Německá ministryně hospodářství a energetiky Katherina Reicheová
koláž Hrot24 / Shutterstock.com
Jaderný zlom? Německo přestává být jednotně proti atomové energii
Historický odpor Německa vůči jádru dostává trhliny. Rostoucí ceny energie, závislost na plynu z Ruska i posun v EU nutí Berlín přehodnocovat svou pozici.
editor
Německo, které se donedávna stavělo vůči jaderné energii striktně odmítavě, začíná měnit kurz. Zatímco ministryně hospodářství Katherina Reicheová se připojuje k projaderné frakci v rámci Evropské unie, ministr životního prostředí Carsten Schneider zůstává silným odpůrcem atomu.
Postoj Německa k jádru tak přestává být jednotný. A to v době, kdy se k atomové energii přiklání i další země, včetně Itálie, Dánska, Španělska nebo organizací typu Světové banky, připomíná web Oilprice.com.
Ještě loni Německo uzavřelo poslední tři jaderné elektrárny. Dnes ale Reicheová místo na summitu o obnovitelných zdrojích raději sedí u stolu s projadernými evropskými partnery.
Právě její výrok z Bruselu, že „je otevřená všem technologiím“, znamená výrazný posun v dosud neústupné německé energetické politice, připomíná ekonomický portál Financial Times.
Naopak ministr životního prostředí Schneider trvá na tom, že s jadernou energetikou se v Německu nadále nepočítá. „Rozhodli jsme se pro odklon od jádra. A to společnost přijala,“ citoval ho nedávno německý veřejnoprávní server Deutsche Welle.
Rozkol mezi klíčovými členy vlády není nový, ale dosud byl spíše potlačovaný. Dnešní rozdělení však stále více reflektuje realitu: energetická bezpečnost a tlak na dekarbonizaci posouvají vnímání jádra napříč Evropou i světem.
Nová realita
Podle analýzy serveru The Conversation nelze německý postoj k jádru pochopit bez kontextu poválečného vývoje. Protiatomové nálady byly v zemi zakořeněny dlouho před vznikem klimatického hnutí.
Často šlo o důsledek nedůvěry vůči technokracii, obavy z proliferace jaderných zbraní nebo odpor ke koncentraci moci, která byla spojována s dědictvím nacismu.
Po ruské invazi na Ukrajinu a následných sankcích se však ukázala vysoká zranitelnost německé energetiky. Země byla do té doby závislá na Rusku až z 50 procent v oblasti dodávek zemního plynu. Změna geopolitické situace donutila Berlín hledat nové přístupy, a jaderná energie je tak znovu ve hře.
Nejde přitom jen o Německo. V posledních měsících oznámily Itálie a Dánsko záměr zrušit čtyřicetiletý zákaz na jadernou energii. Španělsko uvažuje o prodloužení životnosti svých stávajících elektráren.
A vůbec poprvé v historii zrušila i Světová banka zákaz financování jaderných projektů, čímž vyslala silný signál rozvojovým zemím i dalším mezinárodním institucím.
Naději v jádru vidí i odborníci. Lauren Hughesová z Nuclear Energy Policy Initiative uvedla, že „návrat jádra do obliby odráží jeho schopnost dodávat stabilní a bezemisní základní výkon“. Zvlášť s nástupem malých modulárních reaktorů (SMR) se jádro stává flexibilnější a vhodné i pro méně rozvinuté regiony.
Nevratné změny?
Ačkoli Německo zatím formálně nezměnilo svou domácí energetickou politiku, to, že jeden z hlavních ministerských resortů přestává být nepřítelem jádra, je v evropském kontextu zásadní posun. Nejenže může ovlivnit jednání v EU, ale signalizuje i možný budoucí obrat v německém postoji.
Jak shrnuje Oilprice.com, vývoj posledních měsíců ukazuje, že jaderná energie – dlouho vnímána jako riziková a ideologicky nežádoucí – se znovu objevuje jako pragmatický nástroj k dosažení klimatických cílů i posílení energetické suverenity. A Německo už vůči této debatě není imunní.
