Největší část šedé ekonomiky se odehrává ve výrobě a stavebnictví, kde EET nepomůže, nikoli v gastronomii nebo službách, jak si myslí budoucí ministryně financí Alena Schillerová
Michal Čížek / archiv / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Mytické EET vládní sliby nezaplatí. I ANO bude muset nakonec začít šetřit
Vznikající vládní koalice pod vedením hnutí ANO sází na obnovení elektronické evidence tržeb jako hlavního nástroje v boji proti šedé ekonomice. Očekávané miliardové výnosy se ale zatím nikdy nedostavily a ani tentokrát státní pokladnu nespasí. Bez úspor a omezení výdajů – a tudíž přehodnocení předvolebních slibů – se vláda nakonec neobejde, píše Pavel Páral.
hlavní komentátor
Boj s šedou ekonomikou a elektronická evidence tržeb (EET) je vlajkovou lodí ANO snad od jeho vzniku. A zůstane tam děj se, co děj, i přes nabyté zkušenosti.
Nijak nepřekvapuje, že je nyní i pilířem vládního programu koalice s SPD a Motoristy.
Už ve volbách v roce 2013 sliboval Andrej Babiš, že zásah proti daňovým únikům vynese stovky miliard a nebude třeba šetřit na výdajích.
Nic proti, daňových úniků bylo tehdy poměrně dost a řešit důsledný výběr daní bylo zcela namístě.
Tak se zrodilo kontrolní hlášení, které skutečně poměrně účinně zasáhlo karuselové podvody s DPH, ale i vzývaná EET, kterou zavedla ještě Sobotkova vláda v roce 2016.
Ministerstvo financí ji popularizovalo televizní reklamou, v níž se z dodatečně vybraných daní stavěly stovky škol a desítky nemocnic za desítky a stovky miliard.
Realita byla mnohem skromnější. V roce 2018 podle samotného ministerstva byl výnos z dodatečného výběru daní necelých dvanáct miliard.
Doloženo to nebylo prakticky ničím, ale údajně proti byla započítána ztráta ze snížení DPH na stravovací služby a čepované pivo, kterým se snažila Sobotkova vláda EET alespoň trochu osladit.
Nyní Alena Schillerová počítá s výnosem třiceti miliard, což je nejspíše hodně nadsazená částka.
Rozsah šedé ekonomiky je v Česku pod průměrem EU. Nedávná studie společnosti Kearney Czech Republic, předložená loni v Poslanecké sněmovně, řadí Českou republiku na jedenácté místo mezi 27 členskými státy EU.
Zatímco průměr EU činí 17,9 procent, přičemž Rakousko vítězí s 7,2 a Bulharsko zaostává s 33,5 procenty, Česká republika se 14 procenty šedé ekonomiky si vede o něco hůře než sousední Slovensko s 13,5 procenty.
Potenciál ke zlepšení zde tedy určitě nějaký je.
Jenže podle studie se velká část šedé ekonomiky schovává ve výrobě a stavebnictví. Jde buď o práci načerno u velkých podniků a vyplácení v hotovosti, nebo o řemesla, kde se placení odehrává mezi čtyřma očima a tam žádná EET fungovat nikdy nebude.
U gastronomie nebo v maloobchodě bude Schillerová ráda, když zopakuje výnos z roku 2018, protože se ve službách navzdory pranýřovaným cedulkám „cash only“ rozšířilo silně placení kartou a peníze, které přijdou na účet, se před berňákem těžko zapírají.
Letos bezhotovostní platby dělaly už šedesát procent ze všech transakcí v Česku. Jen letos za půl roku narostl objem transakcí kartou o jedenáct procent. I bez EET bude tento trend pokračovat a možnosti zapírat tržbu se budou zužovat.
Navíc výnosy oslabí i změny daní plánované právě v souvislosti s obnovením EET. Schillerová slibuje podnikatelům slevu na dani při zavedení evidence. Kromě toho plánuje snížení DPH na nealkoholické nápoje z 21 na 12 procent či zrušení odvodů ze spropitného.
To je mimochodem v případě daňových změn jedním z pozitivních záměrů nové vlády. Právě v souvislosti s růstem plateb kartou, jimiž zákazníci platí i dýška, klesl zaměstnancům ve službách čistý příjem.
Zaměstnavatelé jsou totiž u plateb přes banku nuceni odvést z každého dýška daň z příjmu, zdravotní a sociální pojištění, včetně plateb zaměstnavatele za zaměstnance, čímž se hodnota desetikoruny, kterou dáte číšníkovi jako dárek za ochotu a kvalitu služby, scvrkne na třetinu.
To přispívá k tomu „cash only“ více, než neexistující EET.
Nicméně jednoduše lze konstatovat, že boj s šedou ekonomikou má smysl, ale nelze s ním počítat jako s robustním zdrojem desítek až stovek miliard pro dlouhý seznam volebních dárků, který se dostal do programu vlády. A také ANO bude muset připustit, že na vše prostě nebudou peníze.
Jak se nakonec už děje, když Karel Havlíček přiznal, že bude nutné přehodnotit naléhavost investic do infrastruktury a zvážit, co je možné stavět hned a co v dalším roce, protože chybí peníze.
Přestože investice do infrastruktury jsou v programu prioritou nové vlády. Havlíček tak nyní dělá to, co měl řešit už v září odcházející ministr dopravy Martin Kupka (ODS) a nenechávat zde příští vládě rozpočtovou díru neuvěřitelných 38 miliard korun.
Posouvat „na pak“ se budou muset i další volební sliby za miliardy, třeba zvyšování státních platů pro nastupující zaměstnance na padesát tisíc.
A to i přes vládním programem plánované zvýšení deficitů veřejných financí z dvou procent HDP na tři, což znamená o více než osmdesát miliard korun.
