Dnes již bývalý ministr průmyslu Jozef Síkela
Shutterstock.com
Kde vezmeme elektřinu až skončí uhelky? Síkelovu „brnkačku“ zaplatíme všichni
Zatímco vláda mluví o energetické bezpečnosti, na obzoru je reálná hrozba výpadku elektřiny, varuje v komentáři Pavel Páral.
hlavní komentátor
Vláda Petra Fialy se před volbami často chlubí svou péčí o energetickou bezpečnost země. Myslí tím obvykle dokončení tendru na stavbu nových jaderných bloků v Dukovanech, posílení ropovodu TAL, který umožňuje nahradit dovoz ruské ropy, či zvládnutý přechod z ruských plynovodů na LNG dovážené ze západních terminálů.
To vše je pozitivní. Jenže bezprostředním rizikem pro onu energetickou bezpečnost je vyřešení otázky, kde vezmeme elektřinu v nejbližších letech, kdy se kvůli ceně emisních povolenek stane provoz uhelných elektráren ztrátovým a jejich vlastníci je začnou odstavovat z provozu.
Náhrada v podobě velkých paroplynových elektráren stále vázne, protože chybí legislativní zakotvení dotací, bez nichž se tyto elektrárny nepohnou. A dovoz elektřiny je ve hvězdách, protože přebytky nebude v okolí, zejména v době energetické špičky, mít nejspíše nikdo.
Když miliardář Pavel Tykač upozornil na počátku loňského roku, že v roce 2026 nejspíše odstaví své elektrárny ve Chvaleticích a Počeradech, označil to tehdejší ministr průmyslu Jozef Síkela v televizním rozhovoru za brnkačku proti tomu, čím prošla česká energetika od začátku války na Ukrajině.
Zlehčoval tím nespornou skutečnost, že pro řízený odchod od uhlí a jeho náhradu paroplynovými elektrárnami neudělal za dva roky ve funkci vůbec nic. Jeho nástupce Lukáš Vlček se sice snažil, ale politikaření v koalici řešení problému vážně ohrožuje.
Příslušný zákon je přezdívaný lex plyn. Řeší podporu výstavby paroplynových elektráren a jejich urychlené povolování. Stejně tak řeší i dotace pro uhelky, dokud nebude dostatek elektřiny z plynu.
Jenže co je horší – zákon je sice na světě, ale jeho schválení je ve hvězdách. Kvůli přílepku ministra financí Zbyňka Stanjury, v němž jde o kontroly ziskovosti solárních elektráren z doby před rokem 2010.
Lex plyn totiž schválila Sněmovna už v dubnu, ale před pár dny ho poslancům vrátil Senát v pozměněné podobě bez kontrol. Ty přes Senát neprošly už jako přílepek k předchozímu energetickému zákonu lex OZE.
Dovoz elektřiny je ve hvězdách, protože přebytky nebude v okolí, zejména v době energetické špičky, mít nejspíše nikdo.
Ale Stanjura je prosazuje dál, přestože i Národní rozpočtová rada soudí, že k výraznému omezení solárních dotací o slibovaných dvacet miliard korun nestačí.
Problém je, že na přehlasování Senátu chybí ve Sněmovně i podpora řady koaličních poslanců a času je už opravdu málo. Parlamentní prázdniny začínají kolem poloviny července a po nich to bude jen pár dní do voleb.
Pokud se to nestihne schválit, padne lex plyn pod stůl a nová vláda bude muset začít legislativní proces znovu. Když to půjde dobře, někdy koncem příštího roku by mohlo být schváleno.
Navíc na schválení zákona musí navazovat projednání a notifikace veřejné podpory v Evropské komisi. To trvá také zhruba rok. A pak by se měly v aukcích vybrat nejefektivnější projekty k podpoře.
To už bude pomalu z hnědého uhlí černé a uhelné elektrárny budou zavřené, bez toho, že by se stavěla plynová náhrada. Jenže dříve než koncem desetiletí nové elektrárny nedostavíme, ani kdyby příslušný zákon byl schválen zítra.
Plynové elektrárny chce stavět celý svět a poptávka po turbínách a dalších částech elektráren se nepotkává s nabídkou.
Mimochodem – nedávno vydala společnost Lazard zprávu o vývoji cen výroby elektřiny v hlavních energetických zdrojích. Zatímco u plynových elektráren aktuálně uváděných do provozu odhaduje investiční náklady v rozmezí 1200 až 1600 dolarů za kW, ilustrativní scénář poukazuje na to, že u projektů plánovaných až po roce 2028 se mohou investiční náklady vyšplhat až na 2400 až 2600 dolarů.
Zdražení je tak téměř dvojnásobné. Je to důsledek toho, že plynové elektrárny chce nyní stavět celý svět a poptávka po turbínách a dalších částech elektráren se nepotkává s nabídkou.
Lze tudíž očekávat, že investice do plynu budou i v dalších letech zdražovat. S tím poroste i cena elektřiny, protože plynové elektrárny jako závěrný zdroj určují cenu i pro ostatní zdroje. Cenu za Síkelovu brnkačku tak zaplatíme všichni.
