozu: v roce 2018 dovážela téměř sto procent všech kovů vzácných zemin, z toho 80 procent z Číny.
Ještě hůře jsou na tom Spojené státy u 14 dalších kritických surovin, kde zcela spoléhají na zahraniční dodavatele. Právě proto má popílek takový strategický význam.
Zásadní výhodou jeho využití je i to, že není potřeba otevírat nové doly. Suroviny už jsou vytěžené a leží v odpadu – stačí je jen efektivně oddělit.
Podle Sarmy Pisupatiho z Penn State je možné navrhnout úpravny tak, aby „odstraňovaly staré ekologické škody a zároveň poskytly to, co země nutně potřebuje pro svou bezpečnost“.
Americké ministerstvo energetiky i několik univerzit nyní zkoumají možnosti, jak popílek využít jako domácí zdroj surovin a zároveň vyčistit desítky let stará úložiště, která často představují ekologickou zátěž.
Jak shrnuje zpráva z University of Texas v Austinu: „Popílek sice obsahuje méně těchto prvků než klasické rudy, ale je ho k dispozici dostatek a je přístupný za levno.“
V době, kdy se geopolitické napětí stupňuje a ceny kritických kovů rostou, může jít o zásadní krok k surovinové nezávislosti Západu.
