Neúprosně rozjetý zelený buldozer planýruje evropskou ekonomiku, varuje šéfkomentátor Hrotu
Shutterstock.com
Spor o kormidlo
Evropský klimatický buldozer narazil na silný odpor. Ještě jsou naštěstí země, které nechtějí nechat průmysl padnout
Některé těžké váhy evropské politiky chtějí vyslat jasný signál do Bruselu, že cesta dekarbonizace je pro ekonomiku neúnosná a je třeba změny, píše hlavní komentátor Hrotu Pavel Páral.
hlavní komentátor
Časy, kdy zelená opatření procházela legislativou EU jako nůž máslem, jsou evidentně pryč. Tak jak se ukazují všechny dopady dekarbonizace na evropský průmysl, láme se dosavadní trend, kdy poroučet větru a dešti nebylo nic nemožného. Ukazuje to aktuálně ostrý zákulisní boj o stanovení cíle snížení emisí o devadesát procent do roku 2040.
Návrh na příslušné rozhodnutí naplánovala Evropská komise a představila ho už v červenci. Nyní radikálně zelené Dánsko předsedající momentálně Unii zkouší protlačit rozhodující hlasování o tomto zásadním dokumentu na Radu ministrů, která se koná 18. září. Ačkoli by o tak závažné věci měli bezpochyby rozhodovat premiéři a hlavy členských států na summitu Evropské rady.
Rozdíl je v tom, že ministři životního prostředí by hlasovali většinově, zatímco v Evropské radě je možné návrh vetovat i jednou zemí. A momentálně se jeví jako velmi nepravděpodobné, že by extrémní plán navržený Bruselem takovým hlasováním prošel.
A tak země se skeptičtějším vztahem ke klimatické politice požadují, aby se k tématu konalo příslušné zasedání Evropské rady, které umožní zelené plány redukovat na přijatelnou úroveň. Takových zemí rychle přibývá.
Minulý týden na setkání vyslanců zemí EU v Bruselu požádaly některé státy včetně Itálie, Lotyšska, Slovenska, Maďarska, Polska a České republiky o odložení dohody a její posunutí na úroveň vedoucích představitelů členských států.
Už dříve se proti „urychlení“ jednání postavila Francie a také se k tomuto postoji přidává Německo. Zdá se tedy nemyslitelné, že by zelené státy mohly protlačit svůj postoj silou.
Má to pochopitelné důvody v tom, jak se ukazují další a další zelené hrozby pro vývoj evropské ekonomiky v nejbližších letech. První na řadě je podle všeho ústup od zákazu spalovacích motorů k roku 2035.
Na konci srpna šéfové evropských automobilek v dopise adresovaném předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové vyzvali k přehodnocení plánů na ukončení výroby aut se spalovacími motory do zmíněného data.
V dopise, který podepsali prezident Evropského sdružení výrobců automobilů Ola Källenius a šéf Evropského sdružení dodavatelů automobilového průmyslu Matthias Zink se uvádí, že dramatická expanze čínských výrobců elektromobilů a nově zavedená cla ze strany Spojených států vytvořily na trhu nové překážky a splnit cíle v oblasti emisí oxidu uhličitého do roku 2035 je prostě nereálné.
Na trhu už jsou sice desítky modelů elektromobilů, ale ty stále tvoří pouze zhruba patnáct procent prodejů. Především však většinu zisků doposud generují vozy se spalovacími motory.
Hlavně drahá SUV a prémiové modely, u nichž lze dosáhnout na vyšší marži než u výrobně drahých elektromobilů. Celé odvětví se kvůli tomu dostává do ekonomických potíží a v Německu za poslední rok v sektoru automotive zmizelo padesát tisíc pracovních míst a další tisíce jsou v přímém ohrožení.
Před pár dny se podle německého deníku Bild konalo v soukromé rezidenci kancléře Friedricha Merze jednání politických špiček vládní koalice na téma zrušení zákazu spalovacích motorů. O nevyhnutelnosti takového kroku je přesvědčena CDU i její sesterská CSU a zelení sociální demokraté jako součást vládní koalice se ocitají po silným politickým tlakem, aby souhlasili.
„Automobilový průmysl je a zůstává naší ekonomickou záchranou. Pokud nebudeme reagovat rychle, v sázce jsou statisíce pracovních míst. Proto musíme nyní zastavit postupné vyřazování spalovacích motorů,“ řekl Bildu předseda bavorské Křesťansko-sociální unie (CSU) Markus Söder.
Merz se mezitím chystá svolat ještě na podzim takzvaný Ocelový summit, na němž se bude jednat nejen o kondici hutnictví a ocelářského průmyslu, ale také o automobilech. Politici tím chtějí vyslat jasný signál do Bruselu, že tato cesta dekarbonizace je pro ekonomiku neúnosná a je třeba změny.
Pokud se za tuto změnu staví nejsilnější a dosud i nejzelenější země Unie, je dost velká naděje, že se přece jen podaří na poslední chvíli rozjetý zelený buldozer planýrující evropskou ekonomiku zastavit.
