Firmy ještě před pár měsíci plačící nad růstem nákladů kvůli cenám energií a škemrající o státní pomoc musely přiznat barvu a leckomu se z toho otvírá nůž v kapse. Firemní zisky trhají rekordy a ozývají se hlasy, kterak nám hamižní kapitalisté všechno zdražili a sami se napakovali. Veřejným vášním se nelze moc divit. Na kuřatech, pro něž se prý strašně zdražilo krmivo a na pultech obchodů jejich ceny skočily o desítky procent, udělala firma Vodňanské kuře meziroční nárůst zisku o 165 procent a Lovochemie, produkující hnojiva, která údajně zdražovala celou farmářskou produkci, utrpěla cenovým skokem plynu dvanáctinásobný nárůst zisku.
Jak nám vzešla inflace
Babišovy firmy přitahují největší pozornost, ale nebyly pochopitelně samy. Svědčí o tom neočekávaný nárůst výběru korporátních daní v polovině roku. Avšak o hamižných kapitalistech to pochopitelně, tak jako obvykle, není.
Ano, zdražit bylo jejich rozhodnutí. Ale v tržní ekonomice je přece snaha nakupovat co nejlevněji a prodávat co nejdráže, protože to ji žene dopředu. Nakonec i prostý zaměstnanec chce prodat svou pracovní sílu co nejlépe a pak nakoupit „v akci“. A ceny drží na řetězu to, čemu se od nepaměti říká „zákon nabídky a poptávky“. Aby se z toho řetězu utrhly, jak se stalo loni a předloni, je nutné nejdříve tuto rovnováhu vychýlit tím, že tu poptávku ženu vzhůru zvyšováním objemu peněz v oběhu prostřednictvím nesprávně nízkých úrokových sazeb, které stimulují i další nesprávné rozpočtové výdaje státu.
Pokud by šlo jen o skok v nákladech na dováženou energii nebo o výpadek na straně nabídky, následoval by bez dosypání peněz do ekonomiky náraz do zdi v podobě recese a zvýšení nezaměstnanosti. Jenže u nás bankovní rada Jiřího Rusnoka a vláda Andreje Babiše inflační políčko pěkně zoraly a dobře vyhnojily, takže inflace krásně vzešla. A teprve z inflace pak rostou zisky, protože odběratelé a spotřebitelé mají na zdražené výrobky dost peněz.
Firmy vidí, že mohou do cen plně promítnout minulý i očekávaný nárůst nákladů v podobě nejen subdodávek, ale především v podmínkách nulové nezaměstnanosti i mezd. A jejich růst momentálně podle všech známek také zrychluje, protože podnikatel se jistě nakonec raději rozdělí s člověkem, který pro něj pracuje, než s finančním úřadem. Tím navíc vytváří další prostor pro růst cen, který musí centrální banka vyššími úroky co nejrychleji uzavřít. Nakolik se to daří a podaří, je na jiný komentář.
Od hnojiv to nezačne
Za povšimnutí ale stojí skutečnost, že v rozsahu toho kapsování jsou rozdíly. A není nijak překvapivé, když fenomenálních výsledků při zvyšování zisku za těchto situací dosahují zejména společnosti s významným, až dominantním postavením na trhu.
To platí právě pro ty firmy z Agrofertu. V malém pro slepičáře, v opravdu velkém pro Lovochemii, která je skutečně významným výrobcem dusíkatých hnojiv v Evropě a odstřižení konkurence z Ruska a Ukrajiny jí rozhodně neublížilo. A aktuálně jí Evropská komise povolila akvizici rakouského závodu Borealis, takže bude evropskou dvojkou a její postavení na trhu ještě zesílí. Zlevňování potravin tak od hnojiv začne jen těžko.
